Neříkejte mi Pottere! ✖️

67.

Amanda běžela chodbami co jí dech stačil. Její srdce bušilo tak divoce, že jí snad muselo každou chvíli vyskočit z hrudi. Ona se ale nezastavovala, musela za Rafaelem, než si pro něj přijdou. Vrazila do společenské místnosti zmijozelu a ignorujíc nechápavé pohledy přítomných vyběhla do chlapeckých ložnic. Prudce otevřela dveře, které potřebovala a bezmocně se podívala na Rafaela. Ten ležel na posteli s knihou v ruce a bezstarostně si četl. Ale když spatřil dívčin obličej, věděl, že se stalo něco hodně zlého, už to i tušil a tak se rychle postavil na nohy.
Amanda vzlykla a přiběhla k němu.
,, Rafaeli, on... Malfoy to právě teď říká Umbridgeové! Za chvilku...budou tu pro tebe." popadala dech a snažila se nerozbrečet. Byla to tak hrozná situace, tak těžká a smutná. Rafael vytřeštil oči.
,, Ne, ne, ne, ne!" zařval a nakopl noční stolek, který se okamžitě převrátil.
,, Ještě není hotový, ten lektvar není hotový!" křičel dál jako smyslů zbavený, ale Amanda ho rychle zastavila. Chytila ho za ramena a zatřásla s ním. Bylo to poprvé, co v jeho očích spatřila prohru a strach, ne ale o sebe, o Fiorellu.
,, Já ho dodělám, slibuji." zašeptala třesoucím se hlasem. Rafael se začal klidnit, zrychleně dýchal a díval se jí do tváře. Poté pomalu přikývl, věřil jí. Pak sebou najednou cukl a jeho oči už zase vypadali stejně, stejně silně. Jakoby se najednou vrátil do reality a začal okamžitě jednat. Otočil se, sebral ze země hůlku, která spadla i s nočním stolkem a podal ji zmatené Amandě.
,, Na, nesmí mi jí zlomit, ta hůlka mi byla přidělená. Dones ji potom Brumbálovi." řekl, když si vzpomněl a den, kdy si byl s Harrym kupovat hůlku a právě tu jeho mu tam nechal ředitel Bradavic. Doteď netušil proč. Dívka přikývla a schovala si ji do hábitu, ze které zas vytáhla tu svou.
,, Dej jim tuhle." vrazila mu ji do ruky a dřív než stačil něco namítnout, vyběhla z pokoje.

Rafael kráčel chodbami s rukama v okovech a za sebou i před sebou měl dvojici bystrozorů. Kolem se začali hromadit zvědaví studenti, kteří nevěděli co se děje a s vykulenýma očima sledovali tu podívanou. Zmijozel kráčel se zdviženou bradou a nehodlal to změnit, nikdy nebude prosit.
Když došli na nádvoří, už tam stála Dolores Umbridgeová a potěšeně vše sledovala. Mezitím dorazili i všichni studenti a mezi nimi samozřejmě i Fiorella a Harry, kteří byli snad zmatenější než všichni ostatní.
,, Co se to děje, proč to dělají?" začala panikařit Fiorella a snažila se dostat dopředu, přičemž strkala do všech ohromených studentů okolo. Zmatený Harry ji okamžitě následoval, stejně jako Ginny, která se chtěla ujistit, že její kamarádka neudělá žádnou blbost.
,, Milí studenti!" zvolala profesorka Umbridgeová a spokojeně se usmála. Přímo z ní sršelo nadšení a spokojenost, kterou nikdo z přítomných nechápal. Všichni ji bedlivě poslouchali, ale místo na ni, sledovali Rafaela, který nehnutě stál a hleděl před sebe svýma chladnýma černýma očima.
,,  Jsem ráda, že jste přišli a mohli slyšet tuto uspokojující novinu. A tou je, že Rafael Potter už vás nebude ohrožovat, nikdy!" zvolala hrdě, jako by právě objevila Ameriku a mohla sledovat, jak všichni nevěřícně kroutili hlavami. Začalo se ozývat šeptání studentů i profesorů ze všech stran, jak se od ostatních ujišťovali, jestli slyšeli správně a čekali, až jim k tomu profesorka poví víc.
Fiorella s Harrym se na sebe zděšeně podívali a hned se snažili navázat oční kontakt s Rafaelem, který se ale záměrně vyhýbal jejich pohledům.
Zrovna když se pár profesorů rozhodlo vystoupit vpřed a zeptat se co to všechno znamená, mezi studenty se začala tvořit ulička po které spěchal Albus Brumbál, který vypadal starší než obvykle, s ustaraným výrazem. Zastavil se před profesorkou obrany proti černé magii, která nevypadala, že by ji ředitelův příchod nějak vyvedl z míry.
,, Co dělají ti mozkomorové u hlavní brány, paní profesorko?" zeptal se naštvaně a propaloval ji vražedným pohledem. Nastalo tíživé ticho. V tuto chvíli by si ani ostatní profesoři nedovolili do toho vstoupit a tak jen s očekáváním sledovali dění, stejně jako  zvědaví žáci, kteří dychtivě napínali uši.
Harry se pousmál s pohledem upřeným na ředitele.
,, Brumbál to vyřeší." zašeptal směrem k vystrašené Fiorelle, která si ale nechtěla dělat falešné naděje. Především vůbec nerozuměla tomu, co se právě odehrává.
,, Jsou tam na můj příkaz, Brumbále. Je nutné, aby bylo vše zabezpečené, když se zatýká tak nebezpečná osoba." kývla směrem k Rafaelovi a úsměv se jí ještě rozšířil, když viděla jistou prohru ve výrazu ředitele. Pokud šlo o zatýkání, ministerstvo mělo plnou moc a on na to nemohl nic moc říct. A pokud šlo o potomka smrti, byl si jistý, že by nic nepomohlo. Povzdechl si a už mírněji pokračoval.
,, To máte jistě pravdu, paní profesorko. Jen mi řekněte, za co byl jeden z mých studentů obžalován? Mám právo být informován."
,, Kdybyste mě nepřerušil, Brumbále, už bych to dávno řekla." okřikla ho nepříjmně a už mu nevěnovala pozornost, přičemž pohlédla na žáky dychtící po odpovědích.
,, Rafael Potter byl obviněn z vraždy Lucase Pierce a zkamenění Fiorelli Blackové pomocí obrovského baziliška, což se stalo před třemi lety." odpověděla důležitě. V tu chvíli už si nikdo nešuškal, všichni jako by najednou zkameněli a nemohli uvěřit svým uším. Celé tři roky žili, dokonce i učitelé, v domnění, že za všechno mohla Ginny Weasleyová, ovšem byla očarovaná, takže místo toho, aby jí to někdo vyčítal, litovali ji. Rafaela ale nikdo nelitoval.
Albus Brumbál nepatrně přikývl a povzdechl si. Přesně toho se bál, stejně jako Ginny, ale z jiného důvodu. Rudovláska vytřeštila oči na zmijozela v okovech a bála se, že za všechno obviní ji, jelikož si nebyla vědoma výpovědi Draca Malfoye, který stál úplně vzadu jako hromádka neštěstí.
Nikdo se ale necítil jako Fiorella, která se z prvního šoku nemohla vzpamatovat. Několikrát ji ta věta zazněla v hlavě, než pochopila význam slov.
Rafael Potter byl obviněn z vraždy Lucase Pierce a zkamenění Fiorelli Blackové... Zkamenění Fiorelli Blackové... Fiorelli Blackové...
Vzpamatovala se ale dřív než Harry, který, stejně jako ostatní, jen nehnutě stál s pusou dokořán.
,, Ne!" zakřičela a udělala dva kroky před. Všechny pohledy se nyní přesunuly na ni, ale jí to bylo jedno. Potřebovala jen jednu věc. Jen jednu odpověď od svého bělovlasého přítele, kterého milovala. A on se na ni podíval, pevným výrazem bez jakékoli emoce. Bylo to tak pro něj jednodušší a pro ni také, pomyslel si.
,, Řekni, Rafaeli, řekni, že to není pravda!" naléhala a po její tváři si našla cestu jedna slza. Svým pohledem plným očekávání a přesvědčení hledala správnou odpověď u chlapce v okovech. Rafael ji sledoval a už teď věděl, že si to nikdy neodpustí. Jak ji zklamal a ublížil, jenže už se nemůže vrátit v čase a nemůže říct nic, co by ho ospravedlnilo. Na tohle nebyla žádná vhodná omluva a nedalo se zapomenout ani odpustit. Zničil všechno, jako domeček z karet  a nedalo se to znovu opravit.
Hleděl na ni a moc si přál, aby mohl zapřít své činy, ale na to už bylo pozdě. Nehodlal to udělat, protože Umbridgeová by Fiorelle určitě ublížila a to nemohl dopustit.
,, To bych potom lhal." řekl tiše, ale v hrobovém tichu, které vládlo na nádvoří to zaslechl i Draco, který, z jedné části doufal, že vše zapře.
V tu chvíli se černovlasá nebelvírka otočila a se slzami v očích se rozběhla pryč s ustaranou Ginny v patách, která se snažila svou kamarádku zastavit.
Harry byl stejně jako Fiorella zklamaný, opravdu hodně. Svého bratra měl rád a vždy ho před svými kamarády ospravedlňoval, napomínal Rona, když ho nazýval smrťákem, ale proč to dělal? Proč se tak snažil, když je to všechno pravda?
Hned jak Fiorella zmizela z dohledu, Rafael se otočil na svého bratra, který jen, zakroutil hlavou a také se dal k odchodu. Nechtěl ho vidět, už nikdy.

Dolores Umbridgeová si tento moment užívala a vypadala, jako by se narodila právě pro dnešní den. Potěšeně sledovala oba zklamané nebelvírské studenty, které nesnášela, přičemž jí nejvíce nenáviděný chlapec stál spoutaný vedle ní, jako kořist nad kterou zvítězila.
,, Zlomte mu hůlku!" přikázala jednomu z bystrozorů. Ten nastavil dlaň, aby mu ji Rafael podal. A protože zmijozel neměl v plánu utéct ani se vzpírat, sáhl do kapsy hábitu a vytáhl Amandinu hůlku.
V tu chvíli si nikdo nevšiml, jak si Albus Brumbál s úlevou oddychl.
Rafael ještě našel v davu vlastníka dané hůlky, jako by si nebyl jistý, jestli to může udělat. Amanda se ale pousmála a přikývla. Pak se ozvalo jen křupnutí, když bystrozor zlomil její hůlku vejpůl. Umbridgeová spokojeně vydechla, jako by za sebou měla náročnou partii šachů, kterou po dlouhém boji vyhrála. A ono to tak bylo. Rafael dostal šach mat.
,, Odveďte ho, za tohle si v Azkabanu chvilku pobude"