Neříkejte mi Pottere! ✖️

25.

,, Pottere!"
Rafael si zrovna bezstarostně kráčel po chodbě na hodinu přeměňování, když mu náladu zkazilo to jedno slovo, Potter. Naštvaně se otočil. Za ním stál profesor Snape se svým zamračeným obličejem.
,, Promiňte pane profesore, ale spěchám na hodinu." řekl sladce, otočil se zpět rozhodnutý pokračovat v cestě, ale jeho kolejní ředitel potřeboval asi něco velmi důležitého.
,, Jednou to snad přežijete přijít pozdě. Potřebuji s vámi mluvit."
Rafael byl rád, že už ho neoslovil příjmením. Znuděně se tedy opět otočil.
,, Tak co potřebujete?"
,, Můžete mi říct, jak je možné, že opouštíte vyučovací hodiny, kdy se vám zachce?" vyštěkl naštvaně. Chlapec se zasmál. Takovou prkotinu tedy opravdu nečekal.
,, Nevím co vám na to mám říct. Nebudu plýtvat mým časem na takové hodině, jako je obrana proti černé magii s Lockhartem. Myslím, že se toho naučím mnohem víc sám."
Profesor už chtěl něco namítnout, nadechl se, ale pusu hned zase zavřel. Neměl co na to říct, protože to byla pravda. Ten nový nagelovaný učitel nenaučí vůbec nic, tak proč by se člověk vůbec zdržoval na jeho hodinách? Ještě ke všemu Rafael Potter, který toho umí na druhý ročník až až. Z jakého důvodu mu Brumbál nakázal, aby tomuto zmijozelskému studentovi domluvil, když vlastně on sám by udělal totéž? Snape si povzdechl a kývl hlavou na souhlas.
,, Na hodiny profesora Lockharta nechoďte, je vám to k ničemu." řekl nakonec a bez dalších řečí odešel.
,, To vím i bez Vás." zašeptal si pro sebe Rafael, ale vítězný úšklebek si neodpustil. 

A tak si Rafael nemusel lámat hlavu s obranou proti černé magii a mohl se soustředit na hadí jazyk. Jenže k jeho smůle hned v pátek, jeho první oficiální individuální volnou hodinu, zjistil, že má první ročník nebelvíru volnou hodinu.
  S dobrou náladou přišel do knihovny, že si ještě před svou misí naplánovanou do oddělení s omezeným přístupem, půjčí Dějiny bradavické školy čar a kouzel a přečte si o zakladatelých.
,, Ginny, co je to s tebou?" uslyšel ten otravný hlas nebelvírské dívky.
,, Nic, jen jsem se zamyslela." odpověděla mladá Weasleyová. Rafael se nenápadně přiblížil regálu a začal hledat potřebnou knihu. Opravdu nepotřeboval, aby ho spozorovala ta otravná Blacková.
,, Poslední dobou je to nějak často, nemyslíš?" rozčílila se Fiorella, až musela být okřiknuta madam Pinceovou.
,, Ne, já si akorát myslím, že jsme sem přišli dělat úkol na lektvary."  odpověděla podrážděně Ginny.
,, Promiň, máš pravdu. Ale kdybys měla nějaký problém, řekneš mi to, že?"
Na tuhle odpověď se Rafael vyklonil a pozoroval dívku s ohnivými vlasy.
,, Ještě že ano." odpověděla. Ale lhala. Zmijozelský pozorovatel to poznal. Ledově se zasmál a vyšel ze svého úkrytu.
,, To nemáš moc dobré kamarády, Blacková, když ti lžou přímo do očí." ne, to si opravdu nemohl odpustit. Obě dívky se na něj vystrašeně podívali. Ovšem Fiorella se snažila sebrat odvahu, aby se plavovlasému chlapci postavila.
,, O čem to mluvíš, Pottere?" štěkla po něm. Ale hlas se jí třásl a obavy z její tváře nezmizely. Rafaelovi ztuhl úsměv na tváři. Opravdu mu tak řekla? Opravdu ho oslovila tím příjmením, které tak nenáviděl?
,, Takhle mi už nikdy neřekneš!"
,, Pane Pottere, tady jste v knihovně. Laskavě se podle toho chovejte." okřikla ho madam Pinceová. To už byla pro Rafaela poslední kapka.
,, Neříkejte mi Pottere!" zakřičel přes celou místnost. Zhluboka dýchal a všechny si měřil nenávistnýn pohledem. 
Byl předvečer Všech svatých a všichni studenti Bradavic se nadšeně ládovali dobrotami, které v tento večer nikdy nechyběly. Bezstarostně se bavili a smáli se. Dokonce i Rafael měl dobrou náladu. Od začátku školního roku se mu všechno daří. Od výbuchu ve školní knihovně mu Fiorella Blacková neřekla ani jednou tím hrozným příjmením, když už mu chtěla něco říct, nenazývala ho nijak, protože konverzaci většinou začal právě Rafael. Bavilo ho se s ní hádat, vlastně ani netušil proč, ale ona nebelvírská dívka byla jiná než ostatní tím, že se ho tolik nebála. Nedělalo jí problém ho poslat do určitých míst. Samozřejmě ze začátku se k nadávkám moc neodhodlávala a když vykřikla svou první, málem to nepřežila. Ale nenechala se odradit a za čas už to Rafaela začalo spíše bavit, protože s nikým jiným se tak dobře pohádat nemůže. Nenáviděl ji. Neuvěřitelné mu lezla na nervy, a právě proto si jejich vzájemné neshody užíval.
-
,, Blacková, mám takový pocit, že ti dnes ve vlasech zemřel tlustočerv!" zavolal na Fiorellu přes celou chodbu, hned potom, co jí Draco trefil velmi odporně páchnoucím práškem, který předešlý večer vyrobil, přímo na hlavu. Dívka si chlapce přeměřila nenávistným pohledem. Pak se ale sladce usmála.
,, Ano zemřel, protože tě zavětřil." ušklíbla se, zamířila na Rafaela hůlkou a v tu chvíli byl celý mokrý. Přihlížející strachem ani nedutali, radši ani nechtěli vědět, co se s dívkou stane, ale k jejich údivu si obávaný chlapec jen prohrábl mokré vlasy a přeměřil si ji chladným pohledem.
,, Chcípni Blacková! Myslím, že na toho tlustočerva obyčejná voda stačit nebude." triumfálně i se smějícím Dracem odešel.
A nějak takhle probíhaly jejich hádky.
- 
  S Dracem se bavil pořád, ovšem nechával mu volnější ruku, aby si mohl popovídat se svými přáteli, kteří se mimochodem stále snažili o Rafaelovu přízeň. Nepolevil.
-
,, Ale oni jsou vážně v pohodě." převědčoval ho mladý Malfoy.
,, Řekl jsem, že je nepotřebuju a tu falešnou Parkinsonovou už vůbec ne!"
Takhle končili všechny Dracovi pokusi, ale nikdy nezašel tak daleko, aby to ohrozilo jeho "kamarádský"  vztah s Rafaelem.
 -
  S Harrym se vůbec nestýkal, nejspíš už by si neměli co říct, vlastně jen jednu věc potřeboval. A to neviditelný plášť svého bratra, který mu Harry bez řečí půjčil, ovšem v duchu se mu to vůbec nelíbilo. A od té chvíle má Rafael pod postelí tři knihy, ve kterých se o hadím jazyku píše. A podle toho co zjistil to musí opravdu vyzkoušet, musí najít nějakého hada, na kterém by to mohl zkusit.
Bohužel se k tomu zatím nedopracoval, ale s přesností věděl, kdo bude jeho první oběť: Blacková. V hlavě mu něco říkalo, že se přeci nebude moct s nikým pořádně pohádat, ale Rafael tento hlásek ignoroval.

,, Rafaeli?" vyrušil ho z přemýšlení Draco.
,, No?"
,, Všiml sis, že tu není Pott-, tedy tvůj brart s Weasleym a Grangerovou?" zeptal se zamyšleně a zkoumavě sledoval nebelvírský stůl.
,, Nevšiml, proč?" odpověděl znuděně Rafael. Opravdu nezkoumal, kde se právě nachází jeho bratr.
,, Jen tak, je to divné. Tuhle hostinu si přeci nenechá zdravý člověk ujít, ne?"
,, Kam tím míříš? Jediný, kdo to nemá v hlavě v pořádku je Blacková a ta tady je, takže tvou teorii zamítám." ušklíbl se a pohledem se zastavil na zmíněné dívce, která se právě smála s Fredem a Georgem Weasleyovými.
Draco by toho řekl v tu chvíli opravdu hodně, ale věděl, že by to nemusel přežít, proto jen něco zamručel a byl zticha.
Když Fiorella zjistila, že ji Rafael sleduje, vztyčila jeho směrem prostředníček, čímž si zapříčinila týdenní peklo. Ovšem počínaje tímto večerem zažívala peklo celá škola.