Fake Love (Shawn Mendes CZ)

28. Kapitola

SHAWN
Bruno míří před sebou pistolí a táhne Aimee proč. Okamžitě se za nimi rozběhnu, ale Jake mě zastaví.
,,Má zbraň, je to nebezpečný."
,,Neříkej, vůbec jsem si nevšiml." odpovím sarkasticky. Je mi úplně jedno, že má pistoli, nesmím ho nechat s Aimee odejít. Nemůžu jí ztratit. Vytrhnu se Jakeovi a běžím za nimi. Jsou už pryč z letištní haly. Kde je sakra letištní ochranka, když jí člověk potřebuje?! Vyběhnu ven a vidím, jak ten chlap cpe Aimee do auta.
,,Hej! Nech ji!" zakřičím. Nevím, jak jsem si mohl myslet, že to bude fungovat. Bruno na mě namíří zbraní a ozve se výstřel. Sesunu se k zemi do klubíčka. Mám strach se pohnout. Srdce mi bije jako na poplach. Ozve se nastartování motoru. Odvážím se ohlédnout. Auto odjíždí pryč. Kousek ode mě stojí taxík. Skočím na sedadlo spolujezdce a řeknu řidiči, aby sledoval to černé audi před námi.
,,Jste v pořádku? Slyšel jsem výstřel." taxikář na mě zírá.
,,Jeďte!" zakřičím v panice. Týpek konečně poslechne a taxi se dá do pohybu. Audi je pryč, ale nemůže být daleko. Začne mi zvonit mobil. Volá Jake. Típnu to a rychle mu napíšu sms, že je sleduju v taxíku, ať čeká na letišti.
,,To je to auto! Nespusťte z nich oči!" nařidím taxikáři, když spatřím černé auto na semaforech, jak projíždí na červenou.
,,Zbláznil jste se?! Jeďte!" nařídím, když taxikář odmítá jet na červenou.
,,Musím dodržovat předpisy. Nemůžu jet na červenou. Je mi líto."
Dívám se, jak auto mizí v dálce a doslova ztratím nervy. Vystrčím taxikáře ven na silnici.
,,Vím, kdo jste! Zavolám policii!" vříská, když nasednu za volant a zabouchnu dveře.
,,Volejte si koho chcete." odseknu a šlápnu na pedál. Jedu tak rychle, jako ještě nikdy. Za pár sekund doženu černé auto. Zpomalím a udržuju si odstup. Začne mi opět zvonit mobil. Nemůžu se podívat, kdo volá. Nesmím z auta spustit oči ani na sekundu.
Už je to přes hodinu a auto ještě nezastavilo. Už nejsem v New Yorku. Jedu po dálnici směrem do New Jersey. To ten blázen chce jet až tam? Vždyť je to přes hodinu cesty. Nebude lepší zavolat policii a vysvětlit, co se děje? Jak toho chlapa sám zvládnu, když se někde konečně rozhodne zastavit? Pořád má u sebe pistoli a já jsem úplně bezbranný. Po další půl hodině cesty se rozhodnu, že zavolám policii až ten chlap někde zastaví. Nebudu volat za volantem, ještě bych se vyboural. Kouknu na tachometr a málem mě trefí šlak. Kontrolka pro kontrolu paliva ukazuje skoro prázdnou nádrž. Co teď mám dělat? Žádnou benzínku v dohledu nevidím a ikdyby tu nějaká byla, nemůžu si dovolit zastavit. Už začínám propadat panice, když audi konečně zastaví na příjezdové cestě u nějakého domu. Projedu kolem něho, aby to nebylo nápadné a zastavím o pár domů dál. Vystoupím z auta a jdu směrem k tomu domu. Po cestě chci zavolat na policii, ale zjistím, že můj mobil je úplně bez signálu. Dojdu před dům, ale ani tam není signál. Mávám mobilem, ale bez úspěchu. Signál žádný. Co teď budu dělat? Nemůžu do toho baráku jen tak vlítnout. Ten chlap má určitě pořád u sebe pistoli..
Napadne mě, že bych mohl zazvonit na vedlejší dům, jestli bych si mohl zavolat z pevné linky, pokud ji mají. Už se otáčím, když se ozve otevírání dveří. Přikrčím se za plot. Slyším kroky. Bojím se podívat. Co když je to ten Bruno? Co budu dělat? Jsem tak vyděšenej, že pomalu ani nedýchám. Uslyším nářek. Zní povědomě. Seberu odvahu a ohlédnu se. Uvidím Aimee. Je sama. Vydechnu úlevou.
,,Aimee." zavolám na ni a běžím k ní.
,,Shawne!" vykřikne a pevně mě obejme. Její slzy zmáčí moji košily, ale je mi to jedno.
,,Jak ses sem dostal?" pustí mě a otře si slzy.
,,Sledoval jsem vás. Co se stalo? Kde je?" ptám se na Bruna.
,,On... já... Bruno je asi v bezvědomí. Chtěl mě znásilnit. Praštila jsem ho vázou. " vzlykne.
,,Ten zastanej bastard." zavrčím.
,,Pojď, musíme jít." chytnu jí za ruku a vedu k taxíku.
,,Máme problém. Není tu žádnej signál a dochází benzín." oznámím, když se dostaneme do auta.
,,Co budeme dělat?"
,,Pojedeme dokud nedojde benzín. Snad budeme mít štěstí a narazíme na signál." nastartuju auto. Koutkem oka se podívám na Aimee. Je úplně vyděšená.
,,Shht, bude to dobrý." pokusím se jí uklidnit a dám ji ruku na stehno. Palcem hladím nahou pokožku. Má na sobě mini sukni. Normálně bych byl tak vzrušenej, že bych jí okamžitě na tom sedadle opíchal, ale na to jsem moc vystrašenej. Bruno se může kdykoliv vzbudit a jet Aimee hledat.
Auto asi za minutu zastaví. Došel benzín. Podívám se na mobil a už dnes podruhé vydechnu úlevou. Mám signál na dvě čárky. Okamžitě vytočím policejní číslo. Popíšu jim, co se stalo a oni slíbí, že do deseti minut přijedou.
,,Proč jsi mě zachránil? Mohl ses na mě vykašlat." ozve se Aimee, když už pár minut v tichosti čekáme na policii.
,,To je přece jasný, neměl bych koho šukat." Chtěl jsem říct, že jsem jí zachránil proto, že jí mám rád, ale nějak mi ta slova nejdou přes jazyk. Nikdy jsem je žádný holce neříkal, že jí mám rád, možná proto je pro mě těžké ty slova vyslovit.
,,To jsem si mohla myslet. Lhal jsi, když si říkal, že mi začínáš propadat. Vůbec jsi mě neměl zachraňovat, měl jsi mě nechat tak!" vystoupí z vozu a naštvaně práskne dveřmi. Okamžitě vystoupím.
,,Aimee." zavolám na ni, když vidím, jak přechází silnici. Chci běžet za ní, ale oslepí mě světla auta. Auto přijíždí ze směru, kterým jsme odjížděli... Je to Bruno?