Fake Love (Shawn Mendes CZ)

61. Kapitola

Aimee
,,Jste v pořádku, slečno? Prý jste ztratila paměť, je to pravda? Bruno Aspena je mrtvý? Můžete to potvrdit?" novináři se předbíhají s otázkami, ale já neodpovídám. Shawn mi šeptá do ucha, abych je ignorovala.
,,Nemůžete chodit?" jeden z novinářů se postaví před Shawna, který mě nese v náručí a ostatní novináři se seběhnou kolem.
,,Ustupte, prosím." ozve se Shawn slušně.
,,Vaše přítelkyně nemůže chodit? A opravdu ztratila paměť? Nepamatuje si na vás?" ozývají se otázky ze všech stran. Měla jsem z nemocnice odejít někdy v noci a ne takhle odpoledne, kdy je tu plno novinářů, kteří si nedají pokoj.
,,Jo, nemůže chodit! A nepamatuje si mě! Stačí?!" vyštěkne Shawn. Trochu se leknu, protože za ty dva týdny, které jsem stravila v nemocnici, jsem ho ani jednou neslyšela takhle mluvit. Vždy byl milý, ikdyž jsem neměla náladu ho vidět a byla jsem na něho hnusná. Taky si pamatuju, že jako jeho fanynka jsem ho vždycky viděla v klidu, když se ho novináři na něco vyptávali. Ale možná se změnil. Pamatuju si na Shawna, když mu bylo 16 let, a teď už mu je dvacet. Ale proč bych s ním chodila, kdyby se choval hnusně? Vím, že jsem ho měla ráda právě pro jeho povahu. Jenže pokaždé, když se ho zeptám, jak jsme se dali dohromady, tak to vždy zamluví... Ze začátku jsem si myslela, že lže a nic spolu nemáme. Myslela jsem si, že se třeba on zamiloval a já ho nechtěla, proto teď využil mé amnézie a nakecal mi, že spolu chodíme a milujeme se, ale pak mi ukázal několik fotek na kterých se držíme za ruce a taky video, kde po mém boku prohlásil, že spolu chodíme. Takže mu věřím, že jsme pár, ale nechápu, proč mi nechce říct, jak jsme si spolu začali..
,,A teď konečně uhněte!" dodá Shawn, když novináři jen mlčí a zírají na nás. Shawnova podrážděnost musela zabrat, protože dav ustupuje z cesty. Žádné otázky už  asi nemají, ale stejně otravují dál. Jdou kousek před námi a míří na nás fotoaparáty. Je mi to nepříjemné. Nejsem na něčo takového zvyklá. Otočím hlavu a přitisknu si ji k Shawnové hrudi. Do nosu mě okamžitě udeří vůně. Několikrát se zhluboka nadechnu, abych vůní cítila ještě lépe. Citron s mátou. Tuhle vůni znám. Moje čichové buňky si ji pamatují. Mám z toho zvláštní pocit. Je to jako Déjà vu. Jako kdybych už takhle někdy měla nos přitisknutý k Shawnové hrudi a nasávala jeho vůni.
,,Dojdu jestě pro vozík. Doma ho budeš potřebovat." řekne mi, když mě posadí do auta na místo spolujezdce.
,,Proč jsi mě rovnou nepřivezl v něm?"
,,Chtěl jsem tě mít v náručí." nakloní se a dá mi pusu na tvář, než zavře dveře od auta a utíká do budovy nemocnice. Opět ten Déjà vu pocit. Položím si dlaň na místo, kde byly ještě před pár sekundami jeho rty. Zavřu oči a snažím si cokoliv vybavit ohledně Shawna. Vybavuju si jen momenty, které jsem už znala. Žádná nové nepřicházely.
Povzdechnu si a otevřu oči v momentě, kdy Shawn nakládá vozík do kufru.
,,Tak, můžeme vyrazit." usměje se na mě, když zasedne za volant a otočí klíčky v zapalování.
,,Kde to jsme? Co je to za budovu?" dívám se z okénka, když auto zastaví. V té vysoké luxusní budově rozhodně byt nemám. Pamatuju si, že jsem bydlela ve starém panelákovém domě. Že bych se během čtyř let přestěhovala? Ale kde bych na to vzala? S mojí práci prostitutky a dluhama po rodičích bych nikdy neměla na nájem v takové budově, a ještě uprostřed centra. Něco se změnilo? Našla jsem si slušně placenou práci? To je blbost, mám jen základní školu...
,,V té budově je náš byt." odpoví. Teď mi to už dává smysl. Je to Shawnův byt a já jsem jen spolubydlící.
Shawn vystoupí z auta, aby nachystal můj vozík na kterém teď budu nějakou dobu závislá. Podle doktora mám velkou šanci na to, že budu znovu chodit. Musím jen chodit několikrát týdně na rehabilitace a moje nohy by se měly dát do pořádku. Doufám, že to bude, co nejdříve, protože nemůžu chodit do práce. Ví vůbec Shawn co dělám za práci? Pochybuju o tom. Jinak by si se mnou asi nic nezačal. Musela jsem mu to zatajit. Co jsem mu teda řekla, že dělám za práci? Musím to nějak nenápadně zjistit...
,,Tak pojď, zlato." Shawn si mě opět vezme do náruče a přenese mě na pojízdnou židli.

,,Vítej zpátky doma." ozve se za mnou Shawn, když mě dotlačí do bytu. Ukáže mi celý byt a nakonec mě posadí na pohovku v obýváku.
,,Říká ti byt něco? Vzpomněla sis na něco?" ptá se zvědavě. Položí sklenku vody na konferenční stolek a sedne si vedle mě.
,,Nic." odpovím smutně. Strašně mě štve, že se mi z hlavy vymazaly čtyři roky života. Doktor v nemocnici mě sice ujišťoval, že ztráta paměti je jen dočasná, ale taky řekl, že má amnézie může trvat klidně pár let.
,,Nebuď smutná, Aimee. Paměť se ti jistě brzy vrátí. Pomůžu ti s tím." povzbudivě se na mě usměje. Vezme mou ruku do své a rty se otře o její hřbet.
,,Dobře." přikývnu a jsem zvědavá, jak mi v tom chce pomoct.
,,Takže, máš nějaké otázky?"
,,Kdo je Bruno Aspena? Nepamatuju si na něho."
,,Byl to psychopat. Dělal vše možné proto, aby jsi byla jen jeho. Neměl to v hlavě v pořádku."
,,To jsem pochopila z toho, jak se mi stala ta nehoda. Ale kdo to byl? Jak jsem ho znala? Nebo jak on znal mě?"
,,Seznámili jste se v práci. Byl tvůj stálý klient."
,,Ty to víš? Víš čím se živým?" jsem překvapená. Shawn jen přikývne a já se musím zeptat, jak se to dozvěděl. Myslím, že bych mu to sama od sebe neprozradila.
,,Vím to přímo od tebe. Vlastně by se dalo říci, že jsme se tak seznámili. Poprvé jsem tě sice uviděl v kavárně, ale pořádně jsem tě poznal až, když jsi přišla ke mně domů."
,,Cože? Objednal sis mě?" nemůžu tomu uvěřit. Proč by někdo, jako je Shawn, potřeboval prostitutku? Holky se kolem něho jen motaly. Mohl mít jakoukoliv holku, kterou chtěl...
,,Řekněme, že jsem se za těch pár let změnil. Byl jsem závislej na sexu, a to pořádně. Musel jsem ho mít každej den. Ale nechtěl jsem žádnou přítelkyni, tak jsem ty holky střídal každou noc. Ale teď už takový nejsem. Láska k tobě mě změnila."
,,Takže sis mě objednával a zamiloval ses do mě? Nebo jsme se scházeli mimo mou práci? Tím posledním si nejsem tak jistá. Nikdy jsem nechtěla přítele při takové práci."
,,Vlastně jsi dala výpověď a začali jsme se scházet."
,,Aha. Nikdy by mě nenapadlo, že bych dala výpověď. Dala bych jí maximálně při naskytnutí lepší práce."
,,A to se stalo. Dostala jsi lepší nabídku práce."
,,Fakt? A kde tedy pracuju? Dal do práce někdo vědět, co se mi stalo?" upřímně jsem nadšená, za už nebudu muset dělat lehkou holku. Tu práci jsem nesnášela.
,,Vše je zařízeno, ale dost o práci. Teď se musíš soustředit na sebe, a hlavně na nás. Konečně tě mám jen pro sebe. Moc jsi mi chyběla, Aimee." položí mi dlaň na tvář.
,,Vždyť jsi mě viděl každý den."
,,Ale to nebylo ono. Pořád k tobě chodila sestra nebo doktor. Neměli jsme žádné soukromí." dívá se mi do očí zatímco se rty přibližuje k těm mým. Mám se nechat políbit? Nevím, jestli to chci...

Přiznávám, takhle kapitola je taková nesmastná a neslaná. Asi nejslabší kapitola. Klidně to zhejtujte 😂
Příští kapitola snad bude lepší. Plánuju, že se tam něco stane ;) (ne,nebojte, žádné zmasakrování půlky města apod. 😂 )