Neříkejte mi Pottere! ✖️

32.

,, Hej, Weasleyová!" zavolal na Ginny, když si užíval volno místo obrany proti černé magii. Měla namířeno ven a tvářila se úplně jinak, než když s ní mluvil naposledy. Zdálo se, že oči už nehleděly do prázdna a svaly v obličeji se pohybovaly. Hned jak se otočila, lekla se a chtěla odejít. Rafael ji však chytl za ruku.
,, Hele, potřebuji s tebou mluvit." řekl, aby sebou přestala cukat, nebo nedejbože kdyby začala křičet, jako by po ní šel nějaký úchyl.
,, Tak co chceš?" prskla mu do obličeje. Rafael se zasmál a povolil stisk.
,, Jen tě chci upozornit na to, že o mě Harry ví a vzhledem k tomu, že toho mám na svědomí o dost méně než ty, je to dost nespravedlivé." začal a čekal, jak na to ta chladná dívka z umývárny zareaguje. Ginny se na něj nechápavě podívala.
,, Jak méně, než já? O čem to tu mluvíš?" zeptala se opatrně tónem, jako kdyby mluvila na blázna. Rafael se zamračil.
,, Děláš, že jsi bez viny, co? Chceš to hodit všechno na mě, jako kdybych já chodil po škole s deníkem Riddlea!" šeptal, ale Ginny slyšela jen křik a poslední dvě slova jí málem prokousla ušní bubínky.
,, C-co? Ty víš o tom deníku?" zajíkla se.
,, Samozřejmě, vždyť ses mi sama chlubila, jak jsi mě díky němu zachránila z komnaty!" teď si zase připadal Rafael, jako psychiatr a snaží se domluvit pacientovi. Jenže pacient ne a ne spolupracovat.
,, Já jsem se s Tomem nechlubila a už vůbec jsem tě nezachránila z komnaty, co si to tu vymýšlíš?"
V obličeji byla rudá, ale uvnitř jí to začalo docházet. Už delší dobu se bála, že ty útoky organizuje ona, i když netušila jak. Nepamatovala si nic. Jenže teď tu má důkaz.
,, Panebože..." zašeptala. Začaly se jí hrnout slzy do očí a klepala se jako osika. Pocit viny byl těžký, tak moc, že ho málem neunesla. Ještě jeden gram a skolil by ji na kolena, ale ona byla silná. Zatím.
,, Já jsem.... já jsem... Moment, ty jsi někoho také napadl?" zeptala se s nadějí v hlase. S ubrečenýma očima vypadala, jako by prosila o smilování. Možná že i ano. S nadějí čekala. Rafael se podíval na dívku, kolíbající se na útesu zhroucení. Chtěl se na sto procent očistit, říct, že on nic neudělal, ale už jí řekl, že i on nemá svědomí čisté. (I když on žádné neměl). Dokonce prozradil, že o něm Harry ví. Naštvaně zaťal ruce v pěst a přikývl. Ginny se trochu uvolnila.
,, Ale ne, Fiorella! Já jsem napadla nejlepší kamarádku! To ne, ne, ne!" hysterčila. Chytila se za hlavu a začala chodit dokola. Psychiatr a pacient. Rafael ji jen pozoroval a pak přišla ta chvíle, kdy se měl rozhodnout.
,, Nebo jsi to byl ty? Protože já si nepamatuju vůbec nic!" rychle se na něj otočila a hledala náznak souhlasu, kdy si může ulevit alespoň od napadení kamarádky. Jenže Rafael se rozhodl špatně.
,, Já jsem Blackové nic neudělal, pokud vím. A jelikož já jsem to dělal z mé svobodné vůle, narozdíl od tebe, v tomhle mi věř." řekl naprosto bez emocí. Skvělá lež na kterou se Ginny chytila, jak na rybářský prut. A aby toho nebylo málo, chlapec za udici ještě bolestivě škubl.
,, A ten havraspárský kluk? On zemřel!"
,, Taky ty." potvrdil. Háček se spolknutou návnadou se zabodl a způsobil bolestivý šrám.
,, Já jsem ho zabila?" špitla a tíha viny ji srazila na kolena, už ten náklad nevydržela a pouštěla ho v podobě dalších slz.
,, Já mám na svědomí Grangerovou a toho kluka z mrzimoru, jestli ti to pomůže." řekl a s nezájmem dívku pozoroval. Ta ho sice slyšela, ale nedokázala zvednout pohled.
,, No, tak já jdu." povzdechl si po chvíli Rafael a otočil se. Ginny jako by se probudila a rychle vstala.
,, Kam? Kam jdeš?" vyzvídala a dohnala jeho krok.
,, Nahlásit tě." odpověděl, jako by to byla ta nejjasnější věc a ještě jí spražil pohledem, který ji ještě napomínal, že se ještě ptá.
,, Cože? Ne, počkej. Vždyť ty jsi taky viník!" stoupla si před něj. Zabránila mu pokračovat v cestě.
,, Ano, jsem. Ale pro mě bude daleko jednoduší, když to odneseš ty. Obětuješ ze za tým, který jsi mi nabízela."
,, Tak to teda ne!" založila si ruce na hrudi a propalovala ho přísným pohledem.
Dovoluje si příliš a to se Rafaelovi opravdu nelíbilo. Chytil ji pod krkem, přičemž se její odhodlané oči změnily v čistý strach.
,, Tak abychom si to ujasnili, já teď půjdu a udám tě, abych si nemusel balit kufry. A ty budeš sticha, jasný?" dával důraz na každé slovo. Ale Ginny místo toho, aby souhlasila. Vytáhla něco, na co Rafael nemyslel.
,, Nemáš důkaz." zachraptěla. Pustil ji. Naplno se rozkašlala.
,, Ale ano, ty to dosvedčíš." prohlásil.
,, A nebude to divný? Když tě Harry obviňuje a najednou přijdeš semnou a já na všechno kývnu?"
Měla pravdu a Rafael si byl vědom porážky, to ho naštvalo ještě víc.
,, Fajn! Nebudeme nic dělat, už žádné další útoky, jasné?" rozhodl se nakonec.
,, S tím souhlasím." ulevila si Ginny.
,, Takže, žádné udávání, ani ty mě, ani já tebe..." zamračil se nad posledními slovy, které řekl.,, Pokud se už nic nestane, nikdo na nic nepřijde a nakonec na to všichni zapomenou." dodal.
Už měl svou pomstu dokončenou, nepotřeboval žádné oběti.
,, Skvělé." usmála se Ginny. Jenže po chvíli jí úsměv zmizel.
,, Jenže já nevím, kde je deník." zakňourala.
Rafael už se opravdu naštval.
,, Ty jsi opravdu nemožná! Jak můžeš ztrazit vraždící věc?" křikl a mohl být rád, že má volnou hodinu jen první ročník, ze kterého nikdo nebyl poblíž.
,, Já nevím! Prostě mě štval, tak jsem ho zahodila..." panikařila.
,, Já tě snad opravdu zabiju! Hele, jestli se stane ještě jeden útok, znamená to, že někdo ten deník našel a Riddle ho ovládl. A to budeme v háji, takže se modli, aby se to nestalo!" naposledy se na ni podíval a plný vzteku ji nechal samotnou.

Ginny ten den navštívila ošetřovnu. Nejdříve zamířila k Fiorelle a se slzami v očích ji hladila po chladné ruce.
,, Neudělala jsem to schválně, promiň." zašeptala, aby ji náhodou nezaslechla madame Pomfreyová. Její první rok v Bradavicích, kam se tak těšila, a ona zabíjela. Vzpomněla si na Lukase Pierce, zabila ho. Bylo mu třináct a je mrtví. Nemohla se s tím smířit. Věděla, že jí to bude pronásledovat do konce života stejně, jako zkamenění kamarádky. A ještě ke všemu má dohodu s Rafaelem Potterem, s tím posledním, který by byl na jejím seznamu. Kdyby tak věděla pravdu.

Rafael byl celý nesvý kvůli Harrymu. On to věděl, proto ho musí přesvědčit o omylu, nebo ho ještě nahlásí. Hlavně nikdo nesmí najít deník.

A všechno bylo v klidu. Do června se už nic nestalo a studenti i profesoři dýchali volněji. Mandragory  byli skoro tak veliké, jak profesorka Prýtová potřebovala a Rafael už si začínal opravdu myslet, že bude všechno zase v pořádku. Harry ho neudal. Řekl si, že pokud neproběhne další útok, nic neřekne.
Bohužel, Ginny deník našla, ani si nepamatovala, kde ani jak. A Tom Riddle byl připravený.