Fake Love (Shawn Mendes CZ)

3. Kapitola

SHAWN
Co bych měl udělat, abych zachránil svou kariéru?
Potom, co Andrew odešel, chodím po bytě a přemýšlím.
Nakonec by nebylo špatné najít si přítelkyni. Nějakou starší, aby nebyla tak otravná, jakou jsou holky v mým věku. A najít si ji nejlépe v jiném městě, kdybych se jí chtěl zbavit. Ale přece jenom jsem veřejně známá osobnost a mohla by mě snadno najít, kdyby to byla nějaká megera...
Jaká je teda další možnost? Moje ruka...
Sednu si k notebooku a pustím si erotické video.
Vezmu se do ruky a pohybuju rukou nahoru a dolů.
Představuju si, že ta ruka je té prsaté blondýny ve videu.
Jenže mi to k ničemu není. Nedokážu se udělat ani po dvaceti minutách.
Frustrovaně zaklapnu notebook.
Potřebu přítelkyni. Oblbnu jí sladkejma řečma, zamiluje se do mě, a pak si s ní budu užívat v posteli kdykoliv budu chtít. Když mi bude lézt na nervy, tak se vymluvím na práci a hotovo.
Teď jen, kde tu holku seženu.
Rozhodně ne tady v Torontu.
Co třeba v jiným státě? Vždycky se mi líbila Anglie.
Sednu si znovu k laptopu a hledám byty v Londýně.
Za pár minut se mi poštěstí a najdu perfektní bytu přímo v centru Londýna.
Zavolám do realitky a smluvím si schůzku na druhý den.
Sbalím si pár věcí, odjedu na letiště, kde si koupím jednosměrnou letenku a za chvilku už sedím v letadle.
Během letu poslouchám své píničky z nového alba, abych si dobře zapamatoval texty.
Jak přistanu na Londýnském letišti, je už noc. Zavolám si taxík a nechám se odvést do nejluxusnějšího hotelu ve kterém strávím noc. Žádnou holku si na pokoj nepřivedu. Už nesmím být s nikým vidět. Tu přítelkyni si musím splašit hned zítra, bez sexu to víc jak pár dní rozhodně nevydržím, a tu holku nebudu moct přefiknout hned na prvním rande..
Hned druhý den ráno už podepisuju papíry k mému novému bytu.
Naházím si oblečení, které jsem si sebou přivezl, do skříně a pak se jdu rozhlédnout po městě. Pár fanynek se se mnou vyfotí. Ale není jich moc. Předtím, než jsem začal střídat holky každej den, jich bylo rozhodně daleko víc.
Zahlédnu kavárnu Starbucks, a než stihnu vejít dovnitř, zazvoní mi v kapse od kalhot mobil. Andrew.
,,Děje se něco?" vyhrknu místo pozdravu.
,,Co do hajzlu děláš v Londýně?! A proč sebou nemáš ochranku? Okamžitě tam za tebou posílám Johna!" zakřičí do mobilu.
,,Klid, Andrew. Jak vůbec víš, že jsem v Londýně? A aby jsi věděl, hledám si holku. Přítelkyni." poslední slovo zdrůrazním.
,,Před pár minutami přidala tvoje fanynka na instagram fotku s tebou a přidala hasthag Londýn. A přítelkyni? Konečně jsi dostal rozum?" zeptá se už klidně.
,,Nejspíš jo. Možná nějakou klofnu v kavárně. Drž mi palce." bez dalších slov ukončím hovor, strčím mobil zpátky do kapsy, a už otevírám dveře do kavárny.
Voní to tam úžasně po kávě.
Přede mnou je jen jeden zákazník. Zákaznice, abych byl přesný.
Stojí ke mně zády a má naprosto výstavní zadek.
Dostanu chuť ji ten zadek zmáčknout a pak ho dotáhnout do nejbližší postele.
,,Jedno Latté." vyhrknu, abych zahnal ty nestoudné myšlenky.
Holka přede mnou se otočí a ucouvne, jako kdyby spatřila ducha.
Narazí bokem do pultu, a já zkřivím obličej do bolestivé grimasy, jako kdybych do toho pultu narazil já.
Musí jí to dost bolet. Ona ale nejspíše bolest nevnímá, protože na mě dobrou chvíli zírá, než z kávárny vyletí, jako kdyby jí hořelo za patami.
,,Tvůj čaj." zavolá za ní obsluha.
,,Vezmu jí ho." vytrhnu klukovi kelímek z ruky a vyběhnu z kavárny. Rozhlednu se po ulici, ale nikde tu holku nevidím. Kam tak rychle zmizela? Risknu to a nakonci ulice zahnu do prava. Bingo!
Opět mám výhled na ten její luxusní zadek.
Chvilku se jím kochám, než na ni křiknu.
,,Hej! Tvůj nápoj, kočko!"
Otočí se a beze slov se natáhne po kelímku v mé ruce, já ho však držím hodně pevně.
,,Pusť." sykne.
,,Až mi dáš tvoje telefonní číslo."
,,Cože?" podívá se mi do očí.
No páni, její oči jsou snad ještě hezčí než její zadek. Mají takový zvláštní odstín zelené. Ikdyž v kavárně bych řekl, že mají odstín do světle hnědé...
,,Slyšela jsi." ušklíbnu se.
,,To pití si nech, pitomče." otočí se a utíká pryč.
V šoku za ní zírám.
Ona mi právě řekla, že jsem pitomec? Co jsem jí udělal?
Otočím se a jdu zpátky do kavárny.
Počkám až kluk obslouží zákazníka, a pak se zeptám na tu holku.
,,Náhodou neznáte tu holku? Nedoběhl jsem ji." zalžu.
,,Ale jo, znám. Je to má kámoška."
,,A mohl bych poprosit o její adresu? Rád bych ji ten čaj odnesl." a taky bych jí to rád udělal ze zadu, ale to pochopitelně nemůžu říct.
,,Když já nevím..."
,,Ale no tak... Určitě bude ráda." přemlouvám ho.
,,Ona ten čaj ani nezaplatila."
Vytáhnu zlatou kreditku a za chvilku už odcházím s adresou na lístečku.
Podle navigace v mobilu najdu ulici Clifford a panelový dům s číslem 148.
Hlavní dveře jsou otevřené, tak vejdu dovnitř a vyběhnu do třetího patra a už zvoním u dveří č.39.
Uslyším sprchu, tak zazvoním raději ještě jednou. Sprcha se konečně vypne.
Chvilku čekám, ale nikdo neotevírá. Natáhnu se ke zvonku a zazvoním ještě jednou.
,,Vím, že tam jsi!" zařvu přes dveře. Žádná odpověď.
,,Slyšel jsem sprchu!" zakričím podruhé a znovu zazvoním. Stále se nedočkávám odpovědi.
,,No tak. Chci se jen omluvit a dát ti tvůj nápoj."  Nevím proč jsme řekl, že se omluvím. To v plánu rozhodně nemám.
Ta holka mě dál ignoruje, tak se s povzdechem otočím na patě a poraženecky mířím k východu. Každá jiná holka by dala nevím co za to, aby mě mohla třeba jen zahlédnout. Ale tady ta mě evidentně nemohla ani cítit. Co jsem jí provedl? Že by má ex fanynka?
Výjdu z panelového domu, odšroubuju těsnící víčko na kelímku a napiju se jejího nápoje. Co to sakra je? Málem se pozvracím, když moje chuťové buňky zasáhne odporná pachuť. Neudržím ten hnus v puse a vyflusnu to na chodník. Uslyším cvakání fotoaparátu. Otočím hlavu na stranu a vidím, že si mě fotí nějakej chlap. Zatracení paparazzi! Místo toho, aby si mě zeptal, zda jsem v pohodě, tak mě zahrne osobníma otázkama.
,,Jdeš od další holky na jednu noc? Kdo to je? Kdo bydlí v tom domě? Kdy už dospěješ a najdeš si přítelkyni?"
,,Jdu od mé přítelkyně." odseknu. Normálně takové otázky ignoruju, ale nemohl jsem si pomoct. Byl jsem podrážděnej z toho, že mě zrovna odmítla holka, a ještě ke všemu jsem si už více jak 24hodin s nikým neužil. Začínám bejt podrážděnej.
,,Tak takhle jim říkáš? Přítelkyně?" směje se, jako kdyby slyšel ten nejlepší vtip.
,,Náhodou přítelkyni opravdu mám." znovu odseknu a běžím pryč, než bych řekl nějakou další lež. Doběhnu do centra města, kde se nachází můj byt. Zjistím, že bydlím jen pár minut od bytu té holky. Ale je to jedno, nechce mít se mnou nic společného. Odemknu dveře od svého bytu a vejdu dovnitř. V ruce pořád svírám kelímek s tou zelenou břečkou. Postavím ho na linku, jelikož tu ještě nemám koš na odpadky. Měl jsem ten kelímek vyhodit někde venku, ale teď už kvůli němu nikam nejdu. Sednu si na pohovku a po telefonu si objednám jídlo z restaurace. Pak si na internetu objednám odpadkový koš a další nezbytnosti do bytu. Jídlo dorazí během hodiny. Sním ho přímo z krabičky na pohovce u televize ve které běží nějaký sitcom, ale sotva mu věnuju pozornost. V myšlenkách jsem pořád u té holky. Ten její rajcovní zadek... Myslím na to, jak jí ho rukama stiskávám, zatímco si jí beru ze zadu. Prohýbá se v zádech a křičí moje jméno.... Tak fajn, to by stačilo. Potřebuju si užít.. Na internetu si najdu číslo na diskrétní eskort a objednám si jednu kočku přímo ke mně do bytu...