Neříkejte mi Pottere! ✖️

6.

Druhý den se jako první probudil Rafael, jako vždy. Spal vůbec? To nikdo nevěděl. Hagrid vstal kolem sedmé a vzbudil Harryho, že musejí vyrazit. Trojice si sedla do loďky a s malou pomocí Hagridova růžového deštníku byli na druhém břehu za pár minut. Harry se znovu začetl do dopisu a svraštil obočí.
,, Ale Hagride, dá se všechno tohle v Londýně sehnat? Kotlíky, hůlka...?"
,, Musíš vědět kam jít." usmál se obr.
,, A nebo je to jenom bouda a nakonec skončíme zahrabaní někde v lese." dodal jen tak mimochodem Rafael. Hagrid se falešně zasmál, ale když zjistil, že to neměl být vtip, rychle toho nechal a vytáhl si nějaké noviny.

Procházeli Londýnem a zatím jediná známka o existenci nějakých obchodů s hábity a učebnicemi lektvarů pro první ročník. Konečně zastavili před malou hospodou, které  žádný kolemjdoucí ani nezavadil pohledem.
,, Ahoj Tome." pozdravil Hagrid hospodského, hned jak vkročili do místnosti.
,, Nazdárek Hagride! Dáš si něco?" zeptal se Tom a přátelsky se na obra usmál.
,, Dneska ne, Tome. Zařizuju něco pro Bradavice a taky musíme jít nakupovat školní potřeby, tady pro kluky."
Rafael nesnášel, když se k němu někdo choval jsko k dítěti a hlavně, když ho dávali dohromady s Harrym. Jasně, svého nevlastního bratra měl 'rád', ale jeho pravý bratr to nebyl.
,, Páni! Vždyť to je Harry Potter!" vykřikl Tom a oběhl pult, aby si s Harrym mohl potřást rukou. Mezi ostatními hosty to zašumělo a hned se všichni hrnuli k černovláskovi, který vůbec nevěděl, která bije. Všichni si s ním potřásali rukou a zdravili ho, jako by to byl jejich bůh. Rafael byl rád, že se toho nemusí účastnit a tak se v klidu posadil k nejbližšímu stolu a zamyšleně pozoroval, jak se jedna starší čarodějka vecpala zpět do fronty.
,,  Ano.... jistě, no, já jsem tu s bratrem a chtěli jsme jít nakupovat-" odpovídal Harry na něčí otázku, ale všichni zalapali po dechu, hned po první větě.
,, Bratr? Jako ten druhý Potter?"
,, Ty myslíš Rafaela Pottera?"
Harry udiveně přikyvoval. Už to, že všichni znali Harryho bylo dost zvláštní, ale že znají i jeho dvojče, které navíc není ani nijak příbuzné bylo divné.
  ,, Támhle sedí." oznámil Harry, když se všichni rozhlíželi po celé hospodě. Všechny páry očí teď visely na chlapci sedící v rohu u stolu.
,, Vidíte ty oči?"
,, Úplně zabíjí pohledem."
,, Je bledý, jako bez života."
Celá skupinka čarodějů a čarodějek si šeptala taková slova, jako by tam Rafael vůbec nebyl a to ho nesmírně vytáčelo. Pomalu se postavil.
,, Víte, že pokud chcete někoho pomlouvat, ten člověk by to neměl slyšet?"
Ostatní si přestali šuškat a v tichosti ho pozorovali.
,, Víte co? My rači pudem." oznámil Hagrid a oba chlapce už táhl k nějakým zadním dveřím.
,, Hagride, jak je možné, že nás všichni znali?" vyhrkl Harry, který už to očividně nemohl vydržet se nezeptat.
,, Řeknu vám to takhle, nejsem ta správná osoba, co by vám to měla říkat, ale něco bych vám říct přeci jen měl. Mám nápad, zajdem si na zmrzku a já vám to vysvětlím." 
Hagrid nevypadal moc nadšeně. Moc dobře nevěděl, jestli to mladým Potterům může říct, ale na druhou stranu, měli by to vědět co nejdříve.
Oba chlapci přikývli. Hagrid tedy vytáhl svůj růžový deštník a klepal s ním do různých cihel ve zdi. Harry s Rafaelem vykulili oči, protože přímo před nimi se ze zdi utvořil vchod do Příčné ulice. Bylo to přelidněné místo se spoustou obchodů, které přímo lákaly k jejich návštěvě. Trojice se zastavila u cukrárny, kde Hagrid všem koupil zmrzlinu a usadili se k malému stolku. Harryho několikrát pozdravil prodavač a stále mu opakoval, že je mu ctí obsluhovat Harryho Pottera, za to na Rafaela se snažil ani nepodíval. Odvracel od něj pohled, jako by se ho bál. To přimělo oba chlapce, aby Hagrida v tom vyprávění trochu popohnali.
,, Hagride, prosím, řekni mi, proč mě tu každý zná? Souvisí to s mou jizvou?"
,, Jo, Harry, souvisí. Víš, všichni čarodějové nejsou jenom hodný. Jednou se tu objevil jeden zlej, hodně zlej. Schromažďoval kolem sebe zlo a lákal kouzelníky na svoji stranu. Byli tu jistý lidi, který proti němu bojovali a mezi nima byli i tvoji... tedy vaši rodiče." nesměle se podíval na Rafaela. Ten by byl radši, kdyby se obr neopravil.
,, No, jak sem říkal, vaši rodiče, Lily a James Potterovi byli opravdu statečný, ale když chtěl Ty-víš-kdo zabít, nikdo neuniknul. Až na tebe Harry, ty jedinej si přežil a proto si tak slavnej." dokončil Hagrid.
,, On mě chtěl zabít? Ale proč?" nechápal Harry.
,, To nikdo neví, ale nejakej důvod k tomu měl."
,, A jak se doopravdy jmenoval?" zeptal se Rafael klidně, jako kdyby to, co teď slyšel byl jen obyčejný popsaný skok padákem.
,, Jeho jméno se neříká."
,, Tak ho napiš."
,, Nevim, jak se to píše." odporoval Hagrid, ale Rafaela to zajímalo a když on něco chce, tak to dostane.
,, Chci to vědět." Klíčník z Bradavic byl donucen se mu podívat do očí a když to udělal, jako by se mu zmrazilo srdce. Rychle se podíval jinam a nakonec odpověděl.
,, Říkal si lord Voldemort." zašeptal a rychle se ohlédl, aby se ujistil, že ho nikdo neslyšel.
   Nastalo pár minut úplného ticha. Harry to stále nemohl pochopit. Lord Voldemort zabil jeho rodiče a malé dítě zabít nedokázal? Ale hlavně si přál vědět, proč ho vůbec chtěl zabít.
  Rafael uvažoval, jestli by přežil taky, pokud by se ho pokusil lord Voldemort zabít. To ho přivedlo na, pro něj velmi důležitou otázku.
,, Já jsem tam byl taky? V ten den, kdy se to stalo?"
,, Jo, seděl si vedle Harryho. Já sem vás odtamtud totiž přišel odvést." přikývl Hagrid.
,, A proč je Rafael taky slavný?" zeptal se po chvilce Harry.
,, No.... protože." obr netušil, jak to má říct.
,, Notak Hagride." naléhal černovlásek. Hagrid si nervózně poposedl.
,, Protože je potomek smrti."