Neříkejte mi Pottere! ✖️

21.

Venku na ně čekal pan Malfoy, velmi podobný svému synovi s povýšeným pohledem.
,, Dobrý den. Rafael...." pozdravil plavovlásek a natáhl ruku.
,, Potter, že? Lucius Malfoy." stiskl Rafaelovi ruku.
,, Ano, Potter." zahuhlal. Lucius protahoval každé slovo, stejně jako Draco, ale působil více autoritativně. Zatímco jeho syn zářil jako sluníčko, pan Malfoy si zachovával svou ledovou masku a se vztyčenou hlavou zamířil k naleštěnému černému autu.
,, Otci ho pujčili na ministerstvu." objasnil Draco, když mu  řidič naložil kufr.
Cesta byla velmi dlouhá, ale pro Rafaela pořád lepší, než být ve svém pokoji, kde právě napadl nějakého psychologa.
,, Sluší ti to." usmál se Draco směrem k culíku.
,, Díky." odpověděl rozpačitě Rafael a zadíval se z okna.
,, A proč jste mi tu navštěvu vlastně nabídli?" prolomil ticho. Pan Malfoy se křečovitě usmál.
,, Co bychom neudělali pro Dracova kamaráda. Navíc hnít v té budově musí být strašné."
Rafael si nevzpomínal, že by jeho a Draca někdy nazíval jako kamarády. Navíc tomu moc nevěřil. Pochyboval, že se pan Malfoy rozhodl sedět kvůli němu v autě dvě hodiny. Muselo za tím být ještě něco jiného. Chtěl ho snad mít pod dohledem, při cestě do Malfoyvic sídla? Proč ale? Tady nejde jen o Draca.
,, Jistě, to je strašné." přikývl. Zbytek cesty občas prohodil pár slov, jinak byl každý ponořen do svých myšlenek.

,, Jsme na místě." prohlásil řidič. Rafael otevřel dveře auta a jeho pohled spočinul na velikém šedém sídle. Působilo pochmurně, ale na druhou stranu velkolepě. Líbilo se mu.
,, Tak co?" zeptal se Draco a šťouchl Rafaela do ramene.
,, Doufám, že máte knihovnu."řekl místo odpovědi Potter.
,, Jistě, sice ne tak velikou, jako v Bradavicích, ale najdeš tam spoustu věcí." odpověděl s úsměvem. To už se k nim přihnali domácí skřítkové a vzali Rafaelovi kufr.
,, Co to je?" zeptal se směrem k malým stvořením. Draco povytáh obočí.
,, To jsou přeci domácí skřítkové, tys nikdy žádného neviděl?" divil se. Rafael po něm střelil naštvaným pohledem. Nesnášel, když něco tak jasného nevěděl. Draco hned pochopil.
,, Jistě, ty bydlíš přeci v...no to je jedno. Domácí skřítkové pracují v kouzelnických rodinách. Musí své pány poslouchat na slovo a propustit je můžeš jenom tím, když jim dáš oblečení. Takže bacha, abys jim žádné nedal." varoval ho. Rafaelovi se představa o vlastnictví domácího skřítka velmi líbila. Taky si musí nějakého pořídit. Všichni tři se vydali do domu, kde je čekala Dracova matka. Plavovlasá dáma se stejně povýšeným pohledem jako její manžel.
,, Ahoj, já jsem Narcisa. Ty musíš být Rafael Pott-"
,, Ano, Rafael. Těší mě." skočil jí to řeči a stiskl její ruku. Jediný jeho dotek Narcisu přesvědčil, kdo Rafael je a že není bezpečné, aby se s ním Draco stýkal. Svůj názor už jednou pronesla, ale její manžel, ani syn s tím nesouhlasili. Lucius si vysloveně přál, aby se s Rafaelem jeho syn stýkal. Zatím ale neřekl proč. A tak se s tím paní Malfoyová musela vyrovnat.
,, Můžeš spát v pokoji pro hosty." oznámila, ale Draco zavrtěl hlavou.
,, Může spát v mém pokoji!"
Rafael vůbec nechápal, jak ho taková pitomost mohla napadnout. Přeci nebude sdílet pokoj s Dracem. Přijel sem, aby měl alespoň trochu klid, byl ve spojení s kouzelnickým světem a mohl číst v knihovně. Narcise se Dracův nápad také nezamlouval, takže se nakonec drželi první nabídky.

Pokoj pro hosty byl veliký, ale většinu zabírala postel. To Rafael nepochopil, ale zaujal ho vlastní balkón. Už věděl, kde bude trávit nejvíc času. Zatímco si vybaloval kufr, někdo zaťukal. Samozřejmě neodpověděl. Do místnosti vešel Draco, jak jinak.
,, Líbí se ti tady?" zeptal se nadšeně. Rafael se posadil na postel a sundal si gumičku, která svazovala jeho vlasy.
,, Ano, máte to tady... zajímavé." přesně v tu chvíli mu gumička v ruce praskla. Hlasitě zaklel a odhodil ji stranou.
,, Otec nějaké má, jestli chceš." řekl opatrně Draco, když viděl, jak je jeho host rozčílený.
,, Výborně, stejně mi lezla na nervy." Rafael vstal a nasledoval Draca po kamenných schodech dolů. Vešli do veliké místnosti, která sloužila jako jídelna. U velikého stolu seděla Narcisa a četla Denního věštce. Když chlapce spatřila, nepatrně se zamračila.
,, Co se děje, Draco?" zeptala se a Rafaela si vůbec nevšímala, začalo mu to lézt na nervy.
,, Rafael by potřeboval gumičku do vlasů, otec jich má víc, že?"
,, Jistě. Hned je donesu." zvedla bradu a odešla. Oba se zatím posadili a čekali.
,, A kde je tvůj otec?" zajímalo Rafaela, zatímco zkoumal každý předmět v místnosti.
,, Asi na ministerstvu. Tráví tam hodně času. Zná se i s Popletalem." Draco začal vykládat s kým se ještě jeho otec zná a jak vysoké postavení má. To Rafaela ani v nejmenším nezajímalo. Přestal vnímat hned po tom, co se Draco začal rozplývat nad tím, jak jeho rodině leží u nohou celé ministerstvo. Naštěstí si paní Malfoyová pospíšila a byla dole za pět minut. Mladý Malfoy musel neochotně přestat s vyprávěním a pomohl Rafaelovi vybrat černou stuhudo vlasů.
,, Otec ji určitě nebude postrádat." oznámil Draco, když stoupali zpět do schodů, jako by si myslel, že si dělá Rafael starosti.,, A sluší ti." dodal, ale to už mu  zavřel dveře před nosem. Nic jiného, než odejít se sklopenou hlavou do svého pokoje mu nezbývalo. Doufal, že se Rafael ještě rozpovídá.

Dny se měnili v týdny, které si Rafael velmi užíval. Čas trávil čtením knih z Malfoyovic knihovny, které byly převážně o černé magii, což mu vyhovovalo. Harry mu už konečně napsal. V dopise mu oznámil, že je u Weasleyových a jestli by nechtěl přijet. Rafael mu obratem odpověděl, že nemá zájem, jelikož prázdniny tráví v Malfoy Manor. Další dopis už nedostal.
  Rafael byl nadšený, že zde mohl trávit prázdniny, dokonce ho ani nemrzelo, že nevidí bratra. Malfoyovi se mu zalíbili. Jejich způsob chování, vkus na knihy, prostě všechno. Nejvíce si ovšem rozuměl s Luciusem, který mu vyprávěl o ministerstvu a různých zákonech. Rafael hltal každé jeho slovo a nevšímal si Draca, který byl den ode dne smutnější. Nevěnoval pozornost ani Narcise, která na něj koulala s odporem a nenávistí.
 
  Jak tak prohrabával knihovnu, narazil jednoho dne na velmi tenkou knihu. Očividně se jednalo o deník, který patřil Tomu Riddleovi, jenže všechny stránky byly prázdné. Ať Rafael hledal jak hledal, nikde ani čárka. Bylo mu to velice divné, proč by měli Malfoyovi v knihovně neco takového? A ještě ke všemu schované nenápadně za těmi největšími knihami? Vlastně ani nechápal, jak ji dokázal najít. Vzal si ji do pokoje a zkoumal. Celé dny se snažil přijít na její tajemství, ale marně. Draco se snažil zjistit, proč je celé hodiny zavřený ve svém pokoji, ale Rafael mu nedovolil ani nakouknout. Ještě uvažoval, že se zeptá pana Malfoye, ale poslední dobou vypadal, že ho něco trápí, tak to nechal být.

Do začátku roku zbývaly dva týdny a Lucius se zdál čím dál tím více nervózní. Když si s ním chtěl Rafael popovídat, na něco se vymluvil a většinu času trávil v knihovně. Toho využíval Draco a snažil se sse svým hostem navázat nějaký kontakt.
,, Ahoj Rafaeli, nechceš se projít na zahradu?" zeptal se Draco, když nakoukl do pokoje pro hosty. Už ani neklepal, protože už věděl, že Rafael neodpovídá. Chvíli bylo ticho, které rušilo jen škrábání pera po pergamenu.
,, Proč ne, úkol jsem teď dodělal." odpověděl nakonec Rafael a společně se vydali na překrásnou zahradu Malfoy Manor.