Neříkejte mi Pottere! ✖️

31.

V Bradavicích vládla atmosféra absolutního nepochopení. Vždyť byla napadena studentka z kouzelnické rodiny! Fiorella Blacková byla právě jedna z mála, která by se mohla chlubit téměř čistým kouzelnickým rodokmenem, ale i přes to ji našli zkamenělou v knihovně. Nyní už se nikdo necítil v bezpečí a nebylo hodiny, kdy nestál alespoň jeden učitel na chodbě. Ve zmijozelu bylo víc dusno, už ani tam se necítili moc dobře. Draco nadával na zmijozelova dědice, co si to jako dovoluje napadat čistokrevné studenty, i když šlo o Blackovou. Rafael byl také naštvaný, ale na sebe. Měl sto chutí se nějak uřknout za to, že jí nenechal zemřít. Úplně si zkazil svůj skvělý plán. Každý večer, když byla společenská místnost prázdná přemýšlel a vždy došel ke stejnému výsledku, je to idiot. Kdyby zemřela, Brumbál už by si neškrtl, ale on ne! On si hrál na hrdinu a zvoral to. Mezitím byla napadena Hermiona Grangerová a jelikož je mudlovského původu, nikomu to nepřišlo divné. Nebelvírští tedy přišli o tři studenty a všechny to vzalo. Byla pravda, že ředitel už stál na velmi tenkém ledě a kdykoliv se stalo něco neobvyklého, led popraskal.

Rafael stále naštvaný na svou osobu, se rozhodl, že tentokrát nezklame a udělá, co si slíbil. Lukas Pierce měl být ten, kdo jeho snažení konečně uzavře. Rafael nechtěl použít někoho, ke komu má nějaký vztah, ať už je jakýkoli. Mohlo by to dopadnout jako s Blackovou a to opravdu nehodlal riskovat. Začátkem jara se to mělo stát. Znovu se odhodlal vstoupit do komnaty  a tentokrát nic nepodělat.
Když je učitelé vedli na hodinu bylinkářství, nenápadně se odpojil a tiše vklouzl do dívčí umývárny. Musel se usmát nad nevšímavostí učitelů. Hned po tom co za sebou zavřel dveře a otočil se do místnosti, stuhl a nechápavě hleděl do očí Ginny Weasleyové. Vypadala jako v tranzu, jen na něj zírala, opravdu strašidelné. Rafael ji pomalu obešel, aniž by přerušil jejich oční kontakt. Rudovláska se otočila s ním.
,, Co tu děláš, Wealseyová?" zeptal se podrážděně a předstíral, že si jde umýt ruce.
,, Vím, co jsi udělal." řekla tichým hlasem a přišla k němu. Chlapec na ni vytřeštil oči.
,, Nevím, o čem to mluvíš!" řekl rázně. Nahmatal svou hůlku v hábitu a pevně ji stiskl.
,, O tom útoku na Fiorellu, to jsi byl ty." řekla. Stále bez hnutí, jako by byla sama z kamene.
,, Jak? Nemáš důkaz!" začal se rozčilovat. Vytáhl hůlku a namířil ji Ginny přímo do obličeje, který se ovšem nijak nezměnil. Dívka vytáhla z kapsy malou knihu s černým obalem a zamávala mu s ní před očima.
,, Díky Tomovi. Je to můj kamarád." řekla jednoduše. A Rafaelovi to všechno začalo zapadat do sebe. Právě Ginny vlastnila deník Toma Riddlea a stojí za všemi ostatními utoky.
,, To jsi byla ty? To ty jsi posílala baziliška na mudlorozené studenty?"
Přikývla.
,, Hodila jsi mi žebřík, když jsem se nemohl dostat z komnaty ven..."
Podruhé kývla a křečovitě se usmála.
,, Můžeme být tým." řekla tiše.,, I s Tomem, to on přišel na to, že ses odtamtud nemohl dostat. Díky němu jsi venku."
,, Ale vždyť jsi z nebelvíru, ty nejsi zmijozelův dědic." nechápal Potter.
,, Ty přeci také ne." usmála se.
Chvíli bylo ticho. Slyšeli jen odkapávající vodu z nedozavřeného kohoutku. Pro Rafaela to byl šok, který jen tak neodezní. Celý rok si lámal hlavu nad tím, kdo je zmijozelův dědic a nakonec vlastně žádný není, jen nebelvírská prvačka s deníkem v ruce. Ale rozhodně věděl, že žádný tým nebudou. Jeho pohled směřoval na malou knihu. Před očima se mu zjevila písmena psaná Tomem Riddlem. Úhledné písmo, které mu pomáhalo o prázdninách v Malfoy Manor. Vrtalo mu hlavou, proč právě Ginny Weasleyová a jak se k ní deník dostal. Zavrtěl hlavou a znovu se podíval na dívku. Stálá bez hnutí, jako socha a její prázdné oči ho nepřestaly pozorovat.
,, Jak jsi ho získala? A o co ti jde?" zeptal se Rafael.
,, Prostě jsem ho našla... a proč to dělám? To přeci není důležité, ale vím, o co jde tobě a můžu ti pomoci." natáhla k němu pravou ruku a čekala na stisk. Nedočkala se.
,, Já jsem sám, vždycky budu." řekl bez emocí. Obešel nabízenou dlaň a otevřel vchod do Tajemné komnaty. Ještě než ho pohltila tma tunelu se otočil, stála tam, čelem k němu, ale nic nedělala. Rafael nad tím jen mávl rukou a skočil.

Když se poté brzy ráno vracel do společenské místnosti, byl se sebou nadmíru spokojen. Poštval baziliška proti vybrané objeti. Tentokrát ho naštěstí nesvazovalo nic, co by mu bránilo v jeho činu a k udivení sebe samého, překypoval dobrou náladou. Ten den strávil s Dracem a jelikož všechny objeti jejich vtípků byly z kamene, vybrali si Lockharta. Pro všechny studenty to byl překrásný teplý den, až do večera.
Našlo se mrtvé tělo Lukase Pierce na chodbě před společenskou místností havraspáru. Jeho smrt byla odjištěná bomba, která právě bouchla. Studenti se už necítili v bezpečí. Dokud šlo o zkamenění, nikomu nedocházelo, jak daleko jsou schopné utoky zajít. Teď ale někdo zemřel a začalo se dít to, co Rafael chtěl.
Ve zmijozelu panovala nálada na hraně, mezi radostí a strachem. Ti starší se smáli, a mladší se třásli v koutě. A Rafael, i když byl považován za mladšího, se jen smál.
Rodiče sužoval strach o své děti a tak se našlo pár rodin, které poslaly studenty domů. A pod Brumbálem se prolomil led. Zbavili ho jeho funkce a klíčníka Rubeuse Hagrida zavřeli do Azkabanu, jakožto hlavního vyníka.

Rafael byl první týden po dosažení svého plánu šťastný. Byl na sebe hrdý, že to dokázal a v klidu si připustil, že je vrah. Stálo to za to. Potlačoval představu manželů Pierceových a jejich uložených oči nad hrobem svého mladého syna. Draco oslavoval s ním, přestože neměl potuchy o tom, že se to stalo právě kvůli Rafaelovi.

Jenže po tom týdnů se začal cítit prázdný. Zvladl to, po čem toužil a toto přání mu otravovalo mysl celý rok. Ale co teď? Neměl žádný cíl, nic, do čeho by nyní dával svou energii.
Opravdu se tak snažil jen pro jeden týden štěstí? Hledal něco, co by mu pomohlo se dostat z takových pocitů. Když se podíval zpět, před druhým ročníkem se zaměřoval na kouzla a pro něj nový kouzelnický svět. A před prvním ročníkem to byl Harry, se kterým přežíval u tety a strýce. Mohl by spojit spřetrhaná pouta se svým bratrem.
A tak se jednu sobotu ráno vydal ke vchodu do nebelvíru a čekal. Mezi tím ho se ho Buclatá dáma snažila odehnat, vyhrožovala mu, ale zmlkla hned po tom, co se Rafael zapřísahal, že jestli ještě promluví, osobně ji vytrhne z pantů.
Nemusel čekat dlouho. První spatřil černé rozcuchané vlasy bratra, hned poté zrzavé. Ještě čekal na Grangerovou, když si najednou uvědomil, že je zkamenělá. Ušklíbl se.
,, Ahoj, Harry." snažil se o vlídný tón. Ron se zamračil a udělal krok vpřed. Harry ho však chytl za hábit. A udělal dobře. Rafael neměl náladu se prát.
,, Co chceš, Rafaeli?" zeptal se zhnuseně černovlásek a sám vykročil vpřed. Zmijozelský chlapec byl překvapený bratrovým chováním, ale pokračoval dál.
,, Ale nic, jen jsem si říkal, že bychom se mohli projít." navrhl.
,, Abys mě mohl nechat zkamenět? Nebo rovnou zabít?" zvýšil hlas Harry.
,, Co-?"
,, Rafaeli, já nejsem hlupák. Z Fiorelly je kámen a hned po smrti toho třeťáka musel odejít Brumbál. Hermionu jsi celý první ročník s Malfoyem šikanoval. Jsi tak prokouknutelný." rozčiloval se a při tom pohazoval rukama, jako smyslů zbavený.
,, Tak proč mě neudáš?" křikl Rafael.
Harry se zatvářil překvapeně. Ani ho nenapadlo udat bratra.
Nic neřekl, vzal Rona za rukáv a táhl ho pryč.

Rafael už netušil, co dělat. Každou chvíli mohl být prozrazený. Všechno záviselo na Harrym. Mohl říct, že to byla Ginny. Okřikl se, že to neudělal. Musel jí najít.