Neříkejte mi Pottere! ✖️

65.

Rafael si všechno, co se odehrálo v kabinetu obrany proti černé magii nechal pro sebe, tedy zatím. Od té doby neudělal nic neobvyklého, nic nebezpečného ani nezákoného. Najednou z něho byl obyčejný student zmijozelu a to ho neuvěřitelně štvalo. Měl chuť něco podniknout, někoho hodně seřvat, ale nemohl nic.

Místo dělání nějakých chyb, jak tomu Umbridgeová říkala, se snažil přijít na ono kouzlo, které údajně seslala na Fiorellu a případně protikouzlo, protože to co nyní doopravdy chtěl, aby byla Fiorella v bezpečí. Po nějakém čase si ale uvědomil, že na tohle nemůže být sám, musel zároveň hlídat vše, co se na hradě šustne, aby náhodou nepřeslechl, jak růžová ropucha žádá studenty o jakoukoli ohavnost, které se v minulosti dopustil, protože to by byl v koncích, a zároveň hledat kouzlo, přičemž se před Fiorellou i Harrym chovat normálně, jako by se nic nedělo. Vůbec mu nepomáhala skutečnost, že Draco Malfoy se stal prefektem, to musel být Brumbál na mol, kroutil nad tím hlavou. Pokaždé, když se někde potkali vymyslel si zmijozelský prefekt nějakou blbost, kvůli které musel Rafael udělat další blbost. Nejhorší na tom samozřejmě bylo, že s tím nemohl nic dělat, musel všechno splnit a bez řečí. Tento rok ve škole byl rozhodně nejhorším ze všech.

Rozhodl se tedy, že všechno řekne Amandě. Ona ho nikdy neodsuzovala, vždy mu pomohla i když ji o to neprosil a chodila s ním na kolej, čímž by mělo být všechno jednodušší. Když nad tím tak přemýšlel, Amanda byla jediná možnost. Vytáhl ji tedy na školní pozemky, aby si s ní mohl promluvit v klidu, bál se totiž, kdo všechno by mohl na hradě poslouchat, a všechno jí řekl... tedy až na vraždu Lucase Pierce.
,, To je taková mrcha!" zvýšila naštvaně hlas blondýnka, když si vyslechla o celém rozhovoru Rafaela s Umbridgeovou v jejím kabinetu. Zmijozel přikývl.
,, Je to špatné, nejhorší je že opravdu nemůžu nic udělat, protože jsem stále nenarazil na to zpropadené kouzlo a odnesla by to Fiorella." povzdechl si.
,, Vždyť stačí, abys nic neprovedl, našel to kouzlo a je to. Navíc když budeme hledat dva, máme větší šanci." pokrčila rameny s pocitem, že tento problém vyřešila, ale opak byl pravdou. Byla tu jedna věc, kterou jí musel říct, jestli mu měla být nápomocná. Ještě dva roky nazpět by se tím možná chlubil, tak jak to prozradil Dracovi, ale změnil se, nyní to bylo těžší. Zhluboka se nadechl a zastavil se. Amanda zopakovala jeho čin a přivinula si svůj plášť blíž k tělu, začínalo být chladno.
,, Je ještě něco, co tohle tvé řešení kazí." začal. Dívka se na něj nechápavě podívala.
,, A co je to?" zeptala se zvědavě. Musela mít mírně zakloněnou hlavu, aby, o dva roky, staršímu chlapci viděla do nervózní tváře. Rafael si povzdechl.
,, Jak jsem mluvil o těch činech na které by se mohla Umbridgeová zeptat... nejsem úplně čistý. Problém je, že to ví jen dva lidi, kteří mě ze srdce nenávidí." řekl zahanbeně. Amanda vykulila oči.
,, Jak moc je to zlé?" zeptala se s obavami. Potter sklopil pohled k zemi a hypnotizoval tak špičky svých bot.
,, Hodně zlé. Slíbíš mi, že až ti to řeknu, nebudeš vyšilovat ani nikam neutečeš a hlavně, nikomu o tom neřekneš?" zeptal se naléhavě a odlepil pohled od černých bot, aby mohl sledovat Amandinu reakci. Ta ho chvilku soustředěně pozorovala. Jestli mu chce pomoci, musí si vyslechnout všechno, i když si musela přiznat, že by to radši nechala být a vůbec neposlouchat.
,, Ano, Rafaeli." povzdechla si. Už teď toho litovala.
,, Když jsem byl ve druhém ročníku... to jsi ještě nechodila do Bradavic. Stalo se tu..."
,, Já vím co to bylo, Felix mi vyprávěl o útocích na mudlorozené studenty. Prý to nakonec byla očarovaná Weasleyová." zavzpomínala s přivřenýma očima. Rafael byl rád, že jí to nemusí složitě vysvětlovat.
,, Ano, byla to ona, ale nevěděla o sobě. Jenže já jsem také věděl, jak se do komnaty dostat a jak mluvit s baziliškem." řekl ztěžka. Amanda hltala každé jeho slovo, tušila kam tím míří, stále tomu ale nechtěla věřit.
,, Co jsi udělal, Rafaeli?" špitla vystrašeně, ale zároveň se zvědavostí. Chlapec si prohrábl plavé vlasy, které byly úhledně svázané do culíku, a podíval se na blondýnku pohledem, který jasně říkal, že je všechno špatně.
,, Nechal jsem zabít jednoho havraspárského třeťáka- Lucase Pierce a zkamenět Fiorellu." vydechl tiše a sledoval, jak si Amanda zakrývá ústa rukou, aby nebyl slyšet její tlumený výkřik. Její vytřeštěné oči byli plné strachu a překvapení, tohle opravdu nechtěla slyšet. Nic neříkala a tak se Rafael rozhodl pokračovat.
,, Pochlubil jsem se tím Malfoyovi a celé jsem to svedl na Ginny Weasleyovou, která o tom ví. A jestli se Umbridgeová zeptá, tihle dva se budou prát o to, kdo jí to řekne jako první."
Amanda mu slíbila, že neuteče, i když to by nejraději udělala, někam hodně daleko. Místo toho jen stála a kulila na něj oči.
,, Řekl jsem ti to, protože ti věřím." vyslovil větu, kterou snad nikdy nepoužil a nikdy by si nepomyslel, že ji řekne. A dívka to věděla. Je to Potomek smrti, bylo možné, že dychtil po zastavených srdcích, ale věděla, že teď by to neudělal. Stejně to nějak nedokázala vstřebat.
,, Nikomu to neřeknu, jen nechci být teď s tebou." řekla potichu a co nejrychleji zamířila zpět do hradu. Rafael si povzdechl, posadil se do trávy a sledoval, jak pomalu mizí slunce. Měl její slovo, nebál se o to, že by se s jeho tajemstvím někomu svěřila, ale měl strach, že už mu nebude chtít pomoci, že s ním už nikdy nepromluví.

A zatím měl pravdu, Amanda se mi vyhýbala a aby byl upřímný, ani se jí nedivil. Právě se přiznal třináctileté holce, že zabil kluka stejně starého jako ona. Koho by to nevyděsilo? Nechtěl ale ztrácet čas a tak si mezitím vypůjčil neviditelný plášť od Harryho, aby se mohl podívat do oddělení s omezeným přístupem, kde doufal, že najde kouzlo, kterým je Fiorella spojena s Umbridgeovou. Nehodlal riskovat a tak si jen vzal tři knihy, ve kterých doufal, že najde odpověď a přinesl si je do pokoje. Rozhodl si je přečíst v době prvního famfrpálového zápasu.

Když tedy všichni odešli na stadion, vytáhl všechny knihy zpod postele a začal číst. Bylo tam spoustu černé a ohavné magie, která se Rafaelovi docela líbila, ale zakázal si tomu věnovat, dokud nenajde to co potřebuje.
Neuběhla ani půl hodina, když někdo zaklepal na dveře. Zmijozel sebou cukl a přehodil přes knihy peřinu.
,, Co je?" zavolal s nezájmem. V tu chvíli se dveře otevřely a v nich stála Amanda Greenová s kamenným výrazem ve tváři. Rafael ji pozoroval a  čekal na jakoukoli dívčinu reakci. Ta se podívala nejdřív na postel a poté na chlapce, který na ni seděl.
,, Hledáš?" zeptala se bez emocí. Zmijozel přikývl.
,, Pomůžeš mi nebo jsi mi přišla říct, jaký jsem hrozný člověk a že už se mnou nechceš mít nic společného?" zeptal se nepříjemně. Chtěl vědět na čem je a její chování ho mátlo. Amanda se ani nepohnula, pořád stála na prahu dveří a bez jakékoli emoce ho pozorovala.
,, Jsi hrozný člověk, Rafaeli." prohlásila pevně. Najednou se ale pousmála a rychlým krokem přešla k jeho posteli na kterou se posadila.
,, Ale pomůžu ti, tak jako ty mě." dodala a odkryla peřinu, aby si mohla vzít jednu z knih. Rafael ji sledoval s pozvednutým obočím. Nevypadalo to ale, že by Amanda chtěla ještě něco říct a tak začal on. Byl zmatený, znovu.
,, Počkej, tobě to nevadí?"
Blondýnka si povzdechla a úsměv jí zmizel z tváře.
,, Jistě, že mi to vadí. Rafaeli, ty jsi vrah, zabil jsi chlapce, který byl stejně starý jako já... " podívala se mu do tváře. Zklamalo ji to a podle toho se také tvářila, mluvila naléhavě.
,, Dlouho jsem nad tím přemýšlela, víš. Potom jsem potkala Fiorellu. Právě dneska před zápasem na který jsem chtěla jít. Ale ona mě zastavila a řekla mi, že o tebe má strach, protože se poslední dobou chováš divně. Poprosila mě, abych na tebe ve zmijozelu dohlédla, prý je ráda, že máš kamarádku ve své koleji. A když jsem se jí zeptala proč všechno tohle pro tebe dělá, víš co mi řekla?" nakrčila obočí a dlouze se na Rafaela zadívala. Přímo ho propalovala tím pohledem plným emocemi, který chlapec nečekal. Jen slabě zakroutil hlavou.
,, Protože tě miluje a i když jsi kdo jsi, snažíš se být lepší... kvůli ní. Mluvila o tom jak konečně něco cítíš i když si to nerad přiznáš a ty jsi lepší." prohlásila a chytila ho za ruku. Rafael se skoro až lekl.
,, A já ti věřím, Rafaeli. Věřím i Fiorelle, že jsi lepší člověk než před třemi lety. Teď mi ale řekni, dokážeš cítit i něco jiného, než lásku k Fiorelle a svému bratrovi? Je mezi námi opravdu přátelství?" zeptala se dychtivě. Bylo jasné, že na téhle odpovědi záleží všechno, ale Rafael si to ani neuvědomil. Odpověděl totiž ihned.
,, Ano."