Neříkejte mi Pottere! ✖️

77.

,, Šéfe, tady leží mrtvá smrtijedka!" zavolal jeden z bystrozorů překvapeně, když prohlížel horní patro domu. Aniž by si toho všiml, kolem Amandina pokoje proběhla pohublá bystrozorka s hnědými neupravenými vlasy, které před nějakou dobou měly barvu žvýkačky. Musela být rychlá, jinak by bylo zle. Tedy, jí by nijak nevadilo, kdyby se to pokazilo, ale Brumbál to tak chtěl. A pokud to chce Brumbál, Fénixův řád ho poslechne.
Potichu zaplula do dveří na konci chodby, přesně podle instrukcí, a rozhlédla se po pokoji. Jedno se Rafaelovi muselo nechat, byl pořádný. Většinu věcí měl srovnanou v kufru, jako by si myslel, že za chvilku vyrazí zpět do Bradavic. Tonksová si oddechla, začala kouzlit a za chvilku ložnice vypadala jako by jí nikdo neobýval. Kromě velikého kufru na který seslala zmenšovací kouzlo a strčila si ho do kapsy hábitu. Povzdechla si a unaveně se posadila na ustlanou postel. Stejně jako celý řád, tedy kromě Brumbála, byla proti zachraňování Rafaela, který si to podle nich nezasloužil. Měla teď svých problémů až až.
,, Našla jsi něco?" zeptal se hlavní bystrozor, když vešel do pokoje. Tonksová zakroutila hlavou.
,, Nic."

Mezitím Rafael běžel blízkým lesem, který se zdál nekonečný, přesto si ale nepřipadal dost daleko od domu hemžícího se bystrozory, kteří ho určitě hledají. Nedokázal si představit jak uvažují po tom co spatřili mrtvou smrtijedku hned vedle Amandina těla.
Byla už úplná tma, netušil kolik toho uběhl a jakým směrem vlastně běžel, ale nezastavoval se. Bolelo ho pomyšlení na kamarádku, kterou nedokázal zachránit a tak se tu bolest snažil vyběhat. Tu noc nesvítil měsíc, tudíž bylo mnohem těžší se vyhýbat stromům.
Tma se mu stala nepřítelem, protože si nestihl všimnout jednoho tlustého kmene a vší silou to do něj napral ramenem. Kdyby se neuhlídal, vykřikl by bolestí.
Zničený, udýchaný a zraněný se sesunul podél stromu a už nehodlal vstát. Doufal jen, že je dostatečně daleko... i když v tu chvíli už mu bylo všechno jedno. Cítil se prázdný, nepotřebný a neschopný. Byl sám, bez nikoho na koho by se obrátil, bez věcí. Jediné co měl byla hůlka, kterou stále křečovitě svíral. Nevěděl kde je, nemohl ani kouzlit kvůli tomu stupidnímu hlídáčku, neuměl se přemisťovat a koště neměl.
Jednoduše řečeno byl ztracený.
Jenže teď, když všechen ten smutek a zlost nedával do běhu, myšlenky ho znovu dostihly a nechtěly se pustit.
Stále před sebou viděl vystrašený obličej prosící Amandy jak opakuje že nechce zemřít. Vždyť on také nechtěl aby zemřela a pokoušel se ji vrátit zpět... proč to ale nevyšlo? Proč se znovu nenadechla? Sirius Black přeci žije, proč nemůže ani ona? To rozhodně nebylo spravedlivé. Pak si najednou Rafael něco uvědomil.
Něco za něco.
Sirius za Amandu? Za rodinu Greenových? Proto ji nedokázal oživit? S očima dokořán hleděl do tmy a snažil se vstřebat tuto hrozivou pravdu. Pokud se nemýlil a opravdu vyměnil kamarádčin život za Blackův, přál si vrátit čas.
,, Ty idiote... " zašeptal si pro sebe a schoval hlavu do dlaní. On si vybral otce dívky, která už s ním nechce být, místo kamarádky, která pro něj dělala první poslední. On vlastně vždycky bral Amandu jako samozřejmost, jako by to byl člověk, který tu vždy bude a pomůže mu se dostat z průšvihu. Upřednostňoval všechny ostatní, aniž by si vážil co pro něj udělala.
Přistihl se při tom, jak si přeje aby tu teď byla Fiorella, objala ho a utěšila. Rychle tuhle myšlenku zahnal. Všude samé city a emoce... už toho měl plné zuby.
Z celého srdce miloval Fiorellu Blackovou, ale nemohl s ní být. Chtěl pomoci bratrovi, pro kterého by udělal všechno, ale Harry o to nestojí. Jeho jediná kamarádka už se na něj nikdy neusměje, protože je mrtvá...
Už nechtěl nic cítit, přál si tu bolest vypnout, najít tlačítko a prostě nemyslet.
Rukama si zajel do plavých vlasů, které byly stále kratší než byl zvyklí a bolestivě za ně zatahal.
,, Běžte pryč.... " šeptal zlomeně a křečovitě zavřel oči.
,, Za všechno můžu... můžu... může Brumbál!" 
Okamžitě odlepil víčka od sebe a narovnal se. No jistě! Za všechno může Brumbál!
On ho nějakým způsobem ovlivnil aby něco cítil. Vždyť o citech a lásce pořád žvaní... musel si z něj udělat loutku a teď tahá za provázky. Navíc, kdyby si s ním nepřišel promluvit, Rafael by zůstal v domě a Greenovi by zachránil.
Z lítosti a smutku se začala tvořit nenávist vůči člověku, kterého už jednou nechal vyhodit z postu ředitele. A neměl s tím přestávat. Teď konečně zase viděl, co je ten kouzelník zač.
A v tu chvíli se to stalo, city byly pryč. Existoval jen vztek vůči Brumbálovi a vlastně na všechny. Na Fiorellu a Harryho a také na samotnou smrt. Už neměl co ztratit... začínal si uvědomovat, že navštívit Malfoy Manor není nejhorší nápad.

Rafael sebou trhl a otevřel oči. Stále seděl opřený o strom schoulený do klubíčka, kde musel usnout. Probudilo ho křupání větviček a šustění listí. Myslel si, že si pro něj přišli bystrozoři a tak si rychle stoupl s hůlkou v pozoru a hledal nepřítele. Najednou ale spatřil někoho, koho nečekal. Dalo by se také říct, že to byl nepřítel, protože k němu právě kráčel Albus Brumbál s velice ustaraným výrazem ve tváři. Rafael nejdříve pocítil neuvěřitelnou zlost a nenávist, ale musel se mírnit, protože i když za všechno vinil ředitele, chtěl se dostat do Malfoy Manor a k tomu se nejdřív musel dostat do civilizace.
,, Rafaeli, jsem rád, že jsem tě našel." vydechl Brumbál, když si stoupl před chlapce, který jen neochotně sklonil hůlku.
,, Nikdo tě nehledá, všechno je zařízeno, jako bys v tom domě vůbec nebydlel."
Rafael nic neříkal, jen se snažil nepoužít svůj smrtící pohled. Ta možnost se úplně nabízela.
,, Smrt Amandy je samozřejmě hrozná tragédie, nikdo to nemohl čekat." mluvil dál jako by vedli obyčejný rozhovor.
,, Ne, to jistě nemohl." neodpustil si jízlivou poznámku chlapec a schoval si hůlku do kapsy hábitu. Brumbál si povzdechl a natáhl zdravou ruku před sebe.
,, Ušel jsi pěkný kus, tady se můžeme přemístit."
Rafael se ani neptal kam, protože mu to bylo úplně jedno, stejně věděl, že tam dlouho nezůstane. Tak se tedy bez dalších řečí neochotně chytil ředitele a znovu měl ten pocit, jako by ho někdo vtahoval do úzké trubky.

Objevili se na Grimmauldově náměstí, z čehož Rafael neměl úplně dobrý pocit.
,, Nikdo tu teď nebydlí, Sirius s rodinou žijí v domě Emily. Právem ten dům patří Harrymu." vysvětlil Brumbál a vešli do domu. Rafael se sám pro sebe usmál, bude tu sám.
,, Kufr máš nahoře. Cokoli budeš potřebovat, řekni domácímu skřítkovi Kráturovi. Teď mě ale omluv, musím ještě něco zařídit."
A s těmito slovy ředitel vyšel ze dveří a nechal tak Rafaela samotného. Byl rád, že jsou všichni v Bradavicích a on  toho mohl využít.
,, Ti krvezrádci sem pustili dalšího, Krátura ho musí poslouchat... no co by na to řekla má paní?" mumlal si skřehotavým hlasem skřítek, když právě scházel schody. Hlavu měl svěšenou a oblečený byl ve špinavém hadru. Jak tak Rafael skřítka sledoval, něco ho napadlo.
,, Kráturo, jdeme si promluvit do kuchyně." přikázal s doubrou náladou a skřítek nemohl nic jiného než poslechnout.
Chlapec se posadil na židli čelem k nerudnému Kráturovi a zamyslel se.
,, Tvá paní byla Blacková, sloužil jsi rodině Blacků?" zeptal se, i když odpověď znal. Chtěl to mít všechno spořádané.
,, Sloužil, pane, Blackovi jsou ta nejlepší rodina... kdyby jen paní věděla koho to sem tahají..."
,, Jsou? On je tu i někdo jiný než Sirius Black?"
Rafaelův zájem očividně Kráturu zaskočil, protože konečně odlepil oči od podlahy a zvedl hlavu k chlapci.
,, Jistě, pane. Proč se ale Rafael Potter ptá Krátury na takové otázky?" zeptal se s mnohem vstřícnějším tónem než předtím.
,, Blackovi byli smrtijedi, že? Chci to vědět, protože chci být jako oni." odpověděl spokojeně a mohl tak sledovat jak se skřítek usmál... tedy něco co připomínalo úsměv.
,, Krátura Rafaelovi Potterovi rád prozradí kdo patří do rodiny Blacků. Narcisa Malfoyová, Belatrix Les... "
,, Narcisa Malfoyová?"  zvolal Rafael překvapeně.
,, Ona byla Blacková?"
,, Jistě, pane.. "
,, Můžeš mě k ní přemístit?" 
Krátura se zaradoval a přikývl až mu veliké uši pleskali. Hluboce se poklonil a natáhl k Rafaelovi svou drobnou špinavou ruku. Ten se nedočkavě chytil a už podruhé za jeden den se přemístil. Tentokrát ale do Malfoy Manor.