Fake Love (Shawn Mendes CZ)

5. Kapitola

SHAWN
Sedím na pohovce a lajkuju zajímavé příspěvky na twitteru, když se ozve zvonek. Odhodím mobil na konferenční stolek a pádím otevřít. Na chodbě stojí blondýna s dlouhýma nohama. Na sobě má krátkou sukni a top. Stojí na vysokých lodičkách a zírá na mě jako na obrázek.
,,Ehm..Půjdeš dál nebo ses k té podlaze přilepila?" promluvím. Neodpoví, dál na mě zírá.
,,Ale ne.. Ty budeš fanynka, co?" prohrábnu si rukou vlasy.
,,Cože? Ne!" vyhrkne. Oddechnu si. Už jsem se lekl, že je vážně moje fanynka, nebo je němá..
,,Tak půjdeš dál, nebo si tě mám vzít hned tady na chodbě?" nadzvednu tázavě obočí. Nejraději bych jí ohnul hned tady na chodbě, ale to nemůžu. Není podepsaná smlouva.
,,Jdu dovnitř." pípne. Uhnu stranou, aby mohla vejít ke mně do bytu.
,,Nech si ty lodičky. Jsou sexy." zarazím ji, když se v chodbě u botníku sehne, aby si sundala ty jehly.
,,Pojď." chytnu jí za ruku. Dovedu jí do obyváku.
,,Dáš si něco k pití? Whisky? Vodku?" zeptám se a pustím její ruku.
,,Jen vodu."
,,Perlivou? Neperlivou?" ozvu se od americké ledničky.
,,Neperlivou."
,,Hned jsem zpátky." oznámím, když položím na stolek sklenici s vodou. Odběhnu do ložnice, kde je na stolku tiskárna s notebookem a vytisknu smlouvu o mlčenlivosti. Dole se podepíšu a už jsem zpátky u té kočky.
,,Dole prosím podepiš." strčím jí do ruky papír s propiskou.
,,Cože? Co to je?"
,,Jen smlouva, že nikomu neřekneš, co se všechno mezi námi stane."
,,A když nepodepíšu?"
,,Pokud nepodepíšeš, tak zavolám tvojí šéfové, že ses na mě vykašlala. Určitě dostaneš padáka."
,,Stejně bych se s tebou nikde nechlubila." odsekne. Sedne si na pohovku, papír položí na stolek a podepíše se.
,,Výborně." zamumlám, papír seberu a odejdu ho schovat do ložnice.
,,Takže.." objevím se zpátky v obyváku. Přistoupím k sedačce a vezmu jí za ruce, abych jí vytáhl do stoje. Zadívám se jí do očí.
,,To není možný." zavrtím hlavou a poodstoupím od ní.
,,Co se děje?" nechápe.
,,Tvoje oči... Když jsi přišla, tak měly barvu karamelu, ale teď... Teď tvoje oči mají barvu jako letní obloha. Jak to děláš? Nosíš čočky? Vyměnila sis je, když jsem tiskl smlouvu?"
,,Nenosím čočky. Je to taková oční porucha. Heterochromie. Duhovka mi mění barvu, jak se ji zachce." vysvětlí.
,,Hm. Zajímavé. Dnes jsem taky potkal jednu takovou holku." přistoupím k ní a zatahám za blonďaté vlasy. Jsem si sto procentně jistej, že je to paruka.
,,Hezká paruka." zamumlám a paruka v mžiku spadne na podlahu.
,,Já věděl, že jsi to ty." řeknu. Je to ta holka z kavárny.
,,Proč nosíš paruku? A vůbec... Proč děláš prostitutku?" založím si paže na hrudi a přejedu jí očima po těle.
,,Tobě to může bejt jedno." odsekne.
,,Jen jsem se ptal, tak hned nebuď tak kousavá." dám ruce nad hlavu.
,,Moje rodiče umřeli, když mi bylo deset." Sebere paruku z podlahy a s povzdechem si sedne na sedačku.
,,To je mi líto." posadím se vedle ní. Začne mi vyprávět o jejím děctví. Její rodiče měli autonehodu a ona skončila v děcáku. Má jen základní školu, nikdy jí to ve škole nešlo.
,,Kolik ti je?" zeptám se.
,,V červnu jsem měla narozeniny. Takže dvacet šest a jeden měsíc."
,,Páni.. Vypadáš tak na osmnáct." zírám na ní.
,,Já vím. Říká to každej.. " uchechtne se a začne vyprávět, jak se stala prostitutkou.
,,Prachy luxusní a skoro za nic. A paruku mám proto, aby mě nikdo z klientů nepoznal." dovypráví.
,,Ale já tě poznal." ušklíbne se.
,,Kdyby jsi mi nečuměl do očí, tak by jsi mě nepoznal. Ostatní klienty mé oči vůbec nezajímají. Chtějí vidět jen kozy."
,,Hmm, ty bych taky rád viděl." zachraptím. Beze slova se zvedne z pohovky a sundá si top. Nemá pod ním vůbec nic, takže rovnou zírám na její pevná prsa. Řekl bych, že to jsou tak trojky.
,,Ehm.. Obleč se." odvrátím po chvilce pohled. Nemůžu to s ní dělat. Ne potom, co mi řekla. Prachy luxusní a skoro za nic. Nemůžu to vyhnat z hlavy. Jak skoro za nic? Vždyť musí spát s kdoví kým...
,,Cože?"
,,Prostě se obleč a odejdi odsud." nedívám se na ní, když jí to říkám. Za chvilku slyším klapání podpadků a bouchnutí dveřmi. Je pryč. Takže si to zhrneme. Několik tisíc fuč a ani jsem si neužil. Skvělý.
Jsem pitomej. Neměl jsem se jí na nic ptát. Ale nemohl jsem si pomoct. Chtěl jsem se o ní něčo dozvědět. Zajímala mě...
Ohlédnu se a spatřím kousek od sebe ležet malou červenou kabelku.
Achjo, zapoměla si tu kabelku.. Příjde si pro ni? Nebo jí tu kabelku mám jít vrátit domů?
Vím, že bych neměl, ale nemůžu si pomoct. Ruce mě tak svrbí, že kabelku vezmu do rukou a otevřu ji. Vysypu obsah na sedačku. Make up, kapesníky, mobilní telefon, diář- tam si zapisuje všechny klienty? Rozhodnu se ho otevřít. Prolistuju ho a zjistím, že za poslední měsíc spala s dvaceti klienty. To je šílený! Ale já mám co říkat, že? Holky střídám jako spodky..
Zaklapnu diář a zkoumán další věci. Hřeben, tampóny, klíče.. Jestli ty klíče jsou od jejího bytu, a nikdo jiný v tom bytě není, tak se nedostane domů.... To znamená, že se musí vrátit sem. Znovu ji uvidím. Jakou barvu budou mít její oči tentokrát?

Právě je skoro půlnoc a ona nikde. Je to už šest hodin, co ode mě odešla. Takže to asi nebudou klíče od bytu. Ležím v posteli a jsem nervózní z toho, že jsem si už skoro čtyřicet osm hodin neužil. Zhasnu lampičku na nočním stolku, pokoj se ponoří do tmy. Strčím ruku pod deku a prsty sevřu kolem svého mužství. Zavřu oči a pokouším se myslet na nějakou porno scénu. Jenže se mi to nedaří. V hlavě mám jen tu holku. Zatraceně, ani neznám její jméno! Pochybuju, že jméno, které mi řekli v agentuře, bude pravé. A jestli jo, tak chudák holka.. Brownie Shitles. Uchechtnu se, rozsvítím světlo a jdu do obýváku, kde je stále její kabelka. Určitě jsem přehlédnul doklady. Znovu vysypu obsah kabelky a dávám stranou věc po věci. Ale občanka nikde. Povzdechnu si a vrátím se do postele. Už se nepokouším se uvolnit. Vím, že budu myslet zase na ni.

Druhý den ráno mě vzbudí zvonek. Se zíváním jdu otevřít. Přede dveřmi se zarazím. Vrátím se zpátky do ložnice, abych si oblékl boxerky. To by měl někdo šok, kdybych otevřel nahej...
Než otevřu, podívám se do kukátka. Je to ta holka. Brownie Shitles, jestli se tak vůbec jmenuje....
,,Ehm... Ahoj." zírá na moje vypracovaný tělo, když otevřu dveře. Schválně se ještě protáhnu. Mám rád, když mě někdo obdivuje..
,,Já... zapoměla jsem si tu včera kabelku." odvrátí zrak a začne zkoumat svoje boty. Už nemá lodičky. Jen zaprášené tenisky. Vypadá jako šedá myška, ne jako prostitutka..
,,Je v obyváku." uhnu na stranu, abych jí naznačil, že si pro ni může jít. Zaváhá, ale přece jenom se rozhodne vejít do bytu.
,,Nezouvej se. Dnes má přijít uklízečka na úklid." zarazím ji, když se jako včera, zastaví u botníku.
,,Tak jo." projde chodbou do obyváku. Jdu za ní jako pejsek.
,,Ty ses mi hrabal ve věcech?!" zvýší hlas, když najde na sedačce svoji kabelku a vedle ní celý její obsah.
,,Já.." nevím, co mám říct. Připadám si trapně. Proč jsem ty věci nenaházel zpátky? Jo, už vím, nechtělo se mi..
,,No, nechala jsi tu kabelku, a já ti jí chtěl vrátit. Tak jsem v ní hledat tvoje doklady, abych zjistil tvoji adresu. Ale nic jsem nenašel..." plácnu první, co mě napadne. No co, částečně to je pravda, doklady jsem hledal.. Jenže mě stejně prokoukla.
,,Vždyť jsi zvonil u mě doma. Moc dobře víš, kde bydlím!" rozčíleně nahází věci do kabelky.
,,Takže jsi doma byla. Já to věděl!" vypálím na ni.
,,Byla jsem doma. No a co?" hodí si kabelku na rameno.
,,Proč jsi mě ignorovala? Co proti mně máš?"
,,Moc dobře znám typy, jako seš ty.. Ikdyž, po včerejšku si nejsem už tak jistá." Poslední větu zamumlá. Chce odejít pryč, ale já ji to nedovolím. Chytnu jí za ruku.
,,Co tím myslíš? Typy, jako jsem já? To mi teda vysvětli.."
,,Děláš, jak jsi strašně hodnej, zveš holky na rande, a pak, když dosáhneš svýho, odkopneš je jako kus hadru! A jak si mě včera vyhodil, to mě upřímně zmátlo... Ale určitě jsi to udělal jen proto, že ti došlo, že se přece nemusíš zahazovat s nějakou štětkou, můžeš mít holku na kterou si jen ukážeš prstem." Měla pravdu, ale jen částečně. Teď jsem rozhodně nemohl mít holku, kterou bych chtěl. Nesmím se s nikým ukazovat na veřejnosti, takže je dost těžký sehnat si holku do postele.
,,Takže jsi přece jenom moje fanynka, co?" ušklíbnu se.
,,Ne, nejsem tvoje fanynka." odsekne.
,,Byla jsem." dodá.
,,Byla?" žaludek se mi stáhne.
,,Jo, byla. Pak jsi začal holky střídat jako ponožky."
,,Ty máš, co říkat." odseknu.
,,Já nejsem jako ty! Neopovažuj se nás srovnávat! Já si tím vydělávám! Nemůžu mít stálého partnera, ty ano! Tobě stačí jen zazpívat a máš vyděláno. Jenže já každej večer musím jít šukat s někým jiným. Nevíš, jaký to je, když musíš s někým dělat nechutný věci, který nechceš dělat. Nechceš, ale musíš, protože je to tvoje práce." vypadá, že se rozbrečí. Je mi jí líto.
,,Včera jsi mluvila jinak. Prachy luxusní a skoro za nic." připomenu jí.
,,Snažila jsem se být nad věci. Pravda je, že jsem úplně v prdeli. Nesnáším tu práci." Teď už se rozbrečí.
,,Pssst, nebreč." přivinu si jí k sobě. Brečí mi na nahou hruď. Držím ji, dokud se neuklidní. Když brečí, něco mě napadne...
,,Promiň, nechtěla jsem brečet... A už vůbec ne ti vykládat o svým zpackaným životě." odtáhne se a utře si hřebenem ruky uslzené tváře.
,,Nemusíš se omlouvat."
,,Zase mě mateš... Proč se ke mně chovaš tak hezky?"
,,Nejsem zas takovej kretén, jak si myslíš. Umím se chovat i mile, když chci."
,,Tak jo, měla bych jít." otočí se a odchází z bytu.
,,Počkej..." utíkám za ní.
,,Co?" otočí se na chodbě před bytem.
,,Měl bych pro tebe práci."
,,Práci?" nadzvedne tázavě obočí.
,,Budeš hrát moji přítelkyni?" Prosím, ať řekne ano!

Tak tu máme nový dil :D Snad se líbí ❤️ A užívejte prázdnin 💖