Fake Love (Shawn Mendes CZ)

44. Kapitola

Shawn
,,Jsi těžkej." drcne do mě Aimee.
,,Hmm... Ještě chvilku." zamumlám do prohlubně jejího krku. Ještě stále jsou naše těla spojená a mně se nechce ani pohnout. Je mi tak moc dobře, že bych takhle chtěl zůstat už napořád.
,,Rozmáčkneš mě." zatlačí mi do ramen a pokusí se mě ze sebe shodit. Se zabručením se vytáhnu z jejího teplého těla a svalím se vedle ní na záda.
,,Mám hlad. Ale jsem tak unavenej, že se mi nechce ani jíst." prohlasím po chvilce ticha.
,,Tak já ti něco ukuchtím." Aimee mě líbne na tvář.
,,Ale to nemusíš. Jen si na chvilku zdřímnu a někam si zajdeme na jídlo." otočím hlavu na stranu, abych se na ni mohl podívat. Sedí vedle mě opřená o čelo postele, stále je nahá. Kdybych nebyl tak unavený, rozhodně bych jí znova pomiloval. Pomiloval? Odkud se takové slovo ve mně vzalo?
,,Prosím tě, něco uvařím. To je to nejmenší co pro tebe můžu udělat, potom co Bruno provedl." přeruší mé myšlenky.
,,Ty za nic nemůžeš. Ten chlap je psychopat."
,,Já vím. No nic, jdu ti něco připravit. Hezky tu lež, ano? Bude to jídlo přímo do
postele." usměje se. Vyleze z postele, hodí na sebe bílý župan a zmizí z ložnice.
Měl bych zavolat Jakeovi, určitě o mě už bude mít starost. Ale kde mám mobil? V kapse od kalhot ho nemám. Zkouším si vzpomenout, kdy jsem ho měl v ruce naposledy. No jasně, včera večer. Položil jsem ho tady na noční stolek. Posunu se po posteli ke stolku, ale mobil na něm nevidím. Kde může být? Přemůžu únavu, hodím na sebe boxerky a vstanu z postele. Dojdu do kuchyně za Aimee. Stojí ke mně zády u kuchyňské linky.
,,Co to bude?" obejmu jí zezadu kolem pasu a nakouknu jí přes rameno. Něco míchá v misce.
,,Proteinové palačinky. A neříkala jsem náhodou, že to bude jídlo do postele?"
,,Jo, hned si jdu zase lehnout. Jen nemůžu najít mobil. Neviděla jsi ho?"
,,Jo, dala jsem ho Jakeovi. Byla jsem u tebe v bytě, když jsem tě hledala."
,,Dobře." vtisknu polibek na její rameno a odpochuduju si zase lehnout do postele.

,,Dobrou chuť." popřeje mi Aimee, když mi podá tác s palačinkami.
,,Děkuju ti. Vypadá a voní to naprosto senzačně." už se mi sbíhají sliny. Ukrojím si kus té vypadající dobroty a už si moje chuťové buňky hezky pochutnávají.
,,Chutná ti?" ptá se zvědavě. Polknu sousto a olíznu si rty.
,,Je to výborný. Co v tom je? Cítím v tom maliny." strčím si do pusy další kousek.
,,Tvaroh, rozmačkané maliny a trochu hořké čokolády."
,,Hmm. Fakt výborný." zamumlám s plnou pusou. Všechny čtyři palačinky ve mně zmizí za pár chvil. Pomůžu Aimee uklidit pak si jdeme lehnout zase do postele.
,,A teď půjdeme spát." přitáhnu si jí k sobě a přehodím přes naše těla deku.
,,Ale já nejsem unavená. Ty si hezky pospi. Já si budu číst."
,,Tak dobře. Dobrou." dám jí pusu na rty. Jsem tak vyřízenej, že během chvilky usnu.

,,Když jí nebudu mít já, tak jí nebude mít nikdo!" křičí Bruno se zbraní v ruce, kterou míří na Aimee.
,,Nééé!" zakřičím, když se ozve výstřel. Pohlédnu na Aimee, která leží na chodníku s kulkou v hrudi. Její krev je všude...

Trhnu sebou a otevřu oči. Srdce mi bije jako o závod. Díky bohu, byl to jenom sen.
,,Aimee." zašeptám a rozhlédnu se po posteli. Nevidím ji. Začnu panikařit. Vyletím z postele a s voláním jejího jména výjdu z ložnice.
,,Shawne? Stalo se něco?" objeví se v předsíni jen v ručníku omotaným kolem těla.
,,Díky bohu, jsi v pořádku." oddechnu si a pevně jí obejmu.
,,Proč bych nebyla? Stalo se něco?" vymaní se z mého objetí a přidrží si osušku, aby nesklouzla.
,,Zdálo se mi, že tě Bruno zastřelil. Vzbudil jsem se a ty jsi nebyla v posteli. Strašně jsem se vyděsil."
,,Byl to jen sen, jsem v pořádku. Hezky jsi spal a já tě nechtěla budit. Šla jsem si jen dát sprchu."
,,Hezky jsem spal? Takže ty jsi mě pozorovala při spánku?" nadzvednu tázavě obočí a chytím ji za boky.
,,Možná." uculí se. Přivřu oči a začnu se rty přibližovat k těm jejím. Když se naše rty o sebe jemně otřou, ozve se zvonek. Aimee se otočí ke dveřím a nakoukne do kukátka.
,,Proboha." zašeptá. Otočí se zpátky ke mně s děsem v očích.
,,Kdo je to?"
,,To je Bruno. Je s ním policie."
,,To se dalo čekat. Vyhrožoval, že mě udá za napadení. Otevřu, běž se obléct."
,,Dobře." přikývne a odejde. Prohrábnu si rukou vlasy a otevřu dveře.

,,Vy jste pan Mendes? Shawn Mendes?" zeptá se mě jeden ze dvou policistů.
,,Ano, to jsem já. Děje se něco?"
,,Tady pan Bruno Aspena na vás podal trestní oznámení za napadení a ublížení na zdraví. Půjdete s námi na stanici."
,,Dobře. Jen se obleču, minutku." přivřu dveře a jdu do ložnice. Aimee zrovna přes sebe hodila triko.
,,Musím jít na policejní stanici." oznamuju Aimee, jak se oblékám.
,,Cože? Půjdu s tebou."
,,Ne, zůstaň tu. Nikomu neotvírej, ano? Budu hned zpátky." políbím ji při odchodu na čelo.

,,Takže, řekněte mi, co se stalo? Proč jste pana Aspena napadl?" ptá se mě policista ve vyslýchací místnosti na stanici.
,,Já ho nenapadnul." odpovím klidně. Jak to ten mizera chce asi tak dokázat?
,,Pan Aspena tvrdí, že šel navštívit svou přítelkyni, když v tom jste se objevil vy a bez důvodně jste ho zmlátil."
,,To není pravda. Aimee není jeho přítelkyně, ale moje. A znovu opakuji, že jsem ho nenapadl. Ani jsem se ho nedotknul."
,,Tak proč je pan Aspena tak dobitý? Kdo ho zmlátil, když ne vy?"
,,Netuším."
,,Tak vy netušíte? Proč lžete?"
,,Nelžu."
,,Pan Aspena má svědka. Chcete tedy dál tvrdit, že jste mu nic neudělal?"
,,Co prosím? Jaký svědek?" nerozumím. Jediný svědek byla Aimee. To by mi přece neudělala...

Tak co myslíte, bude Aimee ten svědek? 🤔