Fake Love (Shawn Mendes CZ)

51. Kapitola

AIMEE
Tři týdny. Přesně tolik uběhlo od chvíle, kdy jsem naposledy viděla Shawna. Taky je to už přesně tolik týdnů, co jsem doma. Zatím žiju z peněz, které jsem si našetřila, ale moc mi jich už nezbývá. Příští měsíc už budu muset pracovat. Z těch milionů, které mi Shawn poslal, neutratím už ani korunu. Určitě je bude chtít vrátit. Snad nebude tak bezcitný a nebude chtít vrátit celou částku. Snad bude chápavý a nebude chtít vrátit i tu část peněz, kterou jsem už stihla utratit za dluhy.
Právě sedím v křesle a na mobilu si zapnu Instagram. Chystám se Shawna stalkovat. Já vím, neměla bych, ale nemůžu si pomoct. Potřebuju aspoň vědět, zda už má v pořádku tu postřelenou nohu. Kliknu na jeho profil, ale nic nového se nedozvím. Stále nic nového nepřidal a instagram stories zeje prázdnotou. Podívám se tedy na pár profilů Mendes Army. Ani tam se nic nového nedozvím. Fotky jsou staré tři týdny. Vím tedy jen to, že přistál na letišti v Los Angeles. Je tam někde na soukromé chirurgické klinice. Asi tam ještě pořád bude. S povzdechem odhodím mobil na stolek.
Jinak, co se týče Bruna, tak podle policie se mu prý podařilo uprchnout do zahraničí. Každý den se mi zdají noční můry, že mě přepadne někde na ulici a pokusí se mě opět znásilnit. Ze strachu ani nevycházím z domu. Jídlo si nechávám vozit až do bytu. Nevím, co budu dělat, až budu muset pracovat. Možná by klienti mohli chodit ke mně domů...
Ozve se zvonek a běžím otevřít. Pizza je tady, konečně! Nechám poslíčkovi drobné a za chvilku si už užívám báječnou chuť parmazánové pizzy, mé nejoblíbenější. Zrovna se zakousnu do třetího kousku, když se ozve zvonek. Okamžitě se mě zmocní strach. Nikoho už dnes nečekám.... Odložím nedojedený kus pizzy do krabice a potichu našlapuju ke dveřím. Než ke dveřím dojdu, zvonění se ozve znovu. Postavím se na špičky, abych nakoukla do kukátka. Za dveřmi stojí Tayler.
,,No tak, otevři, prosím. Chci se ti omluvit."
Zmocní se mě vztek. Ten má teda drzost se tu ukázat. A proč sakra není ve vězení?!
,,Já žádnou tvou omluvu nechci, vypadni!" zařvu na něho, hned jak otevřu dveře. Chci je zase hned zavřít, ale jeho noha mi v tom zabrání.
,,Nechtěl jsem ti nic udělat, ale ten chlápek mi nedal na vybranou. Mrzí mě to."
,,Jak to, že tě nezavřeli?! Za spolupráci při mým únosu?! Řekla jsem policii, kde bydlíš a že jsi mi dal něco do pití! A proč jsi vůbec Brunovi pomáhal?!"
,,Na všechno ti odpovím, jen mě pusť dovnitř. Nechci to řešit tady na chodbě. Prosím."
,,Fajn." uhnu na stranu. Vejde dovnitř a já zavřu dveře.
,,Dál tě nepustím. Tak spusť." založím si paže na hrudi.
,,Nejdříve se ti chci omluvit. Vím, že to neodčiní to co jsem udělal. Ale vážně mě to mrzí."
,,A dál?" jeho omluva se mnou ani nehne.
,,Ten chlap mi nedal na vybranou. Řekl, že, když to neudělám, tak mě zabije. A taky řekl, že, když to udělám, tak mi dá hodně peněz, abych si mohl koupit úplně nový byt. Hned ten den, jak si pro tebe přijel, mi dal kufr s tolika penězi, že se mi o tom ani nesnilo. Hned druhý den ráno jsem si koupil nový byt. Policie mě pak pochopitelně v tom starém bytě nenašla. Chci tě poprosit, můžeš policii říct, že jsem v tom nevinně? Prosím."
,,Cože? To nemyslíš vážně?! Na to zapomeň. Volám teď hned policii!" vykřiknu a běžím do obyváku pro mobil.
,,Aimee, prosím, nedělej to! Prosím!" běží za mnou. Dorazím do místnosti a už sahám po mobilu, když mě něco udeří do zadní části hlavy. Zatmí se mi před očima a než spadnu na zem, praštím se hlavou o hranu stolu...
**********************
,,To musela být rána." uslyším hlas. Ne, panebože, ať se mi to jenom zdá, prosím. Bojím se otevřít oči. Nemůžu je otevřít. Nechci ho vidět.
,,Spanikařil jsem. Chtěla zavolat poldy, tak jsem vzal tu vázu. A pak se sama bouchla o stůl." uslyším druhý hlas. Tohle je snad zlý sen. Tohle se doopravdy neděje...
,,Snad se jí nic vážného nestalo. Díky, že jsi mě zavolal. Postarám se o ni. Díky, Taylere."
Pak uslyším kroky, vzdalují se. Jsem sama? Bojím se i pohnout. Zhluboka se nadechnu a otevřu oči. Neměla jsem to dělat, já to věděla...
,,Výborně, jsi vzhůru. Bolí tě hlava?"
,,Prosím, ať je tohle další noční můra, prosím. Prosím, ať je to jen další sen." mumlám si.
,,Sen? Zdává se ti o mně? To ti tak moc chybím?" sedne si vedle mě na postel na které ležím. Chci z postele okamžitě vypadnout, ale svázané ruce a nohy mi to nedovolí.
,,Probuď se, tohle se neděje. Prober se." mumlám na sebe dál.
,,Tohle je realita, zlato." zašeptá mi jeho odporný hlas do ucha.
,,Sen, je to sen. Probuď se, probuď se!" křičím na sebe.
,,Asi ti tu realitu budu muset dokázat." řekne a o sekundu později ucítím na krku rty. Brunovi odporné rty.
,,Raději bych tě líbal na rty, ale nechci riskovat, že mě zase kousneš." zamumlá mi do pokožky.
,,Ne, prosím. Se Shawnem jsem to už ukončila. Pusť mě, prosím." začnu vzlykat, když pochopím, že tohle není sen, ale krutá realita.
,,Uvolni se, kotě. Udělám ti dobře." jeho dlaně vklouznou do mých tepláků.
,,Nedělej to!! Pomoc! Pomoc!" začnu křičet.
,,Drž hubu, nebo budu donucen ti ji zalepit!" pohrozí mi zatímco sundává mé tepláky.
,,Já to nechci! Nech mě! Tohle nemůžeš!!" škubu tělem, ale není mi to nic platné. Jednou rukou mě pevně drží za bok a druhou ruku má mezi mými stehny.
,,Ještě jednou budeš protestovat a tu pusu ti zacpu! Můžeš být jen potichu, nebo si to užívat a sténat. Vyber si." strčí do mě dva prsty. Rozhodnu se potichu brečet a modlím se, aby už skončil. Když si konečně prohraje s mým klínem, vysvlékne se a vyhoupne nad moje tělo. Když do mě přiráží, ležím na posteli jako mrtvá. Ani jednou se nepohnu. Jen tam tak ležím a z očí mi unikají slzy...

Chudák Aimee 😢😁 Bruno nakonec dosáhl čeho chtěl - Aimee se se Shawnem rozešla a ještě si s ní užil ....Co myslíte, projde mu to? 🤔
A nepříjde vám to už přehnané? Ten děj?