Neříkejte mi Pottere! ✖️

33.

Ginny Weaseyová stála v Tajemné komnatě a nepřítomně hleděla před sebe. V prochladlých rukou svírala černou knížku, která ji zničila první ročník v Bradavické škole, která ji donutila dělat špatné věci. A přeci ji stále držela a nedokázala se od ní odtrhnout. Najednou zamrkala a vyděšeně se rozhlédla po vlhkých stěnách. Vůbec si nepamatovala jak se sem dostala, ani jak dlouho už tu byla, jen cítila, jak jí opouští síla. Chtěla utéct, pokusila se udělat krok. Ale byla moc slabá a bolestivě dopadla na kolena. Z ničeho nic se vedle ní objevil černovlasý, pohledný chlapec. Mohlo mu být tak šestnáct. Nevypadal, jako někdo hmotný, ale to se každou chvíli, co Ginny slábla, měnilo.
,, Ahoj Ginny." ledově se usmál.
,, Tome?" vykulila oči a snažila se vstát. Nedokázala to.
,, Proč jsi mě nutil dělat ty hrozné věci?" zeptala se se slzami v očích. Klepala se strachy a stále se snažila zvednout. Tom se jen znovu usmál.
,, Hrozné věci? Dělal jsem to, co jsem měl. Pokračoval v díle Salazara Zminozela!" prohlásil hrdě.
,, A nebyl jsem sám." dodal.
,, Ještě ten Rafael Potter, dost mi v tom pomohl, když ses pořád vzpírala. On byl lepší než ty, dokázal nekoho zabít." ušklíbl se. Ginny na něj nechápavě hleděla. Už se neudržela ani na kolenou. Bolely jí lokty a hábit měla promočený.
,, Tedy, mohl zabít dvakrát, ale ta dívka nebyla mudlorozená, nechápu tedy, proč si jí vybral." zamysel se.
A rudovláska to pochopila. Lhal jí. Ona nikoho nezabila, ani nenapadla Fiorellu. To všechno on. Rafael.
,, No to je jedno." zakroutil hlavou a spočinul pohledem na dívce.,, Protože až budu mít znovu sílu, žádné komunikování prostřednictvím deníku nebude nutné. A to díky tobě, Ginny."
Nedokázala určit význam jeho slov. Už ani nepřemýšlela nad tím, jestli je zima, nebo teplo. Nahoře, nebo dole. Sen, nebo skutečnost.
Nebyl to sen, nýbrž hodně krutá realita.
Do bezvědomí upadla s neuvěřitelným vztekem na Rafaela a strachem o svůj život.

Když Harry s Ronem zjistili, že se Ginny nachází v Tajemné komnatě, na nic nečekali a běželi za Lockhartem, protože věřili, že jim pomůže.
A zatímco tři nebelvíři zachraňovali Ronovu sestru, Rafael si v kllidu seděl ve společenské místnosti a po dlouhé době se dal do řeči s Dracem.
,, Tak co jsi celé ty týdny beze mě dělal?" zeptal se Rafael. Měl dobrou náladu. Možná proto, že už ani nečekal žádné další řeči ohledně Tajemné komnaty, úplně tyto problémy vypustil z hlavy.
,, No, trávil jsem je s Pansy a Blaisem." odpověděl s úsměvem Malfoy. Byl také ve velmi dobré náladě, hlavně protože se s ním Rafael začal bavit.
,, A co ty?" pozvedl obočí a začal si pohazovat se svou hůlkou.
,, Udržíš tajemství?" zeptal se s ledovým úsměvem Potter. Když Draco přikývl, nahnul se blíž k němu a s hrdým výrazem začal.
,, Byl jsem to já, kdo zabil Pierce a kdo zapříčinil zkamenění Blackové." zašeptal a mrkl na chlapce s pusou dokořán. Vlastně netušil, proč mu to říkal. Možná se chtěl pochlubit, aby ho zase někdo obdivoval a právě Draco, jako hrdý zmijozel, by to měl pochopit.
,, Cože jsi udělal?" zeptal se šeptem a s ohromeným vydechnutím zaplul hlouběji do křesla. Upustil při tom hůlku na chladnou zem.
,, Slyšel jsi. Ale nikdo to neví, zařídil jsem to. Kromě tebe, ale ty si to necháš pro sebe." zamračil se.
,, Samozřejmě!" vyhrkl Draco a hůlku zase zvedl. Nevěděl, co si má myslet. Má se bát, protože kluk před ním je vrah? Nebo ho má pochválit k dobrému výkonu?
,, Nikomu to neřeknu." dodal a zkoumavě se na Rafaela podíval. Nakonec se rozhodl pro svou povahu po otci.
,, Ten mudlovský havraspárský šmejd si to zasloužil." nervózně se usmál.
,, To ano." přikývl.
,, A hlavní je, že tu není Brumbál." dodal s vítězným úsměvem. Draco se rozzářil jako sluníčko a zářil přes celou společenku.
,, Tak to byl tvůj záměr? Dostat Brumbála ze školy?" zeptal se obdivně.
,, Samozřejmě." zašklebil se Rafael, jako by byl Draco úplný blbec, že se zeptal.
,, Ten chlap mě pěkně štval. Minulý rok mi sebral kámen mudrců a pořád předemnou něco tají."
Mladý Malfoy se nepřestal usmívat. V tuto chvíli k Rafaelovi vzhlížel snad nejvíc, ze všech chvil strávených s ním. V hlavě mu za to postavil pomyslný pomník a nemohl se dočkat, až budou prázdniny a pojede zase k nim, do Malfoy Manoru. Nad tím se zastavil.
,, Pojedeš k nám na prázdniny, žejo?"
,, Jistěže." potvrdil potěšeně. Další dva měsíce s knihami o černé magii.