Neříkejte mi Pottere! ✖️

5.

V hotelu moc dlouho nezůstali, jelikož dopisy se nacházely i tam. Strýc Vernon byl vzteky bez sebe a bez jediného slova, s obličejem jako rajče, naložil rodinu do auta a vyrazilk neznámo kam.
,, Tati? Kam to jedeme? Teď běží můj oblíbený pořad, přece ho nemůžu prošvihnout!" křikl Duddley a nervózně pokukoval po hodinkách.
,, Dnes je prostě vynecháš!" zahřměl Vernon omylem sešlápl plyn o trochu více než chtěl. Auto málem nabouralo do autobusu před ním.
,, A teď mě nechte řídit!" zakřičel a zase se plně věnoval řízení. Teta Petunie byla opravdu vystrašená, nevěděla, jestli se její manžel zbláznil, nebo je plně při smyslech. Harry se bál, že ho s bratrem někam vysadí a nechají je na pospas hladu. Rafael byl v klidu, vůbec ho nezajímalo, kam jedou, ani co budou dělat. Jediné, co mu v tu chvíli otravovalo mysl byl dopis, který si přál otevřít. Vědět, kdo mu tak moc chce něco sdělit, ale nemohl.

,, Jsme tu." usmál se strýc Vernon a popadl pytel, který vytáhl z kufru.
,, Všechno, co potřebujeme máme tady." ukázal na pytel.
,, A kde to vlastně jsme?" zeptala se opatrně teta Petunie, jako by byl její manžel časovaná bomba, která nečekaně vybuchne.
,, To je snad jedno, ne? Hlavně, že sem nepřijdou žádné dopisy." usmíval se, trochu jako šílenec. Mávl rukou na náznak, aby ho všichni následovali a zamířil směrem do lesa. Asi po deseti minutách cesty zastavili před břehem, na kterém byla ukotvena malá loďka. Strýc Vernon zaplatil jistému chlapíkovi a všichni si posedali do člunu. Věřte nevěřte, všichni se tam vešli.

Po chvíli veslování zastavili u malého ostrůvku, na kterém byla postavená, očividně hodně stará chatrč.
,, Tady budeme jako spát?" zeptala se zhnuseně Petunie. Její manžel se však vítězně usmál.
,, Ano. Hlavně sem nemůže žádný pošťák."
,, Tak tady televize asi nebude." řekl smutně Duddley. Všem bylo jasné, že bybyl zázrak, kdyby tam bxla alespoň elektřina, nato televize.
  
Když všichni Dursleyovi spali, Harry i Rafael byli ještě vzhůru. Oba neměli moc pohodlně ustláno, ale u plavovlasého chlapce to nebylo nijak neobvyklé, on si spal jak chtěl a nebral ohled na to, jestli je noc, nebo den. Zvláštní také bylo, že nejčilejší byl právě v noci.
,, My se to nikdy nedozvíme, co?" zašeptal Harry, aby nevzbudil Duddleyho.
,, Pokud myslíš ty dopisy, tak to vypadá, že ne." odpověděl Rafael, jako by to byla ta nejjasnější věc.
,, Hrozně bych to chtěl-" jeho větu narušila silná rána. Někdo měl očividně v plánu vyrazit dveře z pantů. Duddley se vzbudil a vystrašeně se schoval za rodiče, kteří byli hned na nohou a strýc Vernon stál v čele s puškou. Oba Potterové stáli blíž ke dveřím a zvědavě na ně hleděli. Neznámému se to konečně podařilo a do místnosti vešel chlap jako hora, byl dvakrát větší, než normální muž a jeho obličej zakrývaly husté vlasy a vousy. Nikdo se ani nehnul.
,, Pardon, že sem sem tak vtrhnul, tak kde máme ty dvojčata?" mile se na všechny usmál, hlavně na Rafaela s Harrym, kteří stáli s otevřenou pusou.
,, Tady nemáte co dělat, vypadněte odtud!" křikl strýc Vernon, ale obří navštěvník k němu přistoupil a na hlavni pušky udělal uzel.
,, Mám tu jistou práci, takže mě teďka neruš." odbyl ho obr a otočil se zpět na bratry.
,, Promiňte, že sem se nepředstavil. Jsem Rubeus Hagrid, klíčník a šafář v Bradavicích."
,, Kde?"  zeptal se Harry.
,, No v Bradavicích, školy čar a kouzel. Ale o těch už určitě víte."
,, To nevíme." odpověděl pro změnu Rafael a nedůvěřivě si Hagrida měřil chladným pohledem. Obr se hned zadíval jinam. V tu chvíli by se díval na cokoliv, jen ne do těch smrtících očí.
,, Jakto, že to nevědí?" probral se po chvíli a naštvaně se podíval na Vernona, bledého jako stěna. Potom se tam s polu hádali. Ovšem ani jeden Potter nechápal situaci.
,, Můžete nám laskavě říct, co se to řeší?" zeptal se rozčíleně Rafael. Hagrid se na něj nejistě podíval.
,, No, jistě.... myslím, že byste si měli přečíst tohle." podal jim vytoužené dopisy a oba se pustili do čtení. Harry se tvářil, jako by právě vyhrál milion, zato Rafaelův výraz se nezměnil.
,, Dokažte to!" nakázal. Netušil, jestli je to pravda. Vždycky věděl, že je výjimečný, ale tohle bylo přeci jen hodně zvláštní. Právě zjistil, že je čaroděj a poslali mu dopis, aby chodil na školu čar a kouzel. Hagrid se nervózně usmál a svůj růžový deštník namířil ke krbu, ve kterém se hned zapálilo.
,, Páni!" vyhrkl ohromeně Harry.
,, Nikam nepůjdou! Zařekli jsme se, že s těmi nesmysly zkoncujeme." ozval se strýc Vernon a udělal krok vpřed.
,, Vy jste to věděli? Věděli jste, že jsme čarodějové a neřekli nám to?" rozčílil se Harry. Rafael to cítil stejně, měl na Dursleyovi vztek.
,, Ano, samozřejmě. Moje sedtra byla taky taková, divná! Taky dostala dopis a potom si vzala toho Pottera a měli tebe a my věděli, že budeš taky takový! Ještě k tomu si se objevil ty!" vyprskla teta Petunie, jako by mluvila o nějaké hodně ošklivé housence.
,, Jak jsem se objevil?" zeptal se Rafael, tahle otázka ho tížila celý život a teď měl možnost znát odpověď.
,, To nikdo neví, možná jen pár lidí, kteří se s Potterovými bavili."
,, Vy to víte?" otočil se na Hagrida.
,, Něco málo vím." připustil obr.
,, Tak mi to řekněte." přikázal a propaloval velikého může pohledem.
,, Teď neni ta správná chvíle, zítra vás vezmu nakoupit všechny ty věci do školy."
,, Já půjdu sám, jen mi řeknete kde."
,, Proč sám?" nechápal Harry.
,, Protože jsem rád sám." odpověděl prostě Rafael. To Harrymu trochu zkazilo náladu. To znamená, že ho nemá rád? Zklamaně se na bratra podíval, ten však nejevil žádné známky jakýchkoli pocitů.
,, To bohužel nepůjde, mám rozkazy od Brumbála- ředitele Bradavic, a mám jít s vámi." dokončil téma Hagrid a vytáhl gril na kterém začal smažit uzenky.

Chvíli si ještě Harry a Hagridem povídali o kouzelnickém světě. Rafael je jen poslouchal, nemohl uvěřit tomu, co se tu za pouhou jednu hodinu událo. Zjistil, že je kouzelník, zítra se možná dozví odkud opravdu je a opustí Zobí ulici! Dokonce ani nepůjde na zbytek prázdnin do děcáku, protože Hagrid to Vernonovi nařídil. Příští léto už můžou a všem bylo jasné, že to udělají.