Neříkejte mi Pottere! ✖️

78.

I když bylo ještě dopoledne, vypadalo to jako by k Malfoy Manor nedosáhly paprsky slunce. Všechno bylo tak šedé a ponuré, mnohem smutnější než když tu byl Rafael naposledy. Líbilo se mu to.
Stál vedle Krátury, který by se sice dokázal přemístit rovnou dovnitř, ale ochranná kouzla kolem to nedovolovala kouzelníkovi.
Naštěstí si jich všimla osoba hledící z okna a nechala poslat podřadné smrtijedy, aby šli chlapci otevřít. Podle plavých vlasů byl dobře poznat a nějakou chvíli už čekali, že přijde.

Než si pro něj přišli k bráně, přikázal skřítkovi aby se vrátil na Grimmauldovo náměstí 12 a nikomu o tomto dni neříkal. Krátura, který začal Rafaela zbožňovat horlivě přikyvoval a pak se přemístil.
Do té doby už mu otevřeli.
Rafael se narovnal, tvářil se smrtelně vážně a o špinavého smrtijeda ani nezavadil pohledem. Teď z něj byl jiný člověk. Bez citů, jen si jde za svým cílem. I přes mrtvoly.
Když vešel do domu, smrtijed ho okamžitě dovedl do místnosti, které vévodil veliký stůl se spousty míst, které byli ale většinou obsazené.
Jako prvního si Rafael všiml samotného lorda Voldemorta, který opravdu připomínal hada, červené oči, místo nosu dvě štěrbiny a byl velice bledý. Bylo to vlastně poprvé co ho chlapec viděl naživo a tuhle chvíli si opravdu užíval.
Dále spatřil známou tvář, Belatrix Lestrangeovou, kterou znal z novin a také její sestru Narcissu Malfoyovou, samozřejmě bez manžela, který seděl v Azkabanu. Poznával i pár tváří, které ale spatřil jen na papíře, ale jména si nevybavoval.
Musel se ale pozastavit nad Severusem Snapem, který seděl hned napravo od Pána zla. Rafael si vzpomněl na Brumbála, který všem říkal jak Snapeovi důvěřuje a že dělá špeha a pokud to byla pravda, vypadal opravdu přesvědčivě.
Všichni si Rafaela prohlíželi, někteří se strachem ve tváři, jiní s respektem a někteří vypadali překvapeně. Lord Voldemort na nic nečekal, postavil se a potěšeně se usmál... nebo spíš ušklíbl.
,, Moji drazí smrtijedi, podívejte se kdo k nám přišel, Rafael Potter!" zvolal do ticha a spokojeně si chlapce prohlížel. Věděl kdo je zač, Potomek smrti stál přímo naproti němu, naproti muži který  se snažil obelstít jeho stvořitelku. Byl to risk ho pozvat, ale pokud nebude na jeho straně, bylo by těžké Rafaela porazit. Měl sice viteály ale nechtěl opakovat to, co se stalo po útoku na Harryho Pottera. Jediné co mu tedy zbývalo byl Potomek smrti a mrtvý Albus Brumbál.
,, Prosím, jméno Potter nemám zrovna v lásce." ozval se po chvilce klidně Rafael. Lord Voldemort přikývl.
,, Jistě že ne, kdo by se chtěl jmenovat Potter!" chladně se zasmál a několik smrtijedů se pokusilo o co nejreálnější smích. Trochu hlasitěji se ozvala Belatrix.
,, Chtěl jste se mnou mluvit, že?" pokračoval Rafael aniž by nějak okomentoval Voldemortův pokus o vtip.
,, Ano, vidím že zpráva byla úspěšně doručena."
,, Jistě, také to byla poslední věc co Ornella udělala." ušklíbl se a podíval se na kouzelníky u stolu, kteří se tvářili překvapeně. Jen jedna osoba nevypadala tak ohromeně jako ostatní. Hlavu měla svěšenou, přičemž jí delší hnědé vlasy zakrývaly obličej. Přesto si ale Rafael všiml jak sebou cukla, když uslyšela jméno mrtvé dívky. Musela to být její teta o které Ornella mluvila. Rafael se spokojeně usmál.
,, Abys jen věděl, Rafaeli, vražda Greenových byla čistě její osobní záležitostí. I když je teď o pár krvezrádců méně." řekl nevzrušeně lord Voldemort, jako by mu vůbec nevadilo, že je jeden z jeho příznivců mrtvý.
,, Ovšem." přikývl Rafael se stejným klidem.
,, Takže, Rafaeli, nabízím ti místo mezi námi!" prohlásil hrdě Pán zla a rukou ukázal na smrtijedy sedící u stolu. Rafael se usmál.
,, Jen mi řekněte, co z toho budu mít?" zeptal se spokojeně. Několik kouzelníku od stolu zalapalo po dechu a Belatrix Lestrangeová už se naštvaně zvedala ze židle. Její mistr ji ale mávnutím ruky usadil zase zpátky aniž by z Rafaela spustil oči. Připomínal mu sám sebe, když byl ještě mladý.
,, Schůze ukončena, všichni zmizte!" zasyčel najednou Voldemort  a střelil pohledem na své zmatené smrtijedy. Tvářili se překvapeně, ale nedovolili si nic namítat, takže okamžitě vstali a opustili místnost. Tak tam zůstal jen Rafael s mužem, kterého měl pomoci zničit.
Lord Voldemort se posadil zpět na své místo a znovu se podíval na Rafaela.
,, Také jsem byl takový, ve tvém věku. Snažil jsem se pro sebe vytěžit co nejvíc ať to stálo cokoli. A podívej kde teď jsem." ušklíbl se a rozpřáhl ruce. Rafael mu musel dát za pravdu a ještě víc se utvrdil ve své myšlence, že bez citů to dotáhne nejdál. Vždyť lord Voldemort cítil vlastně jen nenávist a to k Harrymu, stejně jako on k Brumbálovi, a teď je z něj nejobávanější černokněžník.
,, A právě proto jsem přišel, na stranu která zvítězí. Pokud tu budu já, samozřejmě." prohlásil Rafael vážným hlasem, který jasně říkal, že je velice důležitý. A lord Voldemort si toho byl vědom.
,, Jistě že zvítězí. Jen si to představ, Rafaeli. Budeme spolu vládnout kouzelnickému světu, bez mudlovských šmejdů..."
Chlapec se musel sám pro sebe usmát, protože Voldemort mu právě nabídl, že budou vládnout spolu. Ale Rafael měl poté ještě jiný plán. Rozhodně se nehodlal dělit s někým o moc. Až bude válka skoro u konce, všechny smrtijedy strhne na svou stranu a Voldemorta zničí. Samozřejmě na to bude potřebovat i Harryho, který byl předurčen k tomu svého nepřítele zabít. Poté bude mít volnou cestu a se svými smrtijedy ovládne kouzelnický svět bez Voldemorta. Byl ze svého plánu nadšený. Musel ale vydržet a nějakou dobu se sám stát smrtijedem.
,, Nikdy jsem nechtěl nic jiného." přikývl.
,, Výborně, to bychom.."
,,Mám ještě jednu podmínku. Chci zabít Albuse Brumbála." řekl nadšeně. Ve Voldemortových červených očích se zablýsklo a zasmál se.
,, Budeš mít tu možnost, nejdříve musíme ale dát prostor Dracovi Malfoyovi."
Rafael překvapeně vylulil oči a párkrát rychle zamrkal.
,, Draco Malfoy že má zabít Brumbála?" zeptal se. Nemohl tomu uvěřit.
,, On to stejně nedokáže. Jen jsem ho potrestal za jeho otce, který selhal na ministerstvu. Až skončí školní rok a všemi milovaný ředitel nezemře, Draco Malfoy, za to zaplatí životem a poté přijdeš na řadu ty."
Rafael nemohl být šťastnější. Mladý Malfoy, kterého ze srdce nenáviděl se celý rok nervuje a snaží se zavraždit Albuse Brumbála. Až selže, celý vystrašený zemře. Lepší způsob jak potrestat Draca za to co mu minulý školní rok provedl si nedokázal představit.
Dvě mouchy jednou ranou.

Ještě toho dne seděl v Malfoy Manor ve svém přiděleném velikém pokoji i se svým kufrem, pro který nechal poslat Kráturu, a hleděl na své levé předloktí. Nevěděl, že mu lord Voldemort udělá znamení zla už takhle brzy, ale očividně ho chtěl mít pojišťeného. Rafael si ale na nic nestěžoval, byl rád, že tohle má za sebou a může se soustředit. Tady ho nikdo nebude otravovat pokud o to sám nepožádá. Sám Voldemort ho nazval čestným hostem, přičemž Narcisa Malfoyová nevypadala, že by ho ve svém domě chtěla. Jí ale ale nikdo neptal.
Po nějakém čase si Rafael všiml, že je Voldemort často pryč, ale když už se v domě nacházel, stálo to za to. Protože mu bylo ještě šestnáct a na hodiny přemisťování nechodil, byly mu zařízeny hodiny, kdy se tomu učil. Jinak byl Voldemortovi a smrtijedům celkem k ničemu.
Šlo mu to dobře a naučil se to velice rychle. Tak jako všechno. Za tři týdny se dokázal přemístit kamkoli bez jakýchkoli obtíží a tak začal jeho život mezi smrtijedy.

**

Mezitím si Albus Brumbál stačil všimnout, že je i se svým kufrem pryč. Velice ho to znepokojilo a tak si hned ten den co to zjistil zavolal Harryho do své pracovny.
,, Jde o další hodinu, pane profesore?" zeptal se zmateně Harry, když vstoupil do místnosti. Vzkaz od Brumbála totiž vůbec nevypadal jako ty ostatní týkající se jejich hodin.
,, Ne, Harry, obávám se, že tvůj bratr udělal něco hodně špatného." odpověděl a zamračil se. Harry trochu znejistěl, když uslyšel slovo bratr, takhle nad Rafaelem totiž poslední dobou vůbec nepřemýšlel.
,, Špatného? Já myslel že je na Grimmauldově náměstí.
,, Také tam byl, ale zmizel."
,, Zmizel?" kroutil nevěřícně hlavou chlapec. Začínal mít obavy. Po zjištění co Rafael udělal ve druhém ročníku si dokázal živě představit jak dělá něco špatného. I když stále v sobě sváděl jakýsi vnitřní boj. Vždyť oživil Siriuse, jeho rodinu..
,, Bohužel. A jen jedna jediná bytost může vědět jak a kam." přerušil jeho myšlenky Brumbál. Harry hned věděl koho myslí.
,, Mám zavolat Kráturu, pane profesore?" zeptal se jen pro ujištění a když ředitel přikývl, neochotně zavolal svého domácího skřítka, kterého tak neměl rád.
Stejný vztah k Harrymu měl ale i Krátura, který se hned na to objevil vedle křesla, kde jeho pán seděl. Tvářil se jako vždy, nerudně a otráveně.
,, Co si pán přeje?" zaskřehotal a hluboce se poklonil až se svým dlouhým nosem dotkl podlahy. Harry se bál odpovědi, nasucho polkl.
,, Kam šel Rafael, Kráturo?" zeptal se. Jenže skřítek mu neodpověděl, jen se začal třást a velkýma očima těkal mezi Harrym a oknem. Brumbál ho se zájmem pozoroval.
,, Vypadá to, že mu Rafael zakázal o tom mluvit a protože je také Potter, Krátura je poněkud zmatený."
A bylo to tak, protože skřítek se klepal víc a víc. Začal křičet, popadl jakýsi předmět z ředitelova stolu a začal se tím mlátit do hlavy.
,,Kráturo! Přestaň! Nařizuji ti abys přestal!" křičel nebelvírský chlapec a v tu chvíli Krátura opravdu přestal a položil předmět zpátky na stůl.
,,I když je Rafael také Potter, dům patří tobě, Krátura ti to nakonec bude muset říct." Prohlásil trpělivě Brumbál. Harry přikývl znovu se podíval na skřítka, který se tvářil velice vyděšeně, že bude muset porušit příkaz Pottera, kterého si oblíbil. Ale pravidla mu nedovolovala mlčet.
,, Rafael Potter po Kráturovi chtěl, aby ho přemístil do Malfoy Manor a také mu tam vzal kufr."