Fake Love (Shawn Mendes CZ)

16. Kapitola

Shawn
,,Proč je tu jen jedna postel?" zeptá se mě Aimee, když vejdeme do našeho hotelového pokoje.
,,Protože budeme spát spolu v jedný posteli." odpovím. Vyzuju si boty a skočím na postel. Lehnu si na záda a natočím hlavu, abych viděl na Aimee.
,,Ale to... Proč nemáme každý svůj pokoj?"
,,Bylo by to podezřelý. No tak, já nekoušu." poplácám na místo vedle sebe.
,,Ehm.. Já..."
,,Přestaň o všem tak přemýšlet a prostě si ke mně lehni. O nic se nepokusím, slibuju. Jen si chci na chvilku odpočinout. Ty sedačky v letadle jsou děsně nepohodlný."
,,Tak jo." pustí rukojeť madla kufru, vyzuje si botasky a váhavým krokem jde k posteli. Lehne si zády ke mně hned na kraj matrace.
,,Říkal jsem, že nekoušu, Aimee." ozvu se.
,,Jsem v pohodě." pípne.
,,Když myslíš.... Kdybych usnul, vzbuď mě tak za hodinu, jo?"
,,Dobře." odpoví a já zavřu oči.
,,Shawne?" ozve se po chvíli Aimee.
,,Jo?"
,,Chrápeš?"
,,Jak kdy. Proč?" zeptám se pobaveně.
,,Nesnáším chrápání. Jestli budeš chrápat, budu tě budit." upozorní mě.
,,Tak snad nebudu chrápat."
Cítím, jak se hýbe matrace, ale oči neotevřu. Do nosu mě udeří květinový parfém. Otevřu oči a spatřím Aimee ležet skoro u mě. Oči má zavřené. Chci se jí dotknout, ale neodvážím se. Nechci jí vylekat. Nechci, aby si zase lehla na začátek postele.
,,Budeš spát?" zeptám se.
,,Ne, nejsem unavená." odpoví. Oči má pořád zavřené.
,,Dobře. Takže za hodinku mě kdyžtak vzbuď." zavřu zase oči. Pokouším se usnout, ale nedaří se. Když už cítím, že usínám, Aimee začne šeptat moje jméno.
,,Shawne? Spíš? Už je hodina pryč."
Ani se nepohnu. Nechám jí, aby si myslela, že spím. Jsem zvědavej, jak mě chce vzbudit.
,,Shawne? Spíš?" zeptá se znovu, tentokrát nahlas. Ani se nepohnu. Slyším, jak si povzdechne. Cítím, jak se prohýbá matrace. Následně ucítím na tváři její ruku.
,,Shawne?" ozve se po chvilce. Její ruka stále spočívá na mé tváři.
,,Ano?" otevřu prudce oči, chytnu jí za boky a překulím jí pod sebe. Ruce jí uvězním za hlavou.
,,Co to děláš? Myslela jsem, že spíš.... Ty jsi to hrál?" zírá na mě.
,,Možná." uculím se. Skloním se k její krásné tváři a vtisknu jí pusu na tvář.
,,Ehm... Shawne, tady nikdo není. Proč to hraješ?"
Zvednu hlavu a podívám se na ni. Její oči mají zlatou barvu. Fascinuje mě to. Barva očí se jí mění skoro pořád. Ráno její oči měli světle zelenou barvu. Teď jsou zlaté jako zlato.
,,Já nic nehraju." pohled mi sklouzne k těm červeným plným rtům, které tak dobře líbají.
,,Ne." zarazí mě v momentě, kdy se k těm rtům skláním.
,,Aspoň jeden polibek. Chci jen jeden polibek." vrátím pohled k jejím očím. Zavrtí hlavou.
,,Asi bych ti měl připomenut, co máš ve smlouvě." pronesu vážně.
,,Vím moc dobře, co v ní je napsáno. Píše se v ní, že se s tebou musím vyspat, kdykoliv ty budeš chtít. Ale o líbání tam není ani slovo." řekne vážně.
,,Jsi chytrá." pustím její ruce a slezu z ní.
,,Ale to neznamená, že nedostanu co chci. Já vždycky dostanu, co chci." pronesu vážně a zmizím v koupelně. Svleču si oblečení a stoupnu si pod proud vlažné vody. Sprcha mě aspoň trochu na chvíli uvolní. Vypnu vodu, vylezu se sprchového koutu a obmotám si kolem boků bílý hotelový ručník. Druhým ručníkem si trochu usuším vlasy. Výjdu z koupelny, abych si vzal z kufru čisté boxerky a oblečení. Koutkem oka se podívám na Aimee. Sedí na posteli s mobilem v ruce. Zrovna se vracím zpátky do koupelny, když Aimee zacinká telefon. Hned na to se rozesměje.
,,Co je vtipného?" zajímám se.
,,To nic. Jen si s někým píšu." Ani se na mě nepodívá. Něco ťuká na displej mobilu.
,,S kým?" Chvi vědět.
,,Proč? Je to moje věc." odsekne.
,,Hmm. Fajn. Promiň." prásknu za sebou dveřmi. Zatraceně, co mám dělat, aby mě měla aspoň trochu ráda? Jak s ní mám vycházet, když je ke mně tak nepříjemná?
Vyfoukám si vlasy féném a nageluju je, aby mi nepadaly do očí. Musím se objednat ke kadeřnici. No jasně, vždyť jsem přece v New Yorku. Musím zavolat Kristan.
,,Ty, Shawne." osloví mě Aimee, když výjdu z koupelny.
,,Jo?" podívám se na ni. Stojí zády k oknu.
,,Já...Omlouvám se. Neměla jsem ti tu odpověď předtím tak odseknout."
Její odpověď mě překvapí. Hned dostanu nápad, jak dostat to, co chci.
,,Polib mě." řeknu.
,,Cože?"
,,Jestli tu omluvu myslíš vážně, polib mě."