Fake Love (Shawn Mendes CZ)

57. Kapitola

Aimee
Už je to přes měsíc, co jsem v Torontu. A taky už je to skoro týden, co vyšiluju, že jsem ještě nedostala měsíčky. Moje obavy jsou asi celou dobu správné. Bruno nepoužil ochranu a já čekám jeho dítě...
Právě teď sedím v čekárně a čekám na Shawna až skončí s rehabilitací. Už je tohle jeho čtvrtá rehabilitace a už k chůzi nepotřebuje berle. Už jen mírně kulhá.
Kouknu se na hodiny a zjistím, že mu zbývá ještě skoro půl hodiny do konce cvičení. To bych mohla stihnout do lékárny pro těhotenský test. Zvednu se ze židle a vyběhnu z polikliniky. Lékárna je o dvě ulice dál, všimla jsem si jí, když jsme jeli kolem. Za pár minut jsem tam a poprosím lékárnici o těhotenský test. Nějak divně se na mě dívá, ale neřeším to. Určitě mě poznala z novin nebo internetu. Doufám, že nebude nikomu vykládat, co si tu kupuju. Zaplatím a spěchám zpátky na polikliniku. Ještě skoro patnáct minut, než Shawn skončí. Najdu toalety a zavřu se v kabince. Otevřu krabičku, vyndám z ní plastovou tyčinku a vyčůrám se na ni. Výjdu ven a umyju si ruce.  Test položím na umývadlo a dle návodu čekám pět minut. Jestli tam budou dvě čárky, jsem v háji. Jak by Shawn reagoval, kdybych byla opravdu těhotná a ještě k tomu s Brunem? Opustil by mě? Jsem si jistá, že ano. Z nervů se mi chce zvracet. Špatně se mi dýchá a každých pár sekund kontroluju kolik ještě zbývá času do vyhodnocení testu. Ruce se mi třesou, když se konečně můžu podívat na výsledek. Zhluboka se nadechnu a zamířím pohledem na tyčinku. Dvě čárky. Do prdele. Jsem těhotná! Vyhodím test i s obalem do koše. Rukama se zapřu o umývadlo a z očí mi vyhrknou slzy. Čekám dítě se zločincem. Ne, tohle nemůže být pravda. Panebože, at je tohle jen zlý sen. Jenže paniku cítím intenzivně. Není to sen, je to krutá realita. Zatraceně, co teď budu dělat?! Mám si to dítě nechat, nebo jít na potrat? Mám o tom říct Shawnovi? Co, když si bude myslet, že jsem se s Brunem vyspala dobrovolně, protože jsem mu o tom znásilnění neřekla už dříve? Panebože, musela bych mu nejdřív o znásilnění říct a až pak, že čekám Brunovo dítě. Tohle nezvládnu. Nedokážu to vyslovit. Půdu na potrat. Shawn se nemusí nic dozvědět. Jen musím vymyslet, jak se na potrat dostat, aniž by se o tom dozvěděli novináři. Možná bude stačit, když podplatím doktora, aby to udržel v tajnosti... A Shawnovi stačí říct, že jdu na gynekologickou prohlídku, protože mě bolí vaječníky. A je to. Problém vyřešen.
Opláchnu si vodou obličej, aby nebylo poznat, že jsem brečela. Několikrát se na sebe usměju do zrcadla, abych nepůsobila smutně a výjdu z toalet.
,,Tady jsi, hledal jsem tě." Shawn se objeví kousek od toalet.
,,Strašně jsem se vyděsil." pevně mě obejme. Mám chuť se znovu rozbrečet a všechnu mu vyklopit, ale udržím se. Několikrát rychle zamrkám, abych zahnala slzy.
,,Jen jsem si musela odskočit." odtáhnu se a ze široka se usměju.
,,Jsi v pohodě?" dívá se na mě, jako kdyby poznal, že mě něco trápí.
,,Úplně v pohodě." zalžu a uberu na úsměvu. Ve falešných úsměvech jsem fakt strašná.

,,Jak šla rehabilitace?" propletu si s ním prsty, zatímco čekáme na taxík. Shawn mi začne popisovat, jak to dnes probíhalo a že už neměl takové bolesti jako posledně. Pozorně poslouchám vše, co mi říká, abych aspoň na chvíli přestala myslet na to mé těhotenství.
Když se dostaneme domů, nabídnu se, že uvařím. Potřebuju nějak zaměstnat mysl. Shawn souhlasí a ochotně mi v kuchyni pomáhá. Na stolním grilu ogrilujeme kuřecí steaky a zeleninu a jako přílohu dáme do trouby péct brambory s máslem.
,,Já vím, že jsem se dneska už ptal, ale jsi v pořádku? Nevypadáš nějak ve své kůži." ozve se Shawn u jídla. Jak to může poznat? Pokoušela jsem se chovat normálně, ale časté pohledy směrem ke stropu a rychle mrkání mě asi prozradilo.
,,Já.... Jak jsem zhruba před týdnem zase vysadila prášky, abych to dostala, tak ještě pořád nic a do toho mě začalo bolet v oblasti vaječníků. Budu se muset objednat na gynekologii. Asi bude lepší, když se vrátím do Londýna. Nemusíš se mnou ani letět. Jen si tam zajdu k doktorovi a hned zase přiletím zpátky za tebou." mluvím rychle. Jsem opravdu mizerná lhářka.
,,Tak to ne, nepoletíš beze mě, když ten šílenec-Bruno- je pořád někde tam venku. To ani náhodou. Zajdeš si sem a hotovo. Zaplatím to."
,,Dobře, objednám se sem. Ale zaplatím si to sama, mám přece ty peníze od tebe."
,,Když chceš, tak dobře. Ale půjdu tam s tebou. Doufám, že jsi v pořádku, že to není nic vážného." chytne mě za ruku, kterou mám položenou na stole. Kdyby jen věděl, jak vážné to je...
Po jídle jde Shawm do sprchy a já se nenápadně dostanu ven z bytu. Cestou na letiště si koupím online letenku. Nebudu platit za návštěvu gynekologa tady a plus ještě za potrat, když mě to vyjde levněji v Londýně. A navíc mám soukromého gynekologa, takže ho ani nebudu muset podplácet.
Před nástupem do letadla napíšu Shawnovi zprávu, že jsem v pořádku, že se mu ozvu hned po přistání v Londýně a ať se nezlobí. Pak si mobil hned vypnu. Čeká mě několik hodin letu, které ztrávím nervozitu.
Do svého bytu se dostanu až nad ránem. Zapnu mobil a zjistím, že mám několik hlasovek a zpráv od Shawna. Napíšu mu jen, že jsem v pořádku, vypnu si zvuky a lehnu si na gauč v obýváku. Postel v ložnici nemůžu ani vidět. Noc mám bezesnou, nemůžu od nervů spát a neustále brečím, proto o pár hodin později, vypadám skoro jako zombie. Opravdu, málem omdlím hrůzou, když spatřím svůj odraz v zrcadle. Vlasy rozcuchané, tmavé kruhy pod očima a červené fleky na tvářích. Vlasy si rozčešu, přičemž si vytrhnu pár suků, a pak se vrhnu na obličej. Tohle zachrání jen tuna make upu. Dám si dvě vrstvy a taky silnou vrstvu pudru. Pod oči nanesu korektor a očí zvýrazním světle hnědými stíny. To by ušlo, vypadám celkem k světu. Pak se obleču. Vezmu si delší bavlněnou černou sukni a bílou propínací halenku. Jako boty zvolím černé lodičky.
V žaludku mi začne opravdu hlasitě kručet, naposledy jsem jedla u Shawna, což je už několik hodin. Najdu v lince suchary a marmeládu. Rychle to sním a vycházím z bytu. Před panelovým domem na mě nečekaně čeká Shawn...

Příští díl už bude možná poslední. A ještě na vás čeká epilog ;)