Neříkejte mi Pottere! ✖️

38.

Od té doby, co Rafael propleskl Draca spolu nepromluvili ani slovo a každý si hleděl svého. Moc tomu nepřidali ostatní studenti, kteří si tuto informaci šířili dál a dál. Byla to opravdu změna, protože se lidé ze všech kolejí, kromě zmijozelu, dívat na Rafaela jako na toho, kdo to nandal zmijozelskému princátku. To ale Pottera nijak neuspokojovalo, naopak mu to dost vadilo a proto od té doby vyhledával méně zalidněná místa.

Další předmět, po kterém si nadaval za to, že na něj šel, bylo jasnovidectví. Profesorka Trelawneyová vypadala spíš jako bláznivá moucha, než nějaká žena co vidí do budoucnosti a Rafaela její umění rozhodně nenadchlo. Hned první hodinu předpověděla Harryho smrt z obyčejného čajového šálku. Bohužel se tato činnost dělala ve dvojicích. Draco s Rafaelem nemluvil, což bylo vzájemné, protože Malfoy ne a ne přestat simulovat. Každý si tedy musel najít někoho jiného. Pro Draca to nebylo tak těžké, stále měl ve zmijozelu pár "přátel"  a tak si sedl vedle Goyla. Rafaelovi to bylo celkem fuk a tak vyčkával, kdo si k něm přisedne a hned jak spatřil Pansy, která už na něj mrkala z dálky, rychle se přesunul k jinému stolu, ani nespozoroval, že se dal do dvojice s tím mrzimorským klukem, kterého viděl s Fiorellou na ošetřovně. Chlapec však zakroutil hlavou a ukázal na jiného kluka, který právě vylézal po žebříku.
,, Mám tu kámoše, jasný?" řekl trochu nepříjemně.
,, A já znám náladu tě uřknout, jasný?" vrátil mu to a nebezpečným pohledem probodl kluka, který k nim mířil. Nechápavě nadzvedl obočí, ale Rafaelův soused jen bezmocně pokrčil rameny.
,, Vítejte děti! Jste tu všichni? Výborně!" zašvitořila profesorka Trelawneyová a s úsměvem se rozhlédla po třídě.
,, V těchto hodinách nahlédneme do budoucnosti! Otevřeteme své vnitřní oko a... " mluvila dál a dál, ale Rafaelovi tyto řeči přišli spíš legrační a tak radši ani neposlouchal, nebo by se tu ještě začal smát. Místo toho se tedy zaměřil na kluka vedle něj.
,, Jak se jmenuješ?"  zeptal se šeptem, aby nahodou ti ostatní nepřišli o krásný a záživný proslov profesorky. Chlapec sebou trhl, protože očividně opravdu poslouchal a nechápavě se na Rafaela podíval.
,, Proč to chceš vědět?" zašeptal.
,, Hele, mluv semnou slušně, nebo jak jsem říkal, tě rád uřknu." sykl, až se studenti od okolních stolů otočili. Kluk tedy poraženecky přikývl.
,, Zachariáš Smith." odpověděl.
,, Hm, nikdy jsem o tobě neslyšel." prohlásil s nezájmem Potter.
,, Ale Fiorella zřejmě ano, že?" dodal.
Zachariáš si povzdechl, ale nehodlal riskovat, že ho opravdu uřkne, tak raději odpověděl.
,, Nojo, Fiorella by chtěla hrát famfrpál za nebelvírské družstvo a já jsem jí o tom slyšel mluvit s tou její kamarádkou. Tak jsem jí nabídl, že si s ní zalítám." řekl s úsměvem. Rafael si ho prohlédl od hlavy k patě a zašklebil se.
,, Ta má tedy výběr."
Zachariáš si to nechtěl nechat líbit, naopak se ale Rafaela bál a tak se zmohl jen na tichou větu.
,, Snad nežárlíš." zašeptal pobaveně. Hned však zavřel oči a nepatrně se od zmijozela odtáhl, jako by čekal na pěstí. Rafael se zasmál.
,, Já nikdy nežárlím, Zachariáši. Jen jí to rád omlátim o hlavu, jestli mi rozumíš. A pokud bych tě měl praštit, udělám to radši někde jinde, než ve třídě plné lidí."
Smith tedy otevřel oči a pobaveně se podíval na Draca, který si právě na něco stěžoval Goylovi.
,, Jako třeba Malfoye?"
Rafael se ušklíbl. Tenhle kluk se mu líbil čím dál tím víc.

Říká se, že čas všechno spravý, ale buďto to tedy neplatí na dva zmijozelské spolužáky, nebo bylo ještě moc brzy. Rafael s Dracem se nikam neposunuli a vypadalo to, že to ani neměli v úmyslu. Ukázalo se, že Malfoyova simulace už vadila spoustě lidem a to především nebelvíru, jelikož museli přehodit famfrpálový zápas právě kvůli jeho "zraněné"  ruce. Nebelvírské družstvo se tak dlouho připravovalo na tento zápas, měli v plánu vyhrát a získat co nejvyšší skóre, aby se stali konečnými vítězi a získali pohár. Bylo to samozřejmě přání všech, ale nějvětším fanatikem byl Oliver Wood, kapitán družstva a student sedmého ročníku, tudíž to byla jeho poslední šance ten pohár získat. A tím, že místo zmijozelu nastoupí mrzimor nebyla zrovna dobrá zpráva.

Bylo pár dní před zapasem a začalo se schylovat k nervozitě. To ale Rafael nevnímal, famrfpál mu byl ukradený. Ten se spíš zaměřoval na uprchlého vraha, Siriuse Blacka, který byl spatřen nedaleko od Bradavic.
,, Fiorella je z toho celá špatná." řekl jednou po večeři Zachariáš, když šli s Rafaelem jen tak chodbou. Za tu dobu si dokázali najít společné téma a pro Pottera to byla příjemná změna, když mu ten druhý stále nepodlézal, jako Draco. Tento mrzimorský student se dokázal chovat slušně, narozdíl od většiny zmijozelských studentů. Nikoho na chodbách v jednom kuse neurážel a ostatní z mrzimoru se k němu chovali dobře. Pro Rafaela to byla příjemná změna a názory zmijozelských, kteří stále dokola opakovali, jak jsou tihle lidé trapní a ňoumové, hodil za hlavu.
,, A to proč?" zeptal se dychtivě Rafael.
,, Však víš, jmenuje se Blacková a ostatní si o ní pořád něco šuškají..." zavrtěl zklamaně hlavou Zachariáš a zastavil se, protože jeho společenská místnost byla jiným směrem.
,, Ty i tom něco víš? O Blackové a tom vrahovi?" pokračoval se svém vyslíchání. Zachariaš však zakroutil hlavou.
,, Ne, jen to, že je z toho nervózní." zopakoval. Najednou ale přivřel oči a dlouze se na Rafaela zahleděl.
,, Tohle jí budeš taky mlátit o hlavu, nebo proč to chceš vědět?" zeptal se se zájmem. Zmijozelský student se zarazil.
,, Prostě jsem jen zvědavý." zašklebil se. Jeho pohled byl však nejistý. Rozloučil se a s divným pocitem se vydal na svou kolej.

Když Fiorella viděla, jak si Zachariáš s Rafaelem povídali, neměla z toho moc radost, zvlášť, když se teď s mrzimorským studentem tak skamarádila. Bála se, aby ho Rafael nějak nezkazil, i když stále věřila, že v něm něco dobrého je.
Zápas nakonec vyhrál mrzimor, ale to hlavně kvůli mozkomorům, kteří napadli Harryho, takže bylo nebelvírské družstvo opravdu zklamané. A chudák Harry, jeho koště bylo na kusy.