Neříkejte mi Pottere! ✖️

76.

Brumbál s Rafaelem kráčeli prázdnými tichými ulicemi dál a dál od domu Greenových a stále bylo ticho. Po nějaké době už to Rafael nevydržel a musel se zeptat.
,, Tak o čem jste se mnou chtěl mluvit?" řekl nedočkavě a zastavil se uprostřed louky, kterou kráčeli a podíval se Brumbálovi do obličeje. Ředitel si povzdechl a pohled mu opětoval.
,, Je tu spousta věcí o kterých bych s tebou chtěl mluvit." začal jako by nevěděl co má říct první. Rafael to chtěl mít ale rychle za sebou.
,, Předpokládám že o Siriusovi Blackovi." řekl trochu znuděně, protože věděl, že tohle téma prostě bude muset přetrpět. Brumbál přikývl a ohlédl se, jako by si myslel že je někdo sleduje.
,, To předpokládáš správně. Víš, hodně jsi mě tím překvapil."
,, Tyhle řečičky o tom jaký jsem najednou dobrý člověk prosím vynechte." zarazil ho okamžitě a tvářil se při tom smrtelně vážně. Po tom rozhodnutí, kdy chtěl začít existovat znovu bez citů bylo tohle vychvalování poslední co chtěl. Brumbál se pousmál, jako by Rafaelův výraz vůbec nebral vážně.
,, To jsem ani nechtěl. Ovšem i když máš moc na to přivést mrtvého do světa živých... řekněme že to není jednoduchá záležitost."
,, Přestaňte mluvit tak záhadně a prostě mi to řekněte narovinu." vypálil na něj chlapec, který se tvářil čím dál víc nerudně.
,, Něco za něco, Rafaeli. Smrt si nenechá takhle 'kecat do práce', jak by se dalo říct." řekl Brumbál a už se neusmíval. Byl stejně vážný jako Rafael.
,, Ano, zmínila se o tom." zabručel a protočil nad tím očima. Ředitel si povzdechl.
,, Pokud jsi s ní mluvil, jistě víš, proč jsi na tomto světě."
,, Vím, chce, abych skoncoval s kouzelníky, kteří se snaží ji obelstít. Což znamená lorda Voldemorta."
Rafael nevypadal příliš zapáleně do daného úkolu, přesto o něm ale mluvil s jistým respektem. Brumbálovi to neušlo a cítil se proto trochu spokojenější.
,, Ano, říkáš to správně. Neznamená to ale, že oživením Siriuse Blacka jsi ji také obelstil?" zeptal se jako by ho zkoušel. Ten tón se Rafaelovi vůbec nelíbil. Neodpověděl, tudíž Albus pokračoval.
,, Mám trochu obavy, Rafaeli. Něco za něco, neboli Siriusův život za něco."
,, Jistě, děkuji za varování, pane řediteli, něco takového mi také řekla. Ale já toho nelituji." vyhrkl rychle jako by se bál, že bude starý muž pokračovat. Ten se tvářil velice vážně, ale když slyšel chlapcovu poslední větu, musel se pousmát.
,, To jsem rád. Nyní ale něco o lordu Voldemortovi...." začal jiné téma a mluvil ještě hodně dlouho. Varoval ale Rafaela, že o tom co mu povídá ještě neví všechno. Čeká na Harryho, který musí získat velice důležitou vzpomínku a proto nebude jeho vyprávění celistvé. Celou dobu mluvil velice potichu, jako by se bál, že je někdo uslyší, i když stáli sami uprostřed louky. Rafael bedlivě poslouchal, protože se jednalo o důležitou věc. Viteály. Nikdy o nich nic neslyšel ani nečetl, což mu přišlo divné, protože se o černou magii zajímal.
,, Takže tyhle viteály... bez jejich zničení nemůže Voldemort zemřít." odtušil Rafael, když Brumbál domluvil.
,, Nemůže, jsou to kousky jeho duše. Problém ale je, že se nedají zničit jen tak. Není na to žádné kouzlo."
,, Tak jak...?"
,, Jeden způsob jsi ty. Dokážeš zničit viteály a tak pomoci zničit i lorda Voldemorta." skočil mu do řeči ředitel. Rafael na něj vykulil oči. Něco takového nečekal, i když to opravdu dávalo smysl. Vždyť dokázal vraždit pohledem, proč by si neporadil s nějakými kousky duše? Mozek mu pracoval naplno. Snažil se tuto informaci vstřebat... i když každou chvílí se mu to líbilo čím dál tím víc.
,, No, asi bych už měl jít." přerušil ticho Brumbál, přičemž sebou Rafael škubnul, jako by úplně zapomněl, že tu není sám. A než se nadál, ředitel se s hlasitým prásk přemístil.

Rafael se rozhodl, že se ke Greenovým ještě nevrátí. Měl toho hodně o čem chtěl přemýšlet a atmosféra panující v domě by mu k tomu moc nepomohla. Potřeboval úplné ticho. Lehl si do trávy, zavřel oči a snažil se si všechny informace uspořádat v hlavě. Najednou se zarazil a v duchu zanadával. Zapomněl Brumbálovi prozradit, co o něm říkala Smrt... že je přecitlivělý. Taková představa se mu opravdu líbila. Také se chtěl zeptat na nevábně vypadající zčernalou ruku, kterou ředitel schovával v rukávu. Rozhodně to nebylo jen tak, ale něco mu říkalo, že by mu stejně neodpověděl. Podivín, tenhle Brumbál, pomyslel si Rafael.
Okamžitě se ale okřikl. Teď nebyl čas myslet na výstřednosti toho starce. Musel se soustředit na důležité věci jako jsou viteály. Pokud se nezničí, Voldemort nezemře, přičemž je může zničit prakticky jen on. Tedy, Brumbál naznačil že to dokáže více věcí, ale předpokládal, že on je nejjednodušší varianta.
Kdyby se mu to povedlo, Harryho nepřítel by byl pryč a jeho bratr tak v bezpečí. To se ale vymykalo jeho novým zásadám... bez citů. Jen bez nich totiž dokáže veliké věci, dokáže všechno...
Nikdy nezařazoval strany na dobrou a špatnou, vždy se jen přidal na tu, která mu víc vyhovovala. Nebo kde byla Fiorella s Harrym. Jenže takhle už myslet nechtěl. Přál si být volný od všech emocí.
Pokud by je tedy potlačil, na jakou stranu by se přidal?
Voldemort měl jasný cíl, ale zase by si nechtěl nechat mluvit do svých věcí. No, to bych mohl změnit, usmál se sám pro sebe Rafael. Stejně, pokud by stále existoval, bylo byla by to pro něj potíž.
Nebyl si jistý, hlavně proto, že se od svých emocí ještě nedokázal úplně odloučit a stále ho bolelo pomyslet na mrtvého Harryho. Ne, nemohl zradit bratra...
Naštvaně se zvedl a zklamaný sám ze sebe, že nedokáže držet city na uzdě se pomalu vydal do domu, kde skoro celý školní rok přebýval.