Neříkejte mi Pottere! ✖️

14.

Po zbytek vánočních prázdnin už všechny přešla chuť na koulovanou a tak si raději povídali, nebo hráli v teple u krbu. Harry se ještě ke všemu dostal do oddělení s omezeným přístupem, aby něco zjistil, ale nakonec se dostal k něčemu úplně jinému a pro něj v tu chvíli důležitějšímu. Objevil totiž zrcadlo z Errisedu, které ukazuje největší tužby srdce. Harry se chodil dívat na své rodiče, kteří se na něj v zrcadle usmívali a často přemýšlel nad tím, co by uviděl Rafael. Pochyboval o tom, že by to byla rodina. Nikdy o ni nejevil zájem, byl spíš samotář. Tak dlouho ho to užíralo, že se rozhodl svému bratrovi o tomto nálezu říct.

Byl týden po prázdninách a Harry s Ronem a Hermionou mířili na další hodinu, když spatřili Rafaela jak si tovznešeně kráčí chodbou.
,, Jděte napřed, pak vás dohoním." oznámil kamarádům a aniž by čekal na jejich odpověď, byl pryč.
,, Rafaeli, chtěl bych ti něco ukázat." zmijozelský student se na něj otočil a čekal, až Harry něco vyndá z kapes, ale to se nestalo.
,, Nemám to tady, je to tajné a nikomu o tom nesmíš říct." naléhal černovlásek. Tohle přišlo Rafaelovi dost vtipné, měl chuť to potom říct celým Bradavicím, aby Harry věděl jaké to je, když někdo něco vyzradí. Ale potom tu myšlenku zahnal, nebude jako on.
,, Tak jo, kde to je?"
,, Zavedu tě tam, ale v noci. Klidně dneska, dáme si sraz u Velké síně v jednu." v tu chvíli zazvonilo a oba museli na vyučování.

Popravdě se Rafael nemohl dočkat, co mu Harry chce ukázat. Muselo to být něco úžasného. Proto se taky o půlnoci plížil chodbami Bradavic s celkem dobrou náladou. Bylo mu jedno, jestli jo někdo uvidí. Když byl skoro u cíle objevila se před ním paní Norrisová, ta odporná Filchova kočka. Ale Rafael neměl sebemenší problém se jí zbavit, stačil jeden chladný a nenávistný pohled a kočka už byla v nedohledu. Tohle ho bavilo. Čekal na Harryho, už tu měl být, když už si začal říkat, že bratr asi nepřijde, z ničeho nic se před ním objevil.
,, Jak si to udělal?" zeptal seohromeně Rafael. Harry znejistil, ale pokud nechtěl, aby je někdo v noci chytil, museli jít pod pláštěm, takže mu to musí říct.
,, Víš, k vánocům jsem dostal neviditelný plášť."
,, A od koho?" zeptal se nevzrušeně zmijozel, ale pravda byla, že ho to ohromilo, představoval si, co by s takovým pláštěm mojl dokázat, dokonce by mohl do oddělení s omezeným přístupem.
,, To nevím. Bylo to nepodepsané. Pojď se schovat." Harry se nervózně ohlížel na všechny strany a rychlým pohybem oba schoval.
,, Byl si s ním už v oddělení s omezeným přístupem?" zeptal se nedočkavě Rafael. Harry věděl, že jeho bratr pozná lež a kdyby mu neodpověděl, dostal by to z něj, takže neochotně přikývl.
,, A proč? Hádám, že kvůli černé magii to nebylo." zašklebyl se černooký chlapec. Harry si povzdechl.
,, Jen jsem o někom hledam informace."
,, Když mi ten plášť půjčíš,tak ti ty informace dám." řekl velice vážně. Jak si mohl být tak jistý, že ty informace bude opravdu mít? Vlastně si nebyl jistý vubec, ale ten plášť se mu opravdu hodil. Uvažoval, jestli je to správné takhle bratra tahat za nos, ale co mohl dělat? Toužil tam jít už dlouho.
,, Vždyť ani nevíš o kom."
,, Věř mi."
Harry ještě chvíli uvažoval, nakonec nevydržel chladný pohled a řekl to.
,, Nicolas Flamell." hned co to jméno vyslovil by si nejraději nafackoval, teď se určitě zeptá proč o něm potřebuje vědět a může mu rovnou říct o tříhlavém psovi. Jenže se mýlil, Rafaela ani přinejmenším nezajímalo, proč potřebuje tyto informace, byl až moc zaslepený představou, že v ruce drží knihu z místnosti, kam se chtěl dostat po celou dobu, co tu je, že nad tím ani nepřemýšlel. Ovšem hned jak zaslechl toto jméno uleviko se mu, že Harrymu nemusí nijak lhát, protože přesně věděl, kdo ten pán je. Harry ho měl napsané přímo před nosem, když si otevřel svou první čokoládovou žabku.
,, Vyrobil kámen mudrců, který umožní člověka nesmrtelným a vyrobí jaký koliv kov ve zlato." vychrlil ze sebe. Harry na něj vykulil oči.
,, No páni! Jseš fakt třída, děkuji ti moc, kdy chceš ten plášť?"
,, Hned." nebelvír z nich sundal plášť a podal ho Rafaelovi, který už nechtěl čekat ani minutu. S tichým díky si přes sebe plášť přehodil a rychlým krokem mířil do knihovny.
Harry se mezitím vracel do nebelvírské věže a nezajímalo ho, že nemá plášť a někdo ho může vidět. Byl ponořený hluboko do svých myšlenek, že mu v tu chvíli nezajímalo nic jiného, než kámen mudrců. To tedy ten pes hlídá a někdo to chce ukrást. Najednou ho napadlo jediné jméno- Severus Snape. To on vypustil trola, snažil se ho schodit z koštěte a projít kolem psa, měl přeci poraněnou nohu! Vsechnodo sebe zapadalo a Harry se nemohl dočkat, až to všechno řekne Ronovi a Hermioně.

Rafael omámeně hleděl na přebaly knih a měl chuť si vytáhnout všechny, ale tolik času zase neměl a tak hledal tu nejzajímavější, nějakou, která ho osloví hned na první pohled. Byl tam dlouho, ale nakonec ji spatřil- Smrt. Byla to celkem malá knížka zastrčená úplně v rohu posledního regálů, kterou by určitě každý druhý přehlédl, jenže Rafael nebyl každý druhý. Dokonce to vyladalo, jako by ji tam někdo schovával, aby ji nikdo nenašel. To se tomu dotyčnému bohužel nepodařilo a tak chlapec odhodlaný si knihu prostudovat do nejmenšího detailu odešel s velmi dobrým pocitem do zmijozelské společenské místnosti.

Oba chlapci ale zapomněli na zrcadlo z Errisedu, které chtěl Harry ukázat. Ani jednoho už to nezajímalo. Každý měl to, co chtěl a na toho druhého už si tu noc nevzpomněl.