Neříkejte mi Pottere! ✖️

82.

Bradavičtí studenti byli zmatení, když spatřili Rafaela Pottera, jak sedí v jednom kupé s Dracem Malfoyem. Nikdo si k nim  nechtěl přisednout, ale zpráva že se Potomek smrti zase vrátil do školy se roznesla velice rychle. Samozřejmě už nebylo tajemstvím, že se také přidal na stranu Voldemorta, stejně jako mladý Malfoy.

,, Cože?" vykřikla Fiorella nevěřícně a s pusou do kořán hleděla na Nevilla, který právě přišel do kupé, kde seděla i Ginny a Lenka. Harry jí sice říkal, že se Rafael vrátí, ale ona osobně tomu moc nevěřila.
,, Jo, je tady. Už to ví všichni, sedí ve vedlejším vagonu." potvrdil nešťastně. Sám se byl přesvědčit, aby zbytečně nestrašil, ale Rafaela by si opravdu s nikým nespletl.
,, Hele, prostě ho budeš ignorovat, nemusíš... "
,, Ne, je dobře že tu je." nenechala Ginny domluvit. Hlas se jí třásl nervozitou, ale musela udělat to, co slíbila Harrymu. A sobě.
,, Tobě to nevadí?" vykulil oči Neville.
,, Rafael se také jmenoval jeden slavný kytarista." řekla z ničeho nic Lenka tím svým typickým nepřítomným hlasem. Všichni na ni chvíli nechápavě hleděli. První se ale vzpamatovala Fiorella, která zakroutila hlavou.
,, Je to v pohodě, vážně."

Draco seděl strnule na sedačce a nervózně pozoroval studenty, kteří předstírali, že procházejí chodbou a náhodou nakukují do jejich kupé. Rafael si toho všiml, vytáhl hůlku a jedním pohybem zatáhl žaluzie, aby otravní čumilové konečně odešli.
,, Nechceš mi už říct, co to máš za plán?" zeptal se Draco ihned. Rafael se zapřemýšlel, už nebyl důvod to odkládat. Narovnal se a trochu se k mladému Malfoyovi předklonil.
,, Až ti tohle řeknu, bude to jen mezi náma, nikomu o tom říkat nebudeš, pokud ti nedám svolení a nebudeš mi teď skákat do řeči."
Draco okamžitě přikývl.
,, Jistě."
,, Fajn, ty víš, že jsem mnohem silnější než Voldemort. Že bych tuhle kouzelnickou válku vyhrál levou zadní a potom bych byl i lepší vůdce, než on." začal aby se přesvědčil, že to Draco taky tak vidí. A jeho společník nemohl nic jiného než souhlasit, protože to byla pravda. Trpěl kvůli lordu Voldemortovi a rozhodně už nechtěl být smrtijedem. Nemohl to ale nikomu říct... tedy doteď.
,, Jo, to vím." přisvědčil.
,, Chci přetáhnout smrtijedy na svou stranu, abych mohl Voldemorta nahradit. Nechci ale pokračovat v plánu toho maniaka a rozhodně nehodlám být jako on. K tomu ale potřebuju aby byl Harry živý a začít se spolčovat se smrtijedy." vysvětlil důležitě a pozoroval Dracovu překvapenou tvář.
,, Páni, to je... úžasné." vydechl ohromeně Malfoy. Byl si jistý, že Rafael vyhraje, pokud budou kouzelníci na jeho straně. Druhý chlapec se usmál.
,, Jo, já vím. A nejlepším místem pro začátek jsou Bradavice. Nejdřív začnu ve zmijozelu, kde je hodně dětí smrtijedů a ty mi pomůžeš je přemluvit." vysvětlil. Draco byl s nápadem nadšený a s radostí na všechno kývnul. Zapamatoval si tedy dvě nejdůležitější věci, smrtijedi na Rafaelově straně a živý Harry Potter.

Cesta vlakem utekla pro všechny velice rychle. Možná to bylo proto, že se všichni bavili prakticky o tom samém. Bylo jasné, že tento školní rok bude jiný. Ředitelem se stal Severus Snape, muž který zavraždil Albuse Brumbála, do školy už nemohli nastoupit kouzelníci mudlovského původu a naopak všichni ostatní studenti byli povinni se do Bradavic dostavit. A samozřejmě jedna z nejdůležitějších věcí, známá nebelvírská trojice ve vlaku není, z toho Harry s Hermionou jsou nezvěstní a Ron prý leží doma s dračími spalničkami.

Ve Velké síni vládla nejistota z nadcházejícího školního roku, když všechny páry očí vzhlíželi na ředitele Snapea a i když právě probíhalo zařazování, nikdo se mu nevěnoval. Síň nevypadala jako obvykle, už nebyla tak přátelská a plná dobré nálady a radostného povyku jako jindy. Byla chladná, ponurá a především tichá až na vyvolávání jmen profesorkou McGonagallovou, která rozhodně nevypadala tak spokojeně jako vždy, když usazuje prváky na trojnožku. I u profesorského sboru to vypadalo jako na pohřbu. Dokonce se dostavila i profesorka Trelawneyová, kterou pravděpodobně donutili sejít schody a všem bylo jasné, že v tom mají prsty noví učitelé obrany proti černé magii, sourozenci Carrowovi.

,, Draco, ty znáš většinu smrtijedů, ukaž mi všechny, kteří mají rodinu na Voldemortově straně." řekl šeptem Rafael, který se s Dracem posadil až na úplný kraj stolu, aby je nikdo neposlouchal a měli výhled na celou síň.
,, Dobře." vydechl Draco, napřímil se a sjel pohledem celý zmijozelský stůl.
,, Tohle bude delší seznam. Začneme našima."
,, Smrtijedi jsou i v jiných kolejích?" zeptal se s údivem Rafael, který byl přesvědčen, že zůstanou jen u zmijozelu. Draco ale zakroutil hlavou.
,, To rozhodně ne. Hlavně ti co nechodí do naší koleje to mají v rodině těžší, takže se k tobě přidají hned." odpověděl spokojeně, ale hned se zase vrátil k prohlížení svých spolužáků.
,, Rozhodně Pansy Parkinsonová, Crebbe a Goyle. Collins, který má mladšího bratra v nebelvíru... Stewartová, Cooper s Cooperovou... "
Takhle to šlo ještě nějakou dobu a Rafael s potěšením zjistil, že jmen je spousta i v ostatních kolejích a většinou mají sourozence ve zmijozelu. Pokud začne hrát na city, očekával, že je nebude muset přemlouvat dlouho.
,, A hele! Slyšel jsi to? Právě zařadili mladýho Donovana do mrzimoru! Ten se hodí." zasmál se Draco, když oba sledovali jak si zkroušený blonďatý chlapec sedá k mrzimorskému stolu. Jo, tohle měl v kapse.

Nejdřív se ale chtěl trochu seznámit s novými pravidly a řádem, který v Bradavicích teď panoval. Snape byl velice často pryč, sourozenci Carrowovi učili spíš černou magii, než jak se proti ní bránit. Nechávali používat starší ročníku crucio na ty mladší a tresty byly především tělesné. Naopak ostatní profesoři jako například McGonagallová nebo Kratiknot se snažili studentům co nejvíce pomáhat a dost jim to zjednodušoval fakt, že učitelé černé magie toho v hlavě moc neměli.
Jak to tak všechno pozoroval, neušlo mu, že na něj Fiorella často hledí, což mu nebylo úplně příjemné, protože opravdu nehodlal znovu propadnout citům.
Snažil se to ignorovat, ale když se pár dní po příjezdu do školy konečně odhodlala mu zastoupit cestu, musel se jí podívat do tváře.
Už jí bylo šestnáct a zase vyrostla. Na tváři měla modřinu a tvářila se jako kdyby se chystala mluvit k dítěti, které potřebuje promluvit do duše. Alespoň takhle to Rafaelovi přišlo. Draco s ním byl taky, ale jeho spolužák mu dal jasně najevo, že by měl jít na kolej sám. Hned jak odešel, Fiorella si povzdechla.
,, Jsem ráda, že jsi ho poslal pryč, všimla jsem si, že se od sebe nehnete na krok." pokusila se o úsměv. Dívala se mu do černých očí a hledala záblesk světla.
,, Co potřebuješ?" řekl netrpělivě a nespustil oči z vybarvující se modřiny rýsující se pod pravým okem. Fiorella znervózněla.
,, Jen jsem ti chtěla... chtěla jsem ti poděkovat, že jsi přivedl tátu zpátky. Bylo to od tebe moc hezké." mluvila tiše při tom, co stále pozorovala jakoukoli změnu v jeho očích. Nic. Rafael se tváři pořád stejně nepřístupně.
,, Jo, Amanda je kvůli tomu mrtvá." prohlásil bez jakéhokoli náznaku emoce. Fiorelle zmizel úsměv z tváře.
,, Moc mě to mrzí."
,, To nemusí, skoro jsi ji neznala."
,, Ale tebe znám."
Chvíli bylo ticho, kdy si navzájem hleděli do očí.
,, Myslím, že ne. Poslední dva roky mě neznáš."
Byla to pravda a dívka moc dobře věděla, že tyhle dva roky už nevrátí.
,, Bylo to těžké, víš, ti odpustit, ale teď vím, že jsi to nebyl ty, stejně jako to nejsi ty teď." v jejím hlase byla znát lítost. Rafael na to nic neřekl.
,, Už předtím jsem ti pomohla a teď to chci udělat zase."
,, Tomu se neříká pomoc, ty ze mě chceš jen udělat někoho kdo nejsem. Ty, Harry, Brumbál. Všichni si myslíte, že máte pravdu, ale já jsem Potomek smrti a díky vám konečně vím, co chci."  vysypal ze sebe na jeden nádech. Fiorella zakroutila hlavou. Slzy ji štípaly  do očí.
,, A co chceš?" zašeptala. Rafael už nic neřekl. Jeho obličej se nezměnil, žádná emoce. Z ničeho nic ji obešel a beze slova zmizel za rohem.
Fiorella vzlykla a schovala tvář do dlaní. Co to se to s ním stalo? Může za to snad ona s Harrym, že se takhle chová? Jistě že může, vždyť s ním dva roky nepromluvila a nechala ho samotného, když mu zemřela kamarádka. Ale na její obranu, on někoho zabil, ji chtěl zabít taky, měla přeci právo si to promyslet. Být sama a přemýšlet co bude dělat.
Ale přemýšlela moc dlouho a to ji dostalo zpět na začátek.

Rafael nešel do zmijozelu. Nechtělo se mu za Dracem ani za nikým jiným. Rozhodl se, že půjde ven.
Jak tam tak seděl v chladném podzimním šeru, přemýšlel nad nebelvírskou šesťačkou. Ač se tomu pokoušel vzdorovat, nemohl dostat z hlavy jejich rozhovor.  Byla nešťastná z toho, že ho odřízla, ale byla to její chyba. Pro ni to byla chyba, on si díky tomu uvědomil co je doopravdy důležité a kam se chce dostat. Vlastně mu takhle pomohla.
I když došel k tomuto závěru, nelíbila se mu modřina na její tváři. Samozřejmě, že mu to bylo jedno, ale přeci jen...
Věděl, že se takhle trestá za vzdorování nového režimu nebo se tím baví profesoři smrtijedi a někteří zmijozelští.
Nebude přeci divné, když si zjistí kdo je za to zodpovědný. Jen aby měl přehled.
Druhý den se našel jeden zmijozelský sedmák s hlubokou ránou v břiše a musel být převezen ke svatému Mungovi.