Fake Love (Shawn Mendes CZ)

53. Kapitola

Aimee
Probudí mě zvonek. Prudce otevřu oči a spatřím Bruna, který spí na zádech hned vedle mě. Okamžitě se mi vybaví, co se stalo. Znásilnil mě. Znásilnil přivázanou k mé vlastní posteli. Chce se mi z toho zvracet. Ozve se zabouchání na dveře a Bruno něco zamumlá ze spánku, ale neprobudí se. Tohle by byla moje šance na útěk, kdyby mě nesvázal. Povzdechnu si a přetočím se na záda. Počkat, to šlo nějak snadno. Zjistím, že už nejsem svázaná. Moje šance na útěk má naději. Téměř neslyšně vstanu z postele a vydám se ke skříni, abych na sebe rychle něco hodila, protože jsem úplně nahá.
,,Kam si do prdele myslíš, že jdeš?!" ozve se za mými zády Brunův hlas. Okamžitě ztuhnu na místě.
,,Ani se nehni." upozorní mě a rychlými kroky výjde z ložnice. Co chce dělat, jestli je za dveřmi třeba policie? Třeba Taylerovi došlo, co provedl, a zavolal ji. A nebo je to sám Tayler...

,,Aimee? Jsi tu?" uslyším hlas a následně klapání berlí. Shawn! Rychle otevřu skříň a hodím na sebe župan.
,,Sha-wne? Co ta-dy děl-áš?" vykoktám. Nemůžu uvěřit, že je tady.
,,Jsi v pořádku?" odhodí berle a pevně mě obejme.
,,Já.." chci něco říct, ale nejde to. Rozbrečím se.
,,Shhht, nebreč." konejší mě.
,,Udělal ti něco? Jsi v pořádku?" trochu se odtáhne a chytne mou tvář do dlaní.
,,Nic se nestalo. Nic se nestalo." zamumlám. Jak bych mu mohla říct, co se stalo? Stydím se, strašně se stydím.
,,Jak se dostal dovnitř?"
,,Já..Nevím. Najednou byl prostě tady... Ale co tady děláš, Shawne? Nemáš tu být." ustoupím kousek od něho.
,,Přišel jsem si pro tebe."
,,Cože? Ale my jsme se rozešli. Opustila jsem tě."
,,Ne, neopustila. Ty jsi jen odešla. Já se s tebou nechci rozejít, Aimee."
,,Ale já se s tebou rozešla. Já s tebou už nemůžu být. Podívej se na sebe, jsi o berlích a to jen díky mně." málem se znovu rozbrečím.
,,Ne, díky mně."
,,Co tím chceš říct? Bruno tě postřelil kvůli mně." nerozumím.
,,Ne, on mě nepostřelil. Postřelil jsem se sám."
,,Cože? Proč by jsi to dělal? Co mi to říkáš, Shawne?" jsem v šoku. To přece nemůže myslet vážně.
,,Nevěděl jsem, co jiného dělat, jak se ho zbavit. Nejdřív jsem ho chtěl postřelit, ale do vězení bych šel já a on by se z tvého únosu nakonec nějak vykroutil, propustili by ho na kauci. Tak jsem se postřelil a řekl, že to udělal on. Policie tomu uvěřila. Teď jen, aby ho konečně chytili."
,,Mohl jsi umřít, Shawne!" vykřiknu. Vždyť já byla u toho, když se mu zastavilo srdce..
,,Ale neumřel. Věděl jsem, co dělám. Jen jsem mířil trochu blbě a netrefil se přímo do svalu, ale tu nohu budu mít úplně v pořádku, stačí pár rehabilitací." řekne, jako kdyby o nic nešlo.
,,Jak se s tebou můžu rozejít, když vím, co jsi kvůli mému bezpečí schopen udělat?" povzdechnu si. Nemůžu se s ním rozejít. Kdo ví, co by udělal, kdybych se znovu o rozchodu zmínila...
,,Nemůžeš se se mnou rozejít." usměje se na mě.
,,To nemůžu."
,,Miluju tě." vyhrkne.
,,Miluješ?" šokovaně na něho zírám. To přece není možný...
,,Ano, miluju tě. Zamiloval jsem se. Ukradla jsi mi srdce. Když jsem bez tebe, je to jako kdybych žádné srdce neměl. A když jsem s tebou, je to jako kdybych ho našel. Miluju tě, Aimee." dívá se mi do očí.
,,Já..." netuším, co bych řekla. Jsem zaskočená.
,,Nemusíš odpovídat. Nemusíš říkat, že mě taky miluješ, když to tak necítíš."
,,Dobře." řeknu jen. Má pravdu, nebudu říkat, že ho miluju, když to tak není. Ale cítím, že se do něho brzy zamiluju...
,,Kde je vlastně Bruno?" vzpomenu si, že šel otevřít.
,,Utekl. Ale zavolal jsem hned policii. Doufám, že ho konečně dopadnou."
,,To já taky."
,,Musím si sednout. Šel jsem k tobě pěšky a už mě hodně bolí noha." chytí se za bolavé místo na noze.
,,Tady." vezmu židli u psacího stolu a postavím ji k Shawnovi.
,,Děkuju." pousměje se a posadí se.
,,Kde máš vůbec Jakea? Svého bodygárda?" zajímám se. Vůbec se mu nebude líbit, že je Shawn opět se mnou.
,,Dal výpověď. Vlastně, v podstatně jsem ho vyhodil."
,,Cože? Proč?" Nemůžu tomu uvěřit. Vždyť Jake pro Shawna pracoval už od začátku jeho kariéry.
,,Protože měl blbý kecy a odmítal jít pro tebe, když jsi mě na letišti opustila. Tak jsem mu dal na vybranou. Buď pro tebe dojde, nebo dostane padáka. Vybral si to druhý."
,,To je mi líto, Shawne." řeknu upřímně. Mrzí mě, že díky mně, Jake odešel.
,,Nemusí být. Nebudu mít po svém boku lidi, kteří mi kecají do života a ještě odmítají něco splnit."
,,Rozumím. Ale nechybí ti? Pracoval pro tebe už pár let."
,,Někdy ano, ale pak si vzpomenu, jak se zachoval, a hned mě to přejde. A vůbec, nechci se o tom bavit." řekne podrážděně.
,,Dobře, promiň."
,,Omlouvám se. Jen o tom nechci mluvit. Raději mi řekni, jak tu Bruno vůbec byl dlouho? A opravdu ti nic neudělal? O nic se nepokoušel?" začne si dělat starosti.
,,Já nevím, jak dlouho tu byl. Spala jsem a jak jsem se vzbudila, byl už tady a za chvilku jsi přišel ty." zalžu. Bude lepší, když budu lhát. Když budu předstírat, že se nic nestalo, tak se mi to možná brzy vymaže z paměti.
,,Díky bohu, že mě ty špatný myšlenky napadly a přišel jsem tak brzy."
,,To ano." přikývnu. Nevím, co dalšího bych řekla.
,,Pojď ke mně." poplácá se dlaněmi po stehnech.
,,To není dobrý nápad."
,,Kvůli tvé noze." dodám rychle.
,,Tak co, kdyby jsme si lehli do postele a trochu se pomazlili? Strašně jsi mi chyběla."
,,Ne, postel ne." zamumlám. Do té špinavé postele se už nikdy nevrátím.
,,Co se děje? Najednou jsi úplně zbledla." Shawn se zvedne ze židle a dokulhá ke mně.
,,Nic. Jen... Ta postel je rozbitá, je už strašně stará. Musím spát na gauči, než mi dovezou novou postel, kterou mám objednanou." plácnu první, co mě napadne.
,,Aha, tak pojďme na gauč." chytí mě za ruku a táhne směrem do obyváku.

Že by po delší době 15+? 😏😁 A omlouvám se za tento díl, je úplně o ničem. Jen nebyl zase čas, tak jsem narychlo něco aspoň sepsala, nebyl čas něco vymýšlet... S časem jsem na tom opravdu mizerně :( Ani nestíhám číst vaše příběhy, tak pokud jste ode mě zvyknutí na hvězdičku nebo komentář a já nic, tak nebojte, váš příběh se mi pořád líbí, jen si ho přečtu později ❤️