Neříkejte mi Pottere! ✖️

20.

,, Hej vrať mi to!" zaječela asi sedmiletá holčička a utíkala za plavovlasým chlapcem. Ten se otočil a probodl ji svýma černýma očima. Hned zmlkla a rozbrečela se. Rafael ji nechal stát s uslzeným obličejem a odešel do svého pokoje. Nebyl nic moc. Jen postel, veliká dřevěná skříň se stolem a židlí. Předtím tu měl modrý koberec, jako všichni chlapci, ale ten se mu nelíbil. Nikoho to nezajímalo a nikdo to nehodlal řešit. Tak se taky stalo, že když přišla uklízečka vyluxovat, místo modrého koberce spatřila černý. Nikdo nechápal kde se tam vzal. Jen Rafael se povýšeně usmíval. Ale po měsíci žití v dětském domově si už všichni zvykali na občasné nevysvětlitelné záhady. Nikdo si ale nehodlal zvyknout na údajné šikanování z Radaelovi strany. Nezapíral to, třeba teď ukradl jedné dívence gumičku do vlasů. Už ji potřeboval, jelikož jeho plavé vlasy mu  dosahovaly až k ramenům. Nechtěl si je nechat ostříhat, i když mu to už hodněkrát nabízeli. Takhle se mu líbily a rád si dělal culík. Nenechal si líbit žádné narážky na svůj, a že jich bylo opravdu hodně. Ale po delší době už se nikdo neopovážil říci na účet jeho vlasům.
Za tu dobu, co strávil na tomto ohavném místě dostal jen jeden dopis a to od Draca Malfoye. Sova mu ho přinesla už před týdnem, ale Rafael netušil co na něj odpovědět. Psalo sev něm jen takové to obyčejné: Jak se máš? Co děláš? Jak se těšíš do Bradvic? A podobné kecy. Nakonec se rozhodl, že to nechá být. Měl se špatně, většinu času si četl a do Bradavic se samozřejmě těšil víc , než na cokoli jiného. To ale Draco určitě věděl. Tak proč se ho na to v dopise ptal? Divil se, že ještě nedostal dopis od Harryho, který, když ho naposledy viděl celý zářil, když mu odsouhlasil, že si budou psát. Začal mít podezření, že v tom mají prsty Dursleyovi.
Rafael si sedl k oknu a hodlal si vytáhnout knihu, ale něco jo vyrušilo. Byl to veliký výr, který začal ťukat zobákem na okení tabulku. Nebylo pochyb, že je to Malfoyova sova, ale nebyl důvod ji ignorovat, tak jí otevřel.
Výr třikrát obsloužil místnost a přistál naproti Rafaelovi. Ten jí vzal dopis, který byl přivázaný k její nožce a otevřel ho.

Milý Rafaeli,
Vím, že se ti ve tvém novém domově moc nelíbí a tak bych byl rád, kdybys u nás pobyl do konce prázdnin. Rodičům to nevadí. Prosím odpověz co nejdřív.
                               Draco.

Dopis si stačilo přečíst jednou, aby měl jasno. Samozřejmě to příjme. Výběr mezi děckým domovem a Malfoy Manor, kde si bude moci popovídat s panem Malfoyem, který mu od vyprávění přišel jako chytrý muž, mu přišle až moc jednoduchý. Otočil pergamen na kterém se nacházel Dracův dopis a začal psát odpověď.

Tvou nabídku přijímám. Budu čekat zítra po obědě před hlavní bránou.
                                       Rafael.

Vložil dopis do obálky a přivázal jej k noze víra, kterého hned vypustil do tmy. Usoudil, že by bylo nejlepší zajít za ředitelkou tohohle blázince a oznámit, že do začátku školního roku se zde už neobjeví.

,, Co tu chceš takhle pozdě?" vyjela na něj přísná paní sedící u pracovního stolu. Byla to přesně ta žena, která si ho vyzvedávala na nádraží. Už od první chvíle mu byla nesympatická. Její kousavá poznámka ho vytočila, ale nedal to na sobě znát a dělal, jako by se nic nestalo. Takhle ji vytočí nejlíp.
,, Zítra odpoledne odjíždím ke... známím a budu tam až do konce prázdnin." oznámil a chtěl odejít.
,, Ne tak rychle kluku." zvolala žena, zvedla bradu a postavila se. Byla velmi vysoká a šel z ní respekt, tedy většina lidí to tak měla. Rafael si z ní ale moc nedělal.
,, Musím ty tvé známe vidět a domluvit se s nimi."
Rafael si představil, jak by se asi pan Malfoy tvářil, kdyby se měl bavit s obyčejným mudlou. Rozhodně by na nic takového nepřistoupil, ani kvůli němu. Tudíž to nepřipadalo v úvahu.
,, Ale oni vás vidět nechtějí. Jste pro ně moc obyčejná." usmál se. Vychovatelka zalapala po dechu.
,, Tak tohle jsem ještě nezažila, ta drzost!" pištěla až nepřirozeně vysokým hlasem. Rafael se jí podíval zpříma do očí. Vychovatelka sebou škubla, ale nemohla pohled odvrátit. Jeho oči byly jako silný magnet. Rafael používal přesně ten pohled, kterým málem zabil Draca. Věděl, že to zabere. Její ruka vystřelila směrem k srdci a marně nasávala vzduch.
,, A-ano, můžeš j-jít." zasípala. Rafael okamžitě přestal a žena se zhroutila na jedno z křesel u krbu.
,, Já věděl, že to nebude problém." ledově se usmál a odešel. Vychovatelka ještě dlouhou chvíli seděla v křesle a popadala dech.

Druhý den ráno přišla Rafaelovi sova. Draco oznámil, že v budou v jednu hodinu před hlavní branou. Skládal si věci do velikého kufru a stále pokukoval po hůlce, ležící na nočním stolku. Tak rád by si zakouzlil. V tom se ozvalo zaklepání na dveře. Neodpověděl, jak měl ve zvyku, ale osoba stejně otevřela a vešla do pokoje. Rafael se otočil. Před ním stál vyšší hubený muž s hnědými prořídlími vlasy a hned za ním hlavní vychovatelka.
,, Ahoj, ty jsi Rafael Potter, že?" začal opatrně muž.
,, Jen Rafael." odpověděl naštvaně plavovlásek.,, Co tu chcete?" křikl, když delší dobu nikdo nepromluvil. Pán si vyměnil pohled s vychovatelkou a zase zpět na Rafaela.
,, Já jsem Carl Gilbert a rád bych si s tebou popovídal."
Rafael se uchechtl.
,, Takže doktor. Já o nikoho takového nestojím, mám teď dost napilno." řekl podrážděně a dál si balil věci.
,, A kam máš namířeno?" pokračoval Carl a posadil se na postel vedle kufru. Vychovatelka na něj mávla a odešla. Doktor nepatrně nakoukl do kufru, ale Rafael mu ho zavřel před nosem.
,, To je moje věc a teď odejděte, mám spoždění."  dodal když se podíval na hodiny. Měl už jen deset minut.
,, Ale kam nestíháš?" naléhal doktor, ale stále tím samým opatrným tónem. Rafael přestal skládat knihy a naštvaně se na něj podíval.
,, Říkal jsem vám, že je to moje věc!" zakřičel a dál ho propaloval pohledem. Carl se rychle zadíval jinam. Konečně měl vše v kufru. Celou tu dobu, co balil, tak nikdo z nich nepromluvil.
,, A co je tohle?" zeptal se zničeho nic doktor a sáhl po hůlce stále ležící na nočním. stolku. Rafael mu ji okamžitě vyrval z ruky a chytil doktora pod krkem.
,, Vypadněte!" zakřičel mu do obličeje a pustil mu krk. Carl seděl zdešeně na posteli a očividně se nemohl pohnout. V tom se otevřeli dveře a v nich stál Draco. Když si prohlédl celou situaci skočil ke kufru a vzal ho do ruky.
,, Otec mě sem poslal, protože ses dlouho neukazoval." objasnil a podíval se na vykuleného doktora.
,, Kdo to je?"
,, Nikdo, jdeme." zavelel Rafael a s Dracem opustili pokoj.