Neříkejte mi Pottere! ✖️

72.

Pan a paní Greenovi, byli velice laskaví lidé a chovali se k Rafaelovi, jakoby vůbec nevěděli, co provedl. Jenže on si byl jistý, že jsou informovaní. Proto jim byl také vděčný za jejich ochotu ho doma nechat, ať už to mělo být i déle než na prázdniny, protože byl stále ještě vyloučen z Bradavic. Jediný, kdo se na něj koukal skrz prsty byl Amandin bratr Felix, který právě dokončil školu a hledal práci na ministerstvu, takže naštěstí nebyl moc doma.
Amanda se ho nejdřív snažila přesvědčit, aby Rafaela toleroval, ale nebylo to nic platné. Bál se o svou rodinu a tím, že u nich plavovlasý chlapec bydlel, Greenovi hodně riskovali. Vždyť skoro každý den se mohli v Denním věštci dočíst, že někdo zmizel, nebo zemřel se znamením zla nad jeho domem. Byli to nebezpečné časy a Rafael si nejvíc ze všeho přál, aby mohl být Harrymu nablízku a chránit ho. Ale to nemohl.
Dva týdny po tom, co byl propuštěn z Azkabanu ho byl navštívit Brumbál, který chlapce pochválil, že si nenechal zlomit hůlku a velice jasně mu řekl, že by neměl chodit mimo dům kvůli smrtijedům všude kolem. Řediteli bylo totiž jasné, že dřív nebo později o Rafaela projeví lord Voldemort zájem. Proto mu také dal zpátky jeho hůlku, ale jen pro závažné případy.

S Amandou si Rafael prázdniny i docela užíval, přestože nedokázal přestat myslet na Fiorellu a Harryho a to jak jim musí být, když zemřel Sirius Black. Musel uznat, že se blondýnka snaží, aby se cítil líp a vedla si docela dobře. Dokonce, to byl hodně překvapený, mu Greenovi upekli dort k šestnáctým narozeninám. Celý den tak trochu doufal, že by mu třeba Harry nebo Fiorella poslali dárek, protože on ho bratrovi poslal, ale nedočkal se. Ten den byl zároveň skvělý, ale smutný.
Ješte toho dne seděl na parapetu okna ve svém pokoji a hleděl do tmy, jako by stále čekal, že nějaká ta sova přiletí. Čím víc hodin ale bylo, postupně ztrácel naději. Jestli ignorovali jeho narozeniny, věděl, že je hodně zle a i když celou dobu žil v domnění, že by se mohli ještě usmířit, o svých narozeninách konečně přišel na to, že je to nemožné. Tedy, alespoň ze strany Harryho a Fiorelli.
Když tak přemýšlel nad Bradavicemi a červené lokomotivě, na kterou už se asi nikdy nepodívá, napadlo ho, že by šel prvního září s Amandou na nástupiště a odchytl si Fiorellu s Harrym a pokusil se dát věci do pořádku. Nebude to snadné, toho si byl vědom, ale byl už tak zoufalí, že hodlal zkusit cokoli.

,, Já ti nevím, Rafaeli." zakroutila hlavou paní Greenová a zamračila se, jak se soustředila na chlapcovu prosbu. Seděli zrovna u snídaně, den před odjezdem do Bradavic a Rafael si myslel, že je správný čas to říct.
,, Chtěl bych se jen podívat, víte jak je hrozné, když pomyslím na to, že do toho vlaku nenastoupím?" zahrál ublíženého, ale jediná osoba, která ho prokoukla byla Amanda sedící hned vedle něj u stolu. Pan Green i Felix byli v práci.
,, Nemyslím si, že je to dobrý nápad." ozvala se Amanda a Rafaela v tu chvíli překvapilo, že poprvé není na jeho straně.
,, A proč by ne?" zeptal se už naštvaně.
,, Nebyl bys ani jednou nohou na nástupišti a už by po tobě někdo metal kouzla." odpověděla mu ihned s vážným výrazem ve tváři. Paní Greenová stále urputně přemýšlela, jako by se měla rozhodnout mezi tím, co chlapce potěší nebo tím co je správné. Vždyť sám Brumbál si nepřál, aby někam chodil.
,, To si tedy nemyslím, vždyť všichni vědí kdo jsem." oponoval. Amanda se zamračila.
,, No právě."
,, Vždycky se mě všichni báli!" hádal se, protože opravdu nechápal, jak by studenti, kteří z něho měli od prvního setkání strach, na něj najednou sesílali kouzla.
,, Ale teď ví, že nemáš hůlku. Nebo alespoň si to myslí, ale ty stejně nesmíš kouzlit. Nemáš se jak bránit." namítla Amanda. Rafael na to už nic neřekl.
,, Tak dobrá, můžeš jet s námi, ale musíme být hodně opatrní." ozvala se najednou paní Greenová, která se konečně rozhodla. Bylo na ní poznat, že ze svého rozhodnutí moc velkou radost nemá, ale už to nevzala zpátky.