Neříkejte mi Pottere! ✖️

39.

V Bradavicích prostě nikdy nemohl být klid a některé události by se nikdy neměli stát. Takovou událostí se třeba myslí Siriuse Blacka, který se v noci objevil v nebelvírské věži s nožem nad Ronem Weasleym. Studenti si kladli spoustu otázek, na které by i profesoři rádi znali odpovědi, ale hlavní bylo bezpečí. Proto se také tu noc, kdy se to stalo probudil celý hrad a všichni studenti se museli přemístit do Velké síně.
Rafael z toho nadšený rozhodně nebyl, ale zase si mohl lehnout vedle Zachariáše a odpočinout si od některých zmijozelských, jako například Pansy, která teď skákala od Draca k němu a zase zpátky. Do té skupiny "některých" nepatřila jen Parkinsonová, ale také Draco a celý famfrpálový tým, který Malfoyovo zranění využívali ve svůj prospěch. Rafael proto občas nemohl ve společenské místnosti vydržet. Občas měl ale pocit, že je se Zachariášem Draco sleduje, ale jen dobře, třeba si potom ten kňoural uvědomí, koho svým chováním ztratil.
,, Hned zítra." zašeptal Zachariáš, kdy už většina studentů spala a kdyby nebyla tma, mohl by Rafael spatřit jeho vážný výraz.
,, Hned zítra! Se musíme Fiorelli zeptat, co s ním má společného." prohlásil odhodlaně a přetočil se na bok, aby na Rafaela, který ležel na zádech s očima dokořán, viděl. Z druhé strany oddychoval jeho spolužák Ernie a chrápal.
,, Proč zrovna zítra?"
,, No protože když jsme šli sem." vysvětloval Zachariáš.
,, Viděl jsem ji a plakala. Z jakého jiného důvodu by asi brečela, kdyby s tím Siriusem Blackem neměla něco společného?"
Rafael se nad tím zamyslel a musel mu dát za pravdu. Jenže jemu to určitě neřekne, vždyť se navzájem nesnáší a Fiorella určitě ví, že to chce vědět jen proto, že nenávidí tajemnství jiných a vysmíval by se jí.
,, Dobře, ale zeptej se jí sám. Nechce se mi s ní mluvit, navíc jsem koukal, že není moc nadšená, když se s tebou bavím." ušklíbl se nad jejím výrazem, který viděl vždy, když je spatřila spolu. Pokaždé ho tak zahřálo u srdce, když se naštvala a nemohla s tím nic dělat.
,, Máš pravdu, navíc váš vztah bych přirovnal k.... vlastně mě nic nenapadá, vy a vaše hádky a naschvály jsou totiž evolučně nejvýš ze všech."

Bohužel druhý den nebyla Fiorella k nalezení. Vlastně ani nebylo moc míst, kde by mohla být, když tu teď bylo tolik bezpečnostních opatření. Určitě musela být někde uvnitř, jinak by asi chtěla jít pozdravit mozkomory.
Zachariáš šel po boku s Hannah a Erniem po chodbě, právě když naproti nim kráčela Ginny. Všichni se zastavili.
,, Jak je jí?" zeptal se Smith.
,, Tím myslíš koho?"
Ginny se snažila dělat blbou a udržet tak tajemství její kamarádky v bezpečí. Zrovna teď, kdy to bylo nejvíc potřeba.
,, Koho asi, přeci Fiorellu. Včera plakala a já jsem její kamarád, tak mi prosím řekni kde je." žadonil Zachariáš a jeho mrzimorští spolužáci soucitně přikývli. Rudovláska si povzdechla a zamyslela se.
,, Ona chce být ale sama, jasné? Ani mě u sebe nechtěla, prostě teď potřebuje klid." snažila se je přesvědčit, ale nemělo to cenu, mrzimorští studenti jsou empatičtí a kamarádčtí.
,, Ale proč? Proč je tak smutná?" nechápala Hannah, která to dělala hlavně pro Zachariáše. Sama se s Fiorellou bavila snad třikrát, ovšem nechtěla, aby byl někdo nešťastný. Ginny už toho měla dost, zato si přála, aby bylo její kamarádce líp a rozhodla se vyzkoušet všechno, co se dalo.
,, Fajn, je v umývárně Ufňukané Uršuli." prozradila, ale hned nato výstražně zvedla ukazováček a podívala se Zachariášovi do očí.
,, Ale! Pokud ti řekne, abys vypadl, tak vypadneš, jasné?" řekla rázně. Zaskočený Smith přikývl, poděkoval svým dvoum kamarádům, Ginny také a vydal se na dané místo.
Pomalu vstoupil do dívčí umývárny a rozhlédl se kolem. Fiorella stála opřená o umyvadlo a Zachariáš tak mohl spatřit její smutný obličej v zrcadle.
,, Fiorello?" oslovil ji opatrně. Dívka sebou škubla a rychle se otočila.
,, Zachariáši?" tvářila se udiveně a nenápadně si setřela slzu z tváře.
,, Co, co tu děláš?"
,, Jen jsem ti přišel zvednout náladu." usmál se. Fiorella ale zakroutila hlavou s hraným úsměvem.
,, Není proč, jsem v pohodě."
,, To tedy není, ještě před tím, než jsi přišel rozbila jedno zrcadlo, pak ho ale spravila." ozval se otravný hlas od okenního parapetu. Kdo jiný to mohl být, než Uršula s potěšeným výrazem ve tváři.
,, Buď zticha, Uršulo!" obořila se na ducha Fiorella, ale co už bylo řečeno vrátit nemohla.
,, No samozřejmě, řeči Ufňukané Uršuli přeci nikoho nezajímají... a to jsem jen chtěl říkat pravdu." popotahovala a zmizela v umyvadle.
Zachariáš se znovu podíval na černovlásku.
,, Řekneš mi tedy, co se děje?" zkusil to znovu. Fiorella však vzdorovitě popošla o kousek dál.
,, No jasně já si tu vyliju srdíčko a ty to potom řekneš Rafaelovi, když to teď spolu tak pečete." řekla nepříjemně a naštvaně. Rozhodně byl Rafael ten poslední člověk, kterému to chtěla říct.
,, Hele já vím, že se s Rafaelem nemusíte, on se s ním nemusí skoro nikdo, ale-"
,, Ale ty jo, že? Ty jsi mu nahradil Malfoye a jsi jeho poskokem!" postupně zvyšovala hlas a v zelených očích vzplál nebezpečný oheň.
Zachariáš se zamračil a udělal krok vpřed.
,, Tak to pozor!" zvedl varovně prst.
,, Já nejsem žádný poskok! Já nejsem Malfoy a přišel jsem, abych ti pomohl, ale ty o to očividně nemáš zájem." utrousil zklamaně. Fiorella ho propálila vražedným pohledem.
,, Dokud si budu jistá, že bys to nikdy Rafaelovi neřekl, tak opravdu zájem nemám." odfrkla si a dala ruce v bok. Smith tedy považoval rozhovor za uzavřený a naštvaně opustil umývárnu.

Za dva dny se Zachariáš sešel s Rafaelem ve Vstupní síni, že se půjdou projít jen kousek od hradu. Už nepatrně sněžilo, tak si oba vzali své kolejní šály a svetry. Rafael se samozřejmě hned zeptal jak pochodil s Fiorellou, ale hned jak toto téma nadhodil, mrzimorský chlapec už se tak vesele netvářil.
,, Pohádali jsme se, nechtěla mi říct důvod jejího trápení, protože si myslí, že ti to řeknu." vydechl otráveně. Rafael se ale uchechtl.
,, To docela uhodla." zasmál se a přidal do kroku. Zachariáš ho dohnal, ale rozhodně mu nebylo do smíchu.
,, Nechci, aby naše přátelství skončilo." povzdechl si.
,, Něco ti povím." začal Rafael a zastavil se, aby ho Zachariáš náhodou nepřeslechl.
,, Některá přátelství jsou na nic, důležité je hlavně spojenectví, z toho dostaneš nejvíc. Vem si mě a Draca, to bylo spojenectví." ušklíbl se, ale Smith se stále tvářil nechápavě.
,, Prostě jsem u Malfoyových mohl bydlet, měl jsem přehled o kouzelnickém světě a za to jsem si Draca pustil k tělu, učil ho různé fórky na mudlorozené, které nemá rád. Chápeš?"
,, Jasně, ale teď se spolu nezbavíte." konstatoval stále zaražený Zachariáš. Rafael nad tím jen mávl rukou.
,, Zase přileze, je to rozmazlený fracek, který potřebuje pozornost. Vsaď se, že až mu sundají ty obvazy z ruky, bude se chtít vrátit do mé společnosti."
Zachariáš pomalu přikývl, asi chápal Rafaelovo přemýšlení, rozhodně se mu však nelíbila představa, že by to s nimi mělo dopadnout stejně.
,, A já jsem také jen "spojenec"? Naznačil uvozovky a pkdezíravě si ho měřil pohledem.
,, Samozřejmě, že jsme spojenci, ale jiní, než já jsem byl s Malfoyem. Protože ty jsi mě zaujal svým chováním a stejnými nazory, naopak Draco jen svou rodinou a prázdninovým azylem." snažil se mu to vysvětlit a podle výrazu v Zachariášově tváři poznal, že se mu to povedlo.
,, Pokud jsem to správně pochopil, spojenectví je pro tebe něco jako přátelství a já ti nenahrazuji Malfoye." usmál se Smith a Rafael chvíli zvažoval, jestli ho má při téhle poloviční lži nechat. Nakonec se rozhodl že jo, bylo to pro něj výhodnější.
,, Chytrý chlapec." poplácal ho po zádech.

Jenže pro Rafaela neznamenalo spojenectví přátelství. On nikdy nikoho jako přítele nebral, jen jako prostředníky k nějakému svému cíli. Jenže Zachariáš Smith byl možná i víc než spojenec, možná i kvůli jeho chování. Malfoye mu rozhodně nenahrazoval, byl lepší.

Podle Fiorellina chování také poznal, že se Siriusem Blackem to nebude jen schoda jmen a byl si už skoro na sto procent jistý, že je to jeho dcera. Každý den se díval na jeho fotku v novinách a nemohl popřít, že mají stejné vlasy a některé rysy v obličeji.