Neříkejte mi Pottere! ✖️

47.

,, Rafaeli, musíme vyrazit." oznámil Zachariáš plný nadšení a zaťukal na dveře pokoje pro hosty. Rafael protičil očima, vzal si batoh a vyšel z pokoje. Byly čtyři ráno a opravdu nebyl nadšený, že musí jít už takhle brzy.
,, Adam s tátou čekají dole, tak rychle, abychom stihli přenášedlo." zvolal netrpělivě Smith a utíkal ke schodům. Rafael ho mevzrušeně následoval.
,, Tak tady máte ještě svačinu." usmála se paní Smithová a všem podala svačinový pytlík, který si dali do batohů. Potter ho trochu podezřívavě pozoroval a podíval se dovnitř. Byly tam obložené chleby a čokoládová tyčinka.
,, Děje se něco, Rafaeli?" zeptala se zaskočeně paní Smithová, ale stále si udržovala milý úsměv. Rafael se na ni zadíval. Byl zvyklí na výborné jídlo Smithových, ale ještě se nestalo, že by mu někdo připravil svačinu na cestu.
,, Ne, " zakroutil hlavou a dal si jídlo do batohu.
,, Nic se neděje."
,, To jsem ráda, tak se hezky bavte!" otočila se ke všem a otevřela domovní dveře, aby mohli vyjít.
,, Ty se také bav, zlato, a děkujeme." usmál se na ni její manžel a políbil ji. Tohle u Malfoyových Rafael nikdy neviděl.

Venku bylo šero a docela chladno, nikoho však neodradila rychlá nedočkavá chůze k přenášedlu.
,, Za tímhle kopcem bydlí Ernie." řekl po dlouhém chození mezi polemi Zachariáš a ukázal na jeden z mnoha kopců v okolí. Ernie se u Smithových o prázdninách jednou stavil i se svými rodiči, aby probrali mistroství. Rafael s ním prohodil pár slov, jinak ale neměl zrovna náladu na nějaké kamarádíčkování. Na jeho rodiče se tedy ani nešel podívat.
,, Aha." řekl jen.
Po chvíli opravdu uviděli tři postavy, které se k nim napojují z jiné polní cesty. To už bylo světlo.
,, Zdravíme Smithovi!" ozvali se energicky manželé McMillanovi s širokým úsměvem. To jsou takoví přiteplení asi všichni mrzimorští, pomyslel si Rafael a nechtěně si při tom povzdechl. Tím na sebe upoutal pozornost a Ernieho rodiče se na něj otočili.
,, A ty budeš Rafael Potter, že?" zeptal se pan McMillan. Ale teď už se neusmíval jako Smithovi.
,, Raději jen Rafael." opravil ho podrážděně zmijozel.
,, Jistě." utrousil muž a už se o něj nezajímal.
,, Rafael je u nás na prázdninách." ozval se hrdě a nahlas Adam.
,, Ano, my víme, Ernie nám to říkal." řekla netrpělivě paní McMillanová. Dál už ani jeden z Ernieho rodičů s Rafaelem nepromluvili, což mu vyhovovalo. Vypadalo to, že je z toho ale špatný jejich syn a tak se na chvíli zařadil vedle Rafaela.
,, Omlouvám se za své rodiče." řekl tiše Ernie.
,, To nemusíš, kdyby je to mrzelo, řeknou to sami a ty za ně nemusíš dělat takové trapné věci." odbyl ho zamračený Rafael a zrychlil krok, aby se mohl ode všech osvobodit.
Štvali ho všichni, Smithovi, kteří se k němu chovají tak mile, nebyl na nic takového zvyklí a měl pocit, jako by ho kazili. Štvali ho i McMillanovi, kteří se zase naopak chovali nezdvořile. Štval ho Zachariáš, který ho donutil jít, možná by ještě ten čas s Fiorellinou matkou zvážil. Štval ho Ernie, který se snažil chovat hezky za své rodiče a Adam, protože celou cestu nezavřel pusu.

Když našli přenášedlo, které znázorňovala rezavá plechovka, měli to těsné, ale přenesli se k bráně, kde stál jistý muž, vypadal jako opilí.
,, Je to mudla a musí se mu občas poupravovat paměť." okomentoval to pan McMillan znalecky. Až teď si Rafael všiml, že má na sobě dámský kabát se sportovními šortkami. Dokonce i dva kouzelníci u brány nevypadali, že by se v mudlovské módě vyznali.
,, Vám by se občas měla obohatit paměť o pánské mudlovské módě." zašklebil se Rafael a užíval si můžův rudý obličej. Ernie se na něj zamračil, ale nevnímal to. Konečně mohl udělat něco alespoň trochu zmijozelského po tolika dnech mezi usmívajícími se lidmi.
,, Tak pojďme." snažil se je popohnat nervózní pan Smith.

Po příchodu si postavili stany, každá rodina měla jeden, takže Rafale byl alespoň trochu osvobozen od nerudných pohledů McMillanových.
,, Kluci, dojdete prosím pro vodu?" poprosil je pan Smith. Rafael přikývl, byl rád, že odejde z toho dusna. Vzal tedy jeden kýbl, druhý popadl Zachariáš a šli.
Procházeli kolem spousty zvláštních kouzelníků. Hodně bylo cizinců s velkými stany. Běhali mezi nimi lidé z ministerstva a snažili se krotit jejich kouzlení kvůli mudlům. Rafael si v tu chvíli uvědomil, že by rád také kouzlil, ale on je až do sedmnácti svázaný s Bradavicemi.
U kohoutku s vodou byla fronta, ale když spatřili trojici na konci, věděli, že uteče rychle.
,, Brácho!" usmál se Harry. Hermiona nic neříkala a Ron se koukal kamkoli jinam, než na nově příchozí dvojici.
,, Ahoj Harry." pozdravil Rafael.
,, Vůbec jsem nečekal, že přijdeš." řekl udiveně, ale spokojeně Harry.
,, Nejsem tu tak úplně dobrovolně." vysvětlil Rafael a podíval se při tom na znuděného Zachariáše.
,, No, ale jsi tady. Fiorella je tu taky, pomáhá s Ginny panu Weasleymu se stanem." řekl, jako by to Rafaela zajímalo, ale odstrčeného Zachariáše očividně ano. Než na to ale stačil nějak reagovat, nebelvírská trojice byla na řadě.