Neříkejte mi Pottere! ✖️

42.

Uběhl nějaký ten čas, od doby, kdy se Rafael dozvěděl o pravém důvodu Blackova útěku. Už ani s Fiorellou se nehádal, vlastně se na ni nikdy nepodíval, když věděl, že je poblíž. Zato Zachariáš se s ní občas sešel a tak potom vyprávěl Rafaelovi, každým dnem se situace na hradě zhoršovala a nebelvírská dívka z toho byla už zoufalá. Moc tomu nepomohla ani poprava hypogrifa Klofana, která se blížila každým dnem. Draco byl však jedním z mála, kterým to nejen nevadilo, oni se tomu ještě smáli, což štvalo hlavně Harryho s Ronem a Hermionou, kteří měli Hagrida rádi.

Rafael právě přicházel z večeře, vešel do společenky, kde byl větší hluk než obvykle. Před krbem stál hlouček studentů a mluvili jeden přes druhého.
,, Co tady děláš?"
,, Běž si za svým bratříčkem do mrzimoru!"
Rafael tedy přišel blíž a spatřil tu prvačku, která se zmínila o svém bratrovi, který studuje v mrzimoru. Stála uprostřed hloučku a na tváři jí stékaly slzy. Dokonce se toho účastnila i dívka, která ji minule okřikla. Očividně nevěděla co má dělat, jít s davem, nebo se zastat kamarádky? Rafael chvíli přemýšlel, když potom mu došlo, že ta holka to má vlastně totožné jako on. Její bratr studuje v mrzimoru a ona je nucena nosit stejné jméno, které jí ve zmijozelu škodí.
Zásada číslo jedna: Do rodiny se nenavážet.
Řekl si v duchu, když už chtěl odejít a jít si po svém. Nad svou složitou myslí protočil očima a říkal si, co se mu to sakra děje?
,, Tak fajn..." povzdechl si a vrazil přímo do davu.
,, Uhněte, hlupáci." okřikoval je. Ostatní nejdříve nevěděli, o co se snaží, ale když viděli, jak se žene dopředu, rychle mu ustoupili.
,, Co ty tady chceš?" zeptal se jeden odvážlivec ze čtvrtého ročníku, když se Rafael konečně dostal doprostřed. Okamžitě toho však začal litovat a než se nadál, skuhral bolestí na druhé straně místnosti.
,, Ještě někdo má problém?" zeptal se ostře Rafael a všechny přejel pohledem. Zastavil se u jednoho blonďáka.
,, I ty, Draco?" zakroutil nevěřícně hlavou. Malfoy se hrdě napřímil, jakoby to, co dělal byl vrchol hrdinství.
,, Tahle holka fandila na dnešním famfrpálu mrzimoru a ne své koleji. Sice jsme vyhráli, ale stejně." řekl Draco a čekal, že to Rafael pochopí a ještě se přidá. Potter měl však úplně opačnou reakci.
,, Ubožáci, to jste vy všichni!" na každého se dlouze podíval. Všichni sklopili pohledy k zemi, nesnesli jeho pohled. Ostatně jako skoro nikdo. Nelitovali ale svého činu, takový prostě někteří jsou, pro Rafaela absolutně nemožní, ale jsou.
,, Ztratili jste snad slova v tom vašem mozku plného arogance?" ušklýbl se. Dívka po jeho levici na něj zírala s pusou dokořán a raději se štípla do ruky, aby se přesvědčila, jestli nesní.
,, Odkdy slavný Rafael Potter pomáhá mrňatům?" ozval se Draco. Očividně si naschromáždil sebevědomí a samozřejmě si doboloval víc, když byl celé dva roky po jeho boku.
,, Tak za prvé, " začal naštvaně Rafael a pozvedl hůlku.
,, Neříkej mi Pottere!"  křikl a nechal Malfoye levitovat ve vzduchu. Ten začal křičet, ale okamžitě mu to znemožnil přičarovaný roubík. Ostatní se polekali a celý vystrašení to divadlo sledovali. Až na Rafaela se nikdo neopovážil ani ceknout.
,, A za druhé, já nikdy nikomu nepomahám, jen dělám to, co je důležité pro mě, jasné? A pro mě je důležité, abych se za kolej, do které chodím, nemusel stydět." procedil skrz zaťaté zuby a poslal Draca zpět na pevnou zem. Neohrabaně se zvedl a ti, co ještě neutekli, se přidali k Malfoyovi a jeho sprintu. Rafael si sám pro sebe musel přiznat, že neřekl celou pravdu. Opravdu té dívce pomohl, ale jen proto, že mu byla tak podobná. Byla to výjimka...
Už chtěl odejít, musel zakroutit hlavou nad tím, že tudy prochází jak na křižovatce. Ještě před pár minutami přišel z večeře a najednou už tu nemůže vystát atmosféru a zase odchází.
,, Počkej!" zavolal za ním slabý hlásek. Neochotně se otočil a podíval se na dívku.
,, Co chceš?" vyjel na ni, ještě se zbytkem jeho zlosti na spolužáky. Prvačka leknutím nadskočila, ale snažila se to nedat na sobě znát. Zastrčila si blonďatý pramen za ucho a odkašlala si.
,, Jen, jsem ti chtěla poděkovat za záchranu." špitla. Rafael na ni chvíli hleděl, nebyl zvyklí na to, aby mu někdo děkoval.
,, Stejně od nich nebudeš mít nikdy pokoj." řekl nakonec.
,, Jak se jmenuješ?"
,, Amanda Greenová." mírně se usmála.
,, Fajn." přikývl a odešel.

Delší dobu se potom o Amandu nezajímal. Na svou kolej moc nechodil, jen pro učebnice a oblečení, jinak trávil čas kdekoli jinde. Zmijozelskou prvačku tedy nikde nezastihl a vlastně byl rád. Občas si vyčítal své chování, kdy jí pomohl ze spárů těch arogantní spratků. Třeba šlo zase o nějakou slabou chvilku, jako ve druhém ročníku, kdy Fiorelle zachránil život. Každopádně byl červen a až v tento měsíc, když se se Zachariášem a Erniem učili na starodávné runy v knihovně, si na ni vzpomněl.
,, Hele, neznáte nějakého Greena?" zeptal se. Oba chlapci odtrhli oči od učebnic a pergamenů a zapřemýšleli se.
,, No jistě, " řekl Zachariáš.
,, Felix Green, je to náš střelec, je takový nevýrazný, ale šikovný a hrozně chytrý." 
Ernie se najednou zatvářil, jako by se mu v hlavě rozsvítila žárovka a horlivě přikývl.
,, Jistě, Felix! Vždyť ten mi minulý rok pomáhal s lektvary, je hrozně v pohodě." přidal se k Zachariášovi.
,, A proč tě to zajímá?" dodal podezřívavě.
,, Má sestru ve zmijozelu." pokrčil rameny Rafael a dál už se nezajímal.

Když se stmívalo, madame Pinceová je vyhnala, pro jejich bezpečí. Všichni nad tím protočili očima, ale poslechli a rozhodli se každý vydat na svou kolej. Rafael se ještě chvíli procházel, když narazil na slavnou nebelvírskou trojici. Harry se zarazil, když svého bratra uviděl.
,, Ahoj Rafaeli, co tu děláš?" zeptal se nevinně. Očima však šmejdil všude kolem a netrpělivě bubnoval prsty o stehna. Ron s Hermionou stáli za ním a doufali, že bude rozhovor krátký.
,, Nic, jen jsem se procházel, ale co tady děláš ty? Neměl bys být na koleji?" přivřel oči Rafael.
,, Mluvíš jako McGonagallová." protočil očima Harry.
,, A taky jsme se byli projít." dodal, ale jeho bratr moc dobře věděl, že neříká pravdu.
,, Jo, smrťáku, takže nám uhni z cesty." vypěnil nedočkavě Ron a udělal krok vpřed. Rafael se ušklíbl.
,, Ale ale, kam tak spěcháte?"
Harry spražil Rona naštvaným pohledem a poraženě zvedl ruce.
,, Fajn, vyhrál jsi. Jdeme za Hagridem, protože dneska mají popravit Klofana." povzdechl si, přičemž ho Hermiona drkla do ramene a zakroutila hlavou.
,, No co? Stejně by na to přišel." obořil se na ni černovlásek.
,, Takže jenom kvůli nějakému ufňukanému obrovi se slepicí budeš riskovat život?"
Rafael se naštval nad nezodpovědností svého bratra. Hlavně nechápal, co na Hagridovi vidí.
,, Hagrid není ufňukaný." ozvala se s bojovým postojem Hermiona.
,, Tak dost." zarazil začínající hádku Harry, když se Rafael s Ronem nadechovali.
,, Máš pravdu." přisvědčil zmijozel.
,, Dost těhle šaškáren, nikam nejdeš."
,, Cože? Nemůžeš mi přeci-"
,, Ale můžu, protože já jsem asi jediný, který se ještě nechystá na tvůj pohřeb." vyčítavě se podíval na Harryho přátele, jako by se jim pohledem snažil říct, že se jako kamarádi vlastně vůbec nechovají.
,, Hele, Rafaeli, ty jsi přeci výborný kouzelník. Tak pojď s námi a kdyby se něco stalo, tak mě ochráníš." navrhl zoufale Harry, protože za Hagridem opravdu potřeboval.
,, Děláš si ze mě-"
,, Víš co? To je výborný nápad, v případě nutnosti alespoň vyzkouším kouzla, která jsem se učil." přerušil zrzka Rafael a sladce se na Rona usmál. Přeci jen, už měl chuť něco zase podniknout a fackování Draca nepočítal.

V nebelvírské věži se zatím Fiorella bavila s Ginny, která byla ráda, že se její kamarádka zase směje.
,, Mamka mi dneska napsala, ještě jsem ti to nestihla ukázat!" vypískla černovláska mávajíc obálkou zrzce před nosem.
,, No tak mi to ukaž, rychle!"  zasmála se netrpělivě Ginny a zastavila Fiorellinu ruku. Ta si důležitě odkašlala a začala číst.
,, Milá Fiorello,
Tvým bratrům už budou dva měsíce a začínají se čím dál tím víc podobat otci. Už mají náznak černých vlásků! Bude moc rád. Posílám ti jejich fotku a už se na tebe všichni tři těšíme! S láskou mamka, Oskar a Stelián." dočetla s úsměvem Fiorella a vytáhla z obálky černobílou pohybující se fotku dvouměsíčních dvojčat.
,, Ukaž mi je!" vyhrkla Ginny a skočila na kamarádčinu postel, aby se jí mohla podívat přes rameno.
,, Jsou roztomilí, že?" vydechla dojatě Fiorella.
,, Jsou sladcí." přidala se rudovláska koukající se na vysmáté, na vlas stejné obličejíčky.
,, A poznáš, který z nich je Oskar a který Stelián?" zeptala se po chvíli Ginny a Fiorella zakroutila hlavou.
,, Opravdu netuším, vždyť jsou jeden jako druhý." usmála se.
,, Jen mě mrzí, že to táta neví. Hlavně!" pohrozila prstem.
,, Hlavně to nikomu neříkej, víš to jen ty a Zachariáš."
,, Přísahám." potvrdila s vážnou tváří zrzka. Najednou se rozrazily dveře a do pokoje vešli tři dívky. Fiorella tedy dopis rychle schovala do nočního stolku a falešně se na své spolubydlící usmála.