Neříkejte mi Pottere! ✖️

83.

,, Dnes jsem vás zavolal, protože si myslím, že právě vy mi budete rozumět. Že to pochopíte a budete chtít něco změnit." začal Rafael a prohlédl si každého, koho si nechal zavolat do Komnaty nejvyšší potřeby. Byl začátek října, takže si celý měsíc pečlivě vyhlížel studenty o kterých si myslel, že by mohli spolupracovat. Nakonec jich našel asi třicet. Věkově byli přítomni především od pátého ročníku výš, ale našlo se zde i pár mladších chlapců a dívek.
Draco stál po jeho pravici a spokojeně se usmíval.
,, Změnit co?" ozvala se jedna černovlasá zmijozelská studentka z šestého ročníku. Jmenovala se Anastasia Watersová, což si samozřejmě Rafael pamatoval, stejně jako všechny ostatní. Pokud si měl získat jejich důvěru, musel jim ukázat, že mu na nich záleží.
,, Změnit budoucnost. Vím, že vy všichni máte důvod nesouhlasit s lordem Voldemortem. Nejsou tu jen dvě strany, smrtijedi a ti co proti nim bojují. Ještě jsem tu já. A moje strana má jednu výhodu narozdíl od ostatních, co jsou aktivně proti Voldemortovi... utajení. Nikdo kromě vás o tom neví."
Nevypadalo to, že ho posluchači pochopili.
,, Vždyť ty jsi smrtijed, stejně jako on." ukázal prstem na Draca Jonáš Cooper, který navštěvoval havraspár, zatímco jeho dvojče Judith, která stála vedle něj ve zmijozelském hábitu. Rafael se pousmál.
,, Zrovna vy přeci nevěříte, že všichni smrtijedi uznávají Voldemorta."
Všichni sebou cukli a ozvalo se pár výkřiků.
,, Víš, že za tohle by tě okamžitě zabil?" prohlásila Judith vystrašeně.
,, Vím. A také jsem si jistý, že ani jeden z vás by mě nepráskl, protože všichni co jste tady to cítíte jako já. Vy přeci nechcete následovat jeho!" prohlásil a odmlčel se. Snažil se z obličejů přítomných poznat jak na ně jeho řeč zapůsobila. U některých byl jasně znatelný strach. A kdo by se jim divil, jejich rodiče jsou Voldemortovi příznivci a kdyby přiznali pravdu, bylo by zle. Jiní byli ohromeni a ti zbylí zase nedůvěřivý.
,, Chci nahradit Voldemorta a pokud budete se mnou, už nikdy nebudete svázaní rodinou, čistou krví a nebude vaší povinností nosit znamení zla."
Tahle věta byla jako granát, který způsobil velikou explozi nadšených úsměvů a zajásání mladších dětí. Vypadalo to, že všichni chápou jak je Rafael silný a je velice pravděpodobné, že opravdu vyhraje. Pár starších jedinců ovšem také věděli, že to nebude jednoduché.
,, A jak to chceš udělat? Svrhnout Pána zla a jak můžeš vědět, že ti budeme všichni věrní?" zeptal se Jonáš, který měl očividně největší problém Rafaelovi věřit. Potter si byl ale jistý ve všem co teď dělal a plánoval.
,, Vy jste byli vybráni po dlouhém měsíci pozorování a tak jsem si na sto procent jistý, že jste do jednoho nespokojeni s vašimi rodinami a lordem Voldemortem. A jak ho chci svrhnout? Jednoduše, postupně dostanu na mou stranu všechny smrtijedy. Nikdo nebude nic namítat až uvidí mou sílu."
V místnosti zavládlo hrobové ticho, kdy se studenti snažili všechno pobrat a seřadit v hlavě.
,, Já jsem první smrtijed na Rafaelově straně a chci vám říct, že nemůžete udělat líp než se k němu přidat." prohlásil Draco, který po celou dobu mlčel.
Potom už neměl nikdo z nich žádnou připomínku a s radostí se napsali na kus pergamenu, aby v tom měl Rafael přehled.

Jak šel čas, Rafaelova skupina studentů se scházela a všichni už si byli jistější ve svém rozhodnutí. Dokonce to brali jako takový odpočinek od školních povinností, jako koníček na který se těšili. Něco jako Brumbálova armáda, která fungovala za učení Umbridgeové. Dokonce i Rafaela to bavilo i když nemohl zapomínat na své povinnosti.
,, Jonáši, nějaké zprávy z Havraspáru?" zeptal se při dalším setkání, když seděli všichni na měkkých polštářích v komnatě.
,, Ano, přibývá napadených a mučených studentů. Docela hodně." odpověděl s povzdechem a několik dalších chlapců a dívek souhlasně přikyvovalo.
,, V Nebelvíru také." přidal se Aaron Collins, který chodil do prvního ročníku nebelvíru a v celé Rafaelově skupině byl jediný z této koleje. Měl staršího bratra ve zmijozelu a všem bylo jasné, že od chvíle, co zasedl k nebelvírskému stolu mu začaly těžké časy. A právě proto si oba Collinse Rafael vybral. Nemohl si pomoci, ale ten jedenáctiletý kluk mu připomínal Amandu. Nejen velkýma modrýma očima jako spíš povahou. Do lví koleje nebyl zařazen jen tak, byl statečnější než polovina skupiny a to tam byl snad nejmladší. A právě proto si ho Rafael vážil ze všech nejvíc.
,, Samozřejmě s tím něco uděláme." přikývl Rafael i zrovna tenhle problém nebral jako problém. Nemohl ale před mladými kouzelníky, kteří ho opravdu chtějí následovat, že ho nezajímá bolest ostatních.
,, A co máme teď v plánu?" zeptal se nadšeně Aaron, který byl vždy zapálený pro jakoukoli akci. Všichni se podívali na Rafaela, od kterého už něco očekávali, protože to byl již měsíc, co tahle skupina vznikla a vlastně nic neudělali. Ale přesně tohle byl záměr. Po celou tu dobu jim Rafael vysvětloval jak to bude vypadat až vyhrají válku a zjišťoval si informace z ostatních kolejí. I on už ale věděl, že je na čase udělat další krok.
,, Asi takhle, mám v plánu si vzít Bradavice. Protože to by potom znamenalo, že můžu ovládat Carrowovi a všechny pravé smrtijedy. A nebude žádné mučení." vyložil jim svůj plán, nad kterým už nějakou dobu přemýšlel. Všichni se na něj podívali s obdivem a radostí. Sám Draco o tom nevěděl a nedokázal skrýt překvapení.
,, A jak to chceš udělat?" zeptala se Brenda z Mrzimoru ohromeně. Rafael se pousmál.
,, Musí se to stát až budou úplně všichni ve škole aby se nikdo nemohl přemístit. Budu vás všechny potřebovat, protože váš úkol bude zneškodnit všechny smrtijedy, co jsou na hradě."
,, Není jich ale moc?" znejistěla Anastasia.
,, Mám tady seznam všech, kteří jsou pro nás nebezpeční. Sám jsem netušil že tu má Voldemort tolik krys. Ale dá se to zvládnout. Já si vezmu na starost Snapea a pak už nám nebude stát nic v cestě."
Na všechny to samozřejmě zapůsobilo. Hlavně že už se něco děje a můžou měnit režim, který jim byl proti srsti.
,, A kdy to asi tak provedeme?" ozval se znovu natěšeně Aaron.
,, Přesně za týden. Je to středa, úplně normální školní den a navíc už je ošklivé počasí, takže moc lidí nebude venku. Všiml jsem si, že tu Snape někdy nebývá, ale mě je docela jedno, jestli tu bude, zvládnu to tak jako tak."
,, Vypadá to, že máme jen jeden pokus, že?" řekl s menšími obavami Jonáš, který už byl známý tím, že ve všem viděl nějaké problémy. Rafael se zatvářil velice vážně a všechny sjel důležitým pohledem.
,, Přesně tak, nesmí se nic pokazit. Ale vy to zvládneme... my to zvládneme, protože chceme svět bez lorda Voldemorta."
Za tuto schůzi bylo řečeno vše, co Rafael chtěl a potřeboval a domluvili se na další, v úterý aby se pořádně domluvili. Ještě všem ukázal papír smrtijedů, kterých bylo potřeba se zbavit a studenti se mohli s největší opatrností vracet na koleje.
Jako poslední odcházeli Rafael s Dracem, který se stále usmíval jako by zažil obzvlášť šťastné Vánoce.
,, Co je?" nechápal Rafael a podíval se na svého společníka s nakrčeným obočím. Draco zakroutil hlavou aniž by se přestal culit.
,, Nic... jen jsem rád na tvé straně." odpověděl. Mluvil upřímně. Začal si všímat, jakou má velikou šanci se osvobodit od smrtijedství a všech tech věcí o které už nestál. Také mu neušlo jak se Rafael snaží být hodnější na studenty v jeho skupině a obzvlášť na Aarona a přišlo mu, že za dveřmi Komnaty nejvyšší potřeby se z něho stával někdo úplně jiný.

Přesně v ten čas v nebelvírské věži dopisovali dvě studentky šestého ročníku úkol na lektvary. Bylo už hodně pozdě a protože už nikdo neměl náladu ponocovat nebo dělat cokoli zábavného, měli celou místnost pro sebe.
,, Má to vůbec smysl?" povzdechla si Fiorella, když si po sobě přečetla odstavec a zamračila se. Ginny odložila pero.
,, Je to úkol z lektvarů, který píšeme v době války, jasně, že to nemá smysl."
,, Jo, navíc už mě zase bolí hlava." zaskuhrala Fiorella a také přestala psát. Bolela ji celkem často a vlastně si za to mohla sama. Celkově starší nebelvírští studenti na tom nebyli moc dobře. Tahle kolej se nejvíce vzpírala zmijozelu a Carrowovým, což je samozřejmě stálo nějakou tu ránu.
,, Možná by tě tolik nebolela, kdybys pořád nesledovala Rafaela." řekla podrážděně Ginny a zavřela učebnici. Pro dnešek už toho měla dost. Fiorella se na ni zamračila.
,, Hele, já prostě vím, že něco chystá. Znám ho. Sice to hodně dobře maskuje, ale já na to přijdu." ohradila se, když v tom se otevřel obraz Buclaté dámy a dovnitř vešel chlapec se světle hnědými vlasy, který se snažil za sebou zavřít co nejtišeji. Když se mu to povedlo, konečně se otočil a celý ztuhl, když spatřil dvě dívky sedící u kulatého stolku. Chvilku se všichni pozorovali navzájem, když v tom se Fiorella prudce zvedla a ukázala na Aarona prstem.
,, A tenhle o tom něco ví!"
,, Cože?" vyjekl Aaron nepřirozeně vysokým hlasem a pomalu začal postupovat ke schodům vedoucím do chlapeckých ložnic.
,, Fiorello co je to za nesmysl?" nechápala Ginny a chytla Fiorellinu ruku, která stále ukazovala na chlapce.
,, Jo tak nesmysl! To snad není možné, že se nebelvír bratříčkuje se smrtijedy!" nenechala si to rozmluvit a už se chystala za Aaronem vyběhnout. Kdyby nebylo Ginny, která ji stále držela za ruku a rychlých Aaronových nohou, neskončilo by to dobře. Chlapec stihl vyběhnout schody a zmizet v pokoji.
Fiorella zrychleně dýchala a nešťastně seděla na zemi. Její kamarádka se posadila vedle ní a objala ji kolem ramen.
,, Chci aby byl zase jako dřív." zašeptala zlomeně.
,, Já vím." řekla Ginny.
,, Je to moje chyba, moc dlouho jsem se přesvědčovala že ho nenávidím, až se karty obrátily. "