Neříkejte mi Pottere! ✖️

81.

Draco už se potom na nic neptal a raději nechal Rafaela na pokoji, aby si jeho vraždu nerozmyslel. Oboum to tak vyhovovalo.
V Malfoy Manor teď panovala dobrá nálada a nebylo nijak těžké uhodnout proč. Po smrti Albuse Brumbála bylo najednou pro smrtijedy všechno lehčí, především protože lord Voldemort měl lepší náladu. Také se ale začal dívat dopředu, protože mu ještě zbývalo zabít Harryho.
Na začátku prázdnin proto svolal schůzi, která se už delší dobu nekonala.
Všichni důležití smrtijedi se tedy usadili u dlouhého stolu a snažili se ignorovat vznášející se tělo ženy, která byla Rafaelovi velice povědomá. Nějak si ale nemohl vzpomenout odkud. Nechal to tedy být a posadil se na své místo hned po pravé straně Pána zla, které ukradl Snapeovi. O několik míst dál seděl bledý a nervózní Draco vedle svého ještě bledšího otce, který se vrátil z Azkabanu.
,, Vítám vás moji drazí smrtijedi!" zvolal potěšeně lord Voldemort a posadil se na své místo v čele stolu. Samozřejmě přišel jako poslední a nikdo radši nechtěl vědět, co by se stalo, kdyby nějaký nešťastník přišel pozdě.
,, Nejdříve bych podotkl, že Bradavice jsou konečně mé."
Všichni u stolu nadšeně zajásali včetně Rafaela, který teď věděl, že může uskutečnit svůj plán.
,, To znamená, že se vrátím do Bradavic." poznamenal s pohledem upřeným na lorda Voldemorta.
,, Ovšem. I s Dracem nastoupíte do posledního ročníku a ty, Rafaeli, budeš dohlížet na chod mezi studenty, zatímco Severus bude sedět v ředitelově křesle." objasnil se lstivým úšklebkem.
,, Do Bradavic totiž budou muset jet všichni studenti, je to jejich povinnost. Narozdíl od mudlovských šmejdů, jelikož taková špína si nezaslouží do hradu vstoupit."
Samozřejmě se svým Pánem všichni souhlasili, tedy kromě Rafaela kterému bylo tak nějak jedno kdo je mudlorozený a kdo ne. Myslel na to jen jednou a to když se dostal do Tajemné komnaty.
Poté už se řešil Harry a znovu Harry. Jeho převoz z domu Dursleyových, jehož datum okamžitě Snape prozradil a Rafael si byl téměř jistý, že pro Brumbála ani Fénixův řád prostě nikdy nedělal. Proč by také zabíjel zakladatele řádu, kdyby do něho patřil? I když Rafaelovi tu možnost vzal, chlapec k němu pociťoval jisté sympatie.
Lord Voldemort si poté chtěl vybrat jinou hůlku, protože ta jeho byla spojena s tou Harryho a tudíž ho prostě nemohl zabít. Rafael rozhodně nechtěl, aby si vzal tu jeho. Byl na ni dosti háklivý a to poslední co mu scházelo, bylo aby byl jeho hůlkou zabit jeho bratr. Naštěstí si ale vybral Luciusovu.
,, Nyní už ale k našemu hostovi!" zvolal Voldemort, přičemž se v tu chvíli všichni otočili na vznášející se tělo ženy. Rafael na ni úplně zapomněl, když poslouchal Pána zla.
,, Bývalá učitelka Bradavic, která říká, že bychom se měli s mudly dokonce pářit!" zasmál se jako by to byl ta nejvtipnější věc na světě a všichni se k němu samozřejmě přidali. Kromě Rafaela. Necítil k té ženě žádný soucit, ale rozhodně nesouhlasil s Voldemortem.
,, Severusi... " zašeptala bývalá učitelka a se slzami v očích prosila svého kolegu, který ale nedal na jevo žádnou ochotu pomoci.
,, Avada kedavra!"  zakřičel v tu chvíli lord Voldemort absolutně bez emocí a mrtvé tělo dopadlo na desku stolu. Draco se znechuceně odvrátil.
,, Nagini, večeře."

Rafaela ale třeba vůbec nenapadlo, že by mohl být jeden ze smrtijedů, kteří budou zasahovat v přemístění Harryho ze Zobí ulice. Nevěděl jak může něco takového vytěsnit z hlavy, když bylo vlastně jasné, že ho tam Voldemort pošle.
Problém ale byl, když si od jednoho smrtijeda bral koště. On bude muset letět na koštěti....
Odevzdaně ho tedy popadl a všichni se vznesli do vzduchu. Měl také masku která se mu tedy opravdu líbila a musel připustit, že až bude on vládnout kouzelnickému světu také je nějak využije.
Jenže teď se musel poprat s kouzelnickým prostředkem, který neměl rád a ještě při tom bojovat ve vzduchu. Opravdu něco pro něj.
Letěli už nějakou chvíli, zase mohl vidět Snapea i Belatrix, kteří byli vepředu, zatímco on křečovitě svíral násadu někde vzadu.
,, Zkus se víc předklonit!" zavolal na něj mužský hlas zprava. Rafael ho samozřejmě nepoznal, protože měl masku a také si byl jistý, že ho ještě nikdy neslyšel promluvit. Jeho postava byla vysoká a hubená a očividně to s koštětem opravdu uměl. Rafael ho tedy poslechl a když zjistil že je to opravdu lepší, kývl na něj.