Neříkejte mi Pottere! ✖️

52.

Ginny už se v pokoji chystala na ples a nervózně pokukovala po skleslé kamarádce, která se choulila na posteli jako hromádka neštěstí.
,, Neměla jsi je odmítnout." napomenula Fiorellu rudovláska, když si česala vlasy. Blacková jen protočila očima a převalila se na druhý bok. Ginny si povzdechla, vstala od zrcadla a posadila se ke kamarádce na postel.
,, Já teď nevím, jestli jsi tak smutná z toho, že nejdeš na ples, nebo že tě nepozval ten, od koho jsi chtěla." řekla soucitně. Fiorella se k ní otočila a pousmála se.
,, To neřeš, stejně víš, že kdybych tam tak chtěla, přijala bych hned první pozvání."
Ginny chápavě pokývala hlavou. Věděla, že z kamarádky nic nedostane, taková prostě byla. A tak se zase vrátila ke svému účesu.
Ani ne za pět minut se ozvalo zabouchání na sklo. Fiorella, kterou to nijak nezaujalo se ohlédla po Ginny, která si povzdechla a šla se podívat. Za oknem spatřila sovu s dopisem u nožičky.
,, Pošta." oznámila Weasleyová a pustila sovičku dovnitř. V té chvíli se dveře jejich pokoje otevřeli a vešli dvě nebelvírské třeťačky.
,, Ahoj." pozdravili, přičemž nechápavě sledovali, jak Ginny odvazuje dopis.
,, Není na poštu trochu pozdě?" zeptala se jedna, blondýna jménem Larieta a bruneta Dominica přikývla. Obě se nemuseli chystat na ples, protože neměli partnery, zato jejich poslední spolubydlící se chystala se svými kamarádkami z havraspáru.
,, Tohle není ledajaká pošta." řekla Ginny a podívala se na obálku, kde bylo úhledným písmem napsáno jméno.
,, Je pro Fiorellu." oznámila tajemně. Černovláska, která zatím nejevila žádný zájem o záhadný dopis se napřímila, vyskočila z postele a chňapla po dopise tak rychle, že Ginny nestihla zareagovat. Tohle byla její poslední naděje, sice tomu nedávala tolik šancí, bylo pozdě, ale kdo jí takhle posílá dopisy? Se zrychleným dechem otevřela obálku a vytáhla pergamen popsaný stejným úhledným písmem, jako bylo její jméno. Čím víc toho přečetla, tím víc se usmívala.

Fiorello Blacková,
Všiml jsem si, že nemáš partnera, který by tě doprovodil na ples. Neřeknu ti to, ale ty mě znáš a proto přijmi mou nabídku v psané podobě.
Zvu tě na Vánoční ples, nic od toho nečekej.

Rafael.

Samozřejmě, pozvání na ples přes dopis není úplně vhodné a ještě když tam stojí, nic od toho nečekej, ale Rafael je Rafael a tohle bylo to nejlepší, co by Fiorella čekala. Zeširoka se usmála a začala skákat po pokoji jako smyslů zbavená.
,, Jdu na ples! Já jdu na ples!" křičela.
Ostatní dívky na ni ohromeně hleděli. Jako první se ozvala nadšená Ginny.
,, A s kým?" zeptala se nedočkavě. Fiorella se zastavila a zhluboka se nadechla.
,, S Rafaelem!" vypískla spokojeně. V tu chvíli Ginny zmizel úsměv z tváře.

Když se Rafael vracel ze sovince, neměl moc dobrý pocit. Jedna jeho část mu stále dokola opakovala, že to, co udělal bylo až moc soucitné, dobré a milé a takhle se on přeci nechová. Ale ta druhá byla spokojená a Rafael nevěděl proč.
Bylo odpoledne a čas se připravit. Neměl to tak složité, jako dívky, které si už od rána lakovaly vlasy. Jen na sebe hodil černý společenský hábit, utáhl si stuhu, která mu držela jeho po ramena dlouhé plavé vlasy v culíku a mohl vyrazit. V pokoji narazil na Draca, který se upravoval snad tak dlouho jako jeho partnerka Pansy. Měl černý společenský hábit s odlesky zelené barvy. Tak nakonec tu Parkinsonovou stejně poslechl.
,, Slyšel jsem, že s nikým nejdeš." řekl jedovatě Draco, když se natřásal před zrcadlem a uhlazoval si už tak ulízané vlasy. Rafael se na něj ani neotočil.
,, To není tvoje starost. Být tebou, šel bych za Pansy, určitě ti bude chtít vylíčit, jaké si vezme v pondělí oblečení." uchechtl se Potter. Už zapínal poslední knoflík na rukávu a bez dalších řečí opustil pokoj.