Neříkejte mi Pottere! ✖️

49.

Měla nastat ta chvíle, kdy se všichni dozví sestavu soutěžících. Ve Velké síni se nacházeli celé Bradavice, přičemž Kruval se usadil ke zmijozelskému stolu a Krásnohůlky k havraspárskému. Viktor Krum ale jistě brzy litoval, že se posadil právě ke zmijozelu, protože otrvané řeči Draca Malfoye by nepřežil nikdo. Rafael ho každý den pobaveně sledoval, jak se Malfoyovi vymlouvá a snaží se dostat pryč.
Ale nyní byli všichni sticha a v hlavě vymýšleli poslední typy na soutěžící, modlili se, aby to byl právě jejich favorit a vyhráli tak sázky. Poslední týden to bylo nejhorší, sedmnáctiletí studenti se na poslední chvíli rozhodovali, zda se přihlásí, ostatní je k tomu přemlouvali a ti mladší jen zasněně sledovali pohár ohraničený věkovou hranicí. Rafael se stal obětí této šílené euforie a denně poslouchal Zachariášovi řeči o Cedricovi a všech ostatních, kteří chtěli reprezentovat Bradavice, třeba i jako Angelina Johnsová. Ale teď bude to napětí za nimi a tohle veliké bum snad přinese klid.
,, A nyní budeme svědky výběru pro Turnaj tří kouzelných škol." zvolal s úsměvem Brumbál a podíval se na pohár, který vyplivl první papírek se jménem. Nikdo ani nedutal.
,, A šampionem za Kruval se stává..."
Chvilka napětí.
,, Viktor Krum!" vykřikl nadšeně a všichni hlasitě tleskali a jásali, hlavně ředitel Karkarov. Viktor se hrdě zvedl od zmijozelského stolu a odešel do pamětní síně, kam postupně poslali všechny vybrané soutěžící. Rafael se k potlesku přidal, protože věděl, že pokud ho má ten turnaj bavit, měl by soutěžit právě Krum, kterého považoval za blbce.
Když se všichni vzpamatovali z prvního šoku a nadšení, výběr pokračoval. V ředitelových prstech spočíval další papírek.
,, Šampionem za Krásnohůlky se stává..."
Napjaté ticho.
,, Fleur Delacourová!" zvolal Brumbál, přičemž se od havraspárského stolu zvedla překrásná dívka. Pohodila zlatými vlasy a s neodolatelým úsměvem zamířila za Krumem, doprovázena potleskem a chlapeckými výkřiky. Rafael už se na turnaj docela těšil a byl zvědavý, jak si tahle krasotinka povede.
,, A teď poslední Šampion za Bradavickou školu čar a kouzel." řekl Brumbál. Pokud předtím panovalo napjaté ticho, teď se nikdo neodvažoval ani nadechnout. Přeci jen, bradavických studentů bylo nejvíc a všichni byli svými nedočlavými pohledy přilepení na posledním papírku.
,, Cedric Diggory!"
Od mrzimorského stolu se ozval ohlušující křik. Všichni ve žluto černých kravatách se zvedali a šli svého šampiona poplácat po zádech. Zanedlouho už byl Cedric se svými protivníky a Brumbál chtěl s úsměvem něco podotknout, když v tom se v poháru něco zablýsklo a vyšlehl další papírek. Nikdo ani nedutal a nechápavě na ředitele hleděli. Jenže ten se tvářil stejně zmateně jako všichni ostatní. Pomalu rozbalil přeložený papírek a zamračeně ho pár vteřin sledoval. Profesorka McGonagallová za ním okamžitě přiběhla, stejně jako Snape a všichni tři papír pozorně zkoumali. Poté oba profesory poslal pryč.
,, Harry Potter." řekl tiše.
Rafaelem jakoby proběhl elektrický šok a vyskočil na nohy. Harry, který vůbec nechápal, jak je tohle všechno možné, se neohrabaně zvedl a celý nesvůj se šoural ke zmatenému Brubálovi. Když se všichni probrali z prvního šoku, začali se mračit, zvlášť mrzimorští.
,, Vždyť mu ještě není sedmnáct!"
,, Je to podvodník!"
Křičeli. Rafael si až teď uvědomil, že stojí a sleduje každý Harryho krok. Když jeho bratr odešel za ostatními soutěžícími, na nic nečekal a rychlým, sebevědomím krokem se vydal stejným směrem. Nikdo z profesorů se ho nepokoušel zastavit.

,, Hodil jsi své jméno do poháru, nebo ne?" zeptal se přísně Brumbál stojící nad Harrym právě, když do místnosti vešel Rafael. Dále kolem nejmladšího šampiona postával i Karkarov, madame Maxime, ministr kouzel Popletal a Ludo Pytloun.
,, Nehodil, pane." odpověděl přiškrceně.
,, Jistě, še lše." vložila se do toho ředitelka Krásnohůlek. Rafael si stoupl vedle Harryho, očividně si ho do té doby nikdo nevšiml.
,, Rafaeli-"
,, Teď ne, Harry." skočil bratrovi do řeči a podíval se na Luda Pytlouna, který turnaj pořádal.
,, Abyste věděli, Harry říká pravdu." na okamžik pohlédl na madame Maxime, ale hned se zase vrátil k Pytlounovi.
,, Takže nechápu, co tady řešíte, my teď jednoduše odejdeme a necháme to být."
,, Ale tohle nejde nechat být, chlapče." prohlásil mrzutě Pytloun a poškrábal se na zatylku.
,, A kdó je tóhle?" ozval se Karkarov a ukázal na Rafaela, který na něj ale ani nepohlédl.
,, Jak nejde, vždyť je mu čtrnáct!" rozčílil se.
,, Rafaeli, nemusíš tohle dělat." zašeptal Harry, ale jeho bratr si stál za svým. Už by řekl něco velmi nepěkného, když ho Brumbál zarazil.
,, Co tedy uděláme, pane Pytloune?" zeptal se svým klidným hlasem, který Rafaela tolik vytáčel. Na Ludovi teď spočinuly všechny páry oči.
,, Harry Potter musí soutěžit, tohle je nevratná záležitost, Brumbále." řekl ztěžka. Nejhorší pro Rafaela bylo, že ředitel nic neudělal, jen si povzdechl a na Pytlounovo rozhodnutí přikývl, ač se mu to nelíbilo. Rafael se neuvěřitelně naštval, měl chuť všechno rozbít, rozmlátit a křičet, ale místo toho jen všechny přejel pohrdavým pohledem a beze slova odešel.
,, Je to banda pitomých, nemožných a nezajímajících se idiotů!" zakřičel, když vycházel ven. Ve Velké síni už nebyl nikdo, kromě Hermiony, která čekala na Harryho, Amanda se svým bratrem Felixem, čekající pro změnu na Cedrica a pár dalších, které neznal jménem. Všichni přítomní se na Rafaela podívali. Tušili, co se stalo.
,, Harry musí hrát?" vypískla vystrašeně Hermiona a dala si ruce před pusu.
,, To přeci nemůžou!"
Rafael k tomu nic neřekl a pokračoval v cestě.
Ve společenské místnosti se neřešilo nic jiného, než turnaj a Harry, který byl i přes jeho věk vybrán. Samozřejmě se této debaty účastnil nejvíce Draco.
,, Chce být jen zase v novinách." zakroutil hlavou Malfoy.
,, Asi se bál, že tahle akce bude slavnější, než on."
Všichni se zasmáli. Rafael vytáhl hůlku, aniž by se na Draca podíval, seslal kouzlo a zmizel v pokoji. Hned jak zabouchl dveře, Malfoy vyplivl hned dva slimáky.

Další týden to nebylo o nic lepší, Harry byl celý bledý a Hermiona se mu snažila pomáhat, zatímco uražený Ron si ho vůbec nevšímal. Většina studentů ho považovala za neférového hráče. Problém byl, že obětí se stal i Rafael. Zjistil to, když k němu po dvou dnech přišel Zachariáš. Rafael se divil, že si ho nevyhledal dřív, ale když spatřil Smithův výraz, věděl, že je něco v nepořádku.
,, Co chceš, Zachariáši?" zeptal se mrzutě. Mrzimor si založil ruce na prsou a snažil se udržet vážný obličej.
,, Já vím, že Harry tam své jméno nehodil." vypadlo z něj.
Rafael přivřel oči.
,, To je dobře, je přeci blbost, aby Harry překonal věkovou hranici." přikývl a chtěl se otočit, protože nechápal, jak se může Zachariáš mračit, když je na jeho straně. Jenže on nedomluvil.
,, Já vím, protože jsi to byl ty." prohlásil pevným hlasem. Rafael, polovinou zad otočení na druhou stranu se zase vrátil zpět a nechápavě na něj hleděl.
,, Jak to myslíš?" zeptal se nepříjemně. Zachariáš se zhluboka nadechl a sbíral odvahu.
,, Tak, jak to říkám. Harry by to nezvládl, ale ty určitě ano. Prostě jsi to udělal za něj a sebral Cedricovi a mrzimoru všechnu slávu." řekl tak rychle, až to Rafael skoro nestačil pobírat, ale on to stačil a nemohl uvěřit vlastním uším.
,, Prosím?" zašeptal a udělal krok vpřed. Zachariáš zase o jeden ustoupil a nic neříkal.
,, Já se tady nenechám obviňovat, kdybych totiž chtěl svého bratra zranit, nebo zmrzačit, udělám to jiným způsobem." procedil skrz zaťaté zuby, otočil se a rychlými kroky odešel.