Neříkejte mi Pottere! ✖️

10.

Nikdo netleskal. Hrobové ticho se po chvíli změnilo na šuškání a ukazování prstem. Jediná reakce byla poznat od stolů nebelvíru, havraspáru a mrzimoru, kteří se radovali, že nebudou studovat na koleji s potomkem smrti. Rafaelův výraz se nezměnil, byl pořád chladný a svýma černýma očima mapoval celou síň. Posadil se na kraj zmijozelského stolu a užíval si vyděšený pohled Draca Malfoye. Těšil se, až mu něco udělá, a zmizí mu ten jeho povýšený výraz. Po hostině byli prváci odvedeni do společenských místností, kde budou trávit volný čas celých sedm let. Zmijozel se nacházel v podzemí, což může znít zvláštně, ale společenská místnost byla prostorná, se spoustou křesel a stlků, krbem a byla zařízena ve zmijozelských barvách, čili zelené a stříbrné. Všem se tu moc líbilo, ale únava byla silnější než zvědavost a proto se studenti prvních ročníků řídili pokyny prefekta, podle kterých našli své pokoje a šli spát.

Někdo samozřejmě musel být jiný a tím byl Rafael, který únavu necítil. S údivem si prohlížel společenskou místnost a přemýšlel. Nemohl uvěřit, že je opravdu tady, našel domov, který jedenáct let neměl. Ještě si změnit příjmení a bude to dokonalé. Jméno Potter ho přimělo vzpomenout si na Harryho, který tou dobou klidně spal v nebelvíru. To, že jsou v jiné koleji neznamená, že se spolu nemůžou bavit, takhle přemýšlel Harry, který se těšil na další den, kdy se uvidí s Rafaelem. Ale cítil to nový zmijozelský student stejně? Sám Rafael to nevěděli, z jedné strany mu byl Harry ukradený, ale zase byl to člověk se kterým strávil jedenáct let u těch nejhorších lidí. Zítra si s ním promluví, ale rozhodně si nebude hrát na smutného a ublíženého. Je hrdý na svou kolej a neklesne na úroveň, kdy bude fňukat, protože není se svým bratrem v nebelvíru.
Ráno zjistil, že sdílí pokoj s Dracem Malfoyem, z čehož byl nadmíru spokojený.

Rafael byl na cestě do Velké síně pro rozvrh a na koho nenarazil.
,, Ahoj Rafaeli!"
,, Ahoj Harry." oplatil mu pozdrav, ale nezastavil se. Harry ho doběhl a až teď si všiml, že je vedle něj i Ron.
,, Jak se ti líbí Bradavice?"
,, Lepší, než u Dursleyových."
,, Víš, mrzí mě, že nejsme ve stejné koleji." pokračoval brýlatý chlapec. Rafael přesně věděl, že se to stane, ale nijak ho to nevyvedlo z míry, už včera si něco řekl a to taky dodrží.
,, Hm."
,, To na to řekneš jenom 'hm'?" Harry se zastavil a naštvaně bratra propaloval pohledem. Rafael se také zastavil a podíval se na Harryho, který tuto přetahovanou pohledy vždy prohrál.
,, Vždyť jsem ti říkal, že ve zmijozelu jsou všichni špatní, je to kolej černokněžníků." zašeptal Ron svému kamarádovi, ale Rafael to slyšel. Chladně se usmál.
,, Nemáš důvod mě odsuzovat, ale věř mi, že ti ten důvod brzy dám." s touto větou, za kterou byl na sebe velice pyšný se otočil a pokračoval v cestě.
   Dostal rozvrh a jako první měl hodinu přeměňování s profesorkou McGonagalovou. Těšil se, až se naučí kouzla, které by poté mohl použít proti Ronovi, který se mu opravdu nezamlouval, a Malfoyovi, kterému chtěl trochu snížit ego. Jenže když zjistil, že jediné, co budou první hodinu dělat je přeměňování sirky v jehlu se naštval.
,, Pane Pottere, jakto, že nepracujete?" otázala se přísně profesorka. Rafael, který už patnáct minut jen seděl a sledoval soustředěné spolužáky se naštvaně podíval na McGonagalovou.
,, Tak zaprvé, neříkejte mi Pottere!" skoro vykřikl a probodával profesorku nenávistným pohledem, který nikdo nevydržel, ani tato silná žena.
,, A za druhé, nevím, proč bych se měl učit takovou banalitu. Já bych se raději zaměřil na něco zajímavějšího."
,, Pane Potte-..... jste v prvním ročníku, nejste ještě připraven na složitá kouzla. A toto kouzlo jste si ještě ani nezkusil!"
,, Já si ale nepotřebuji zkusit toto kouzlo."
,, Tak mi tedy ukažte, jak ho ovládáte!.... No prosim!" mávala rukou profesorka naštvaně. Rafael se jen usmál. Vytáhl svou hůlku a namířil jí na zápalku. Po pronesení kouzla se před ním objevila černá jehla. Popravdě ani on nečekal, že se mu to povede, vždyť to zkoušel napoprvé. Profesorka na něj ohromeně zírala, ne proto, že to zvládl hned napoprvé, ale proto, že jehla byla černá, nikoli modrá, jak vždy bývá. V tu chvíli zazvonilo a studenti se vydali na další hodinu.
     Celý den si Rafael užil. Ve všech předmětech mu to šlo, i když nechápal, proč ne neučí něco opravdu užitečného. Při hodině lektvarů se těšil, že uvaří nějaký silný jed, ale místo toho měli za úkol pouze nějaký protijed. Na co mu je protijed?

Harry se s Ronem opravdu spřátelil, ovšem na svého bratra nezapomněl. Chtěl s ním trávit nějaký čas, jenže Rafael ho trávil v knihovně, kde hledal kouzla vhodná pro jeho potřeby. Nejvíce ho zajíma černá magie, jenže ta se nacházela v knihách v oddělení s omezeným přístupem. Bohužel ještě nepřišel na to, jak se tam dostat, ale přemýšlel nad tím každou volnou chvíli.
  Rád zkoušel nějaká kouzla na Malfoyovi, který to ale žádnému učiteli neřekl, protože se bál. Takže už se nejednou probudil s krvavě rudými vlasy. Rafael se opravdu jevil jako nadaný čaroděj. Ostatní studenti se mu vyhýbali, nemluvili na něj a nechtěli s ním ani jít po jedné chodbě. Rafaelovi to ale vůbec nevadilo. Naopak byl rád. On nepotřeboval přátele.

Po dvou týdnech nastal den, na který se všichni prváci těšili, tedy až na jednoho samozřejmě. Ten den měla být první hodina létání, kterou sdíleli zmijozel a nebelvír společně, což se spoustě studentů nelíbilo. Rafaela letání na koštěti nijak neoslovilo, ale rozhodl se, že na ní půjde, přece jen nechtěl, aby ostatní uměli něco, co on ne.
,, Mějte ruku nad koštětem a řekne 'hop'." dirigovala je madame Hoochová. Všichni tak učinili. Harrymu se koště okamžitě odlepilo od země a přistálo mu v ruce. Rafaelovi se ani nehlo. Rozčíleně na koště křičel, ale nic. Byl opravdu naštvaný, proč mu to nejde? Když si myslel, že rozčílením vybuchne, koště mu přistálo v ruce, ani nemusel nic říkat. Byl na sebe pyšný, dokázal něco, co ostatní ne.
,, Výborně, na 'teď'  se odrazíte od země. Takže tři... dva.... Longbottome! Okamžitě se vraťte! Longbottome!" chlapec s kulatým obličejem se vznášel ve vzduchu a očividně vůbec nevěděl, co má dělat. Nebelvírští byli strachy bez sebe, zato zmijozelští se mohli počůrat smíchy. Neville Longbottom skončil se zlomeným zápěstím na ošetřovně a profesorka šla s ním.
,, A hele, něco si tu zapomněl." zasmál se Draco Malfoy a zvedl ze země pamatováček, který Neville dostal od své babičky.
,, Vrať to Malfoy!" křikl Harry a nastabil ruku, ale Draca ani nenapadlo mu předmět dát.
,, Ať si ho ten blb najde, co třeba na střeše?" Malfoy nasedl na koště a vyletěl pár stop do vzduchu.
,, Tady si za mnou netroufneš co, Pottere?"
Harry chvíli váhal. Ostatní mu to rozmlouvali, ale jeho brart byl zásadně pro. Černovlasý chlapec se otočil na toho plavovlasého. Ten ho pobídl k letu. Poslech bratra a vznesl se za Malfoyem. Pak přišlo přetahování o pamatováčka a nakonec perfektní zakončení z Harryho strany, díky které se dostal do famfrpálového družstva. Draco se od té doby choval ještě hůř a urážel Harryho kde jen mohl. Jenže jednou si nedával pozor a zatáhl do toho i druhého Pottera.
,, A hele, Potter! Mám takovej pocit, že tě tvoje dvojče táhne ke dnu. Ty takovej slavnej, s jizvou a vedle tebe ten blbec, kterej se snaží vypadat, jako největší borec." křičel na Harryho, který se s Ronem zrovna vracel z večeře. Jenže to se na chodbě objevil i Rafael. Malfoyovi ztuhl úsměv. Dvojčata stála vedle sebe a s nenávistí hleděla na svého nepřítele.
,, Zpakuj to!" křikl Harry. Draco se na něj zašklebyl.
,, Ale copak, že by bratrská láska?" zasmál se. Rafaelův pohár trpělivosti přetekl. Malfoy moc dobře věděl, že jeho spolubydlící nenávidí, když ho přiřazují k Harrymu.
  Rafael ho chytil za košili a hluboce se mu podíval do vystrašených očí. V tuhle chvíli ho doslova nenáviděl. Urážel ho, a ten kdo uráží Rafela za to zaplatí. Nedokázal svou nenávist ovládnout a dál se černýma očima vpíjel do těch modrých. Tak si přál mu ublížit. V tu chvíli se Dracova ruka trhnutím přemístila k srdci. Skučel bolestí a místo, kde by mělo správně bouchat, přestávalo jevit známky jakékoliv činnosti. Nedokázal se odtrhnout od smrtícího pohledu, který ho každou chvíli mohl zabít. Slzy tekly proudem, ale Rafael necítil lítost, naopak chtěl, aby nepřítel trpěl. Už cítil, že srdce bouchne naposledy, když.....
,, Dost!" řekl klidný, ale naléhavý hlas.