Fake Love (Shawn Mendes CZ)

60. Kapitola

Shawn
,,Pusťte mě tam!!!!" křičím jako smyslů zbavenej.
,,Tam nemůžete, je mi líto." Doktor mě odstrčí a projde dveřmi. Okamžitě je zamkne, abych se nemohl dostat dovnitř.
,,Musím jí vidět!!!!" se slzami v očích mlátím na dveře. Je mi to ovšem k ničemu, všichni mě ignorují. Ještě několik minut tluču na dveře než  se vyčerpaně složím k zemi. Pokud Aimee ten pád helikoptéry nepřežije, nikdy si to neopustím. Byl to můj nápad, aby šla za tím bastardem Brunem.
Po dlouhých dvou hodinách konečně z operačního sálu výjde doktor. V sekundě jsem na nohách.
,,Je mi líto, ale..." při těch slovech se mi málem zastaví srdce.
,,Ne, to nemůže být pravda." odmítám si to připustit. Aimee nemůže být mrtvá! Okamžitě se mi z očí spustí nové slzy. Prosím, ať je tohle jen zlý sen ze kterého se každou chvíli probudím a uvidím Aimee spokojeně oddechovat vedle mě. Takovou realitu nezvládnu. Aimee je moje všechno!
,,Pana Aspenu se nám bohužel nepodařilo zachranit." ozve se po chvilce doktor.
,,Cože? Ten kretén mě absolutně nezajímá! Co je s Aimee? Řekněte mi, že žije. Řekněte mi, že je na živu!" od nervů chytnu doktora za ramena a jako šílenec s ním zatřesu.
,,Uklidněte se, laskavě." odstrčí mě.
,,Já.... Omlouvám se. Tak co je s mojí Aimee?!"
,,Je v kómatu a má několik zlomenin. Není bohužel vyloučeno, že se stane invalidní. Také má silný otřes mozku a ztratila hodně krve. Ještě stále není mimo ohrožení života. Potřebujeme sehnat její krevní skupinu. Jakou máte skupinu?"
,,Mám jinou než ona. Potřeboval jsem jednou krev a vím, že ona má jinou."
,,Dobře. A máte kontakt na její příbuzné?"
,,Její rodiče zemřeli a o žádných příbuzných nic nevím."
,,Dobře, tak se pokusíme jinak sehnat její krevní skupinu."
,,Můžu Aimee už vidět?"
,,Bohužel. Je ještě stále na sále." Doktor odejde zpátky.  Oddechu si aspoň, že je Aimee na živu. Moje Aimee žije a toho se musím držet. Nemůžu se teď zhroutit. Musím myslet pozitivně. Všechno dobře dopadne, ona bude v pořádku. Bruno už je konečně pryč. Nikdo mě od Aimee neodloučí, ani smrt. Z myšlenek mě vytrhne vyzvánění mobilu. Volá mi Andrew. Hovor příjmu a vychrlím na něho vše, co se stalo. Řekne mi, že už to ví, že je toho plný internet. To vysvětluje ty novináře před nemocnicí, které vidím z okna na chodbě. Andrew mi slíbí, že sedne na první letadlo a bude se za Aimee modlit.
,,Krev jsme sehnali. Do hodiny proběhne transfuze. Měl by jste si jít odpočinout." přijde mi oznámit doktor.
,,Ne, chci Aimee vidět. Neopustím ji."
,,Vaše přítelkyně je na jednotce intenzivní péče. Bohužel návštěvy nejsou povoleny."
,,Chci jí vidět!" trvám si na svém.
,,Tak dobře. Ale jen na pár minut. Pojďte za mnou."
Následuju doktora do prvního patra budovy, kde je oddělení intenzivní péče. Aimee leží hned v prvním pokoji. Do očí se mi derou slzy, když jí spatřím nehybně ležet na lůžku. Její krásný obličej je celý fialový, je samá modřina. Na puse má nějaký přístoj, aby mohla dýchat.
,,Chvilku vás nechám o samotně." řekne doktor a odejde z místnosti.
,,Aimee." hlesnu a posadím se vedle jejího těla, které je přikrytou peřinou. Ještě včera jsem se s ní miloval a teď tu leží jako bez života. Vklouznu rukou pod přikrývku a najdu její dlaň. Pevně ji stisknu.
,,Budeš v pořádku." zašeptám a přitisknu se rty na její čelo.
,,Moc tě miluju, Aimee. Slyšíš mě? Moc tě miluju." říkám skrze slzy, které mi stékají po rtech. Všechno ve mně se svírá. Strašně se bojím, že o Aimee příjdu. Je mi na umření, ale musím zůstat silný. Aimee taky byla silná, když mě tenkrát viděla umírat. Musím zachovat klid. V kapse mi zavibruje mobil, ale ignoruju ho.
Po pár minutách, které strávím v slzách a hlazením své jediné lásky po vlasech, přijde doktor, aby mě vyhnal pryč. Protestuju, ale hrozí mi ochrankou. Nakonec se vzdám, naposledy Aimee vtisknu polibek na čelo a výjdu z pokoje.
V nemocniční čekárně si sednu na židli. Jestli si ten doktor myslí, že jen tak půjdu domů spát, tak to se pěkně mýlí. Vezmu do ruky mobil a zjistím, že mám zmeškaný hovor od táty. Musel se dovědět, co se stalo. Volám mu zpátky, ale nebere to. Zapnu si na mobilu data a přihlásím se na Twitter. Napíšu status. Modlete se prosím za mou přítelkyni. Bez ní nechci dál žít...
Nikdy by mě nenapadlo, že se zamiluju a ještě k tomu tak moc. Aimee je pro mě vším. Je pro mě jako droga. Její vůně, její polibky, její smích, její oči a tělo jsou pro mě jako nejlepší drogy na světě. Nikdy nebudu mít dost. Nikdy se Aimee nenabažím.
Sedím takhle s myšlenkami na ni víc jak dvě hodiny. Doufám, že už konečně proběhla transfuze krve. Zvednu se ze židle, protáhnu se a jdu na oddělení intenzivní péče. Najdu tam sestřičku a ptám se na Aimee. Sdělí mi, že se infuze právě provádí. Poděkuju a jdu čekat před dveře oddělení. Za pár minut už vidím, jak Aimee vezou na pojízdném lůžku.
,,Je vše v pořádku?" ptám se.
,,Ano, transfuze proběhla úspěšně. Teď už se slečna jen musí probrat z kómatu."
,,Můžu být s ní? Prosím. Jsem její přítel." prosím sestřičku.
,,Normálně se to nesmí, ale jelikož miluju vaší hudbu a taky vás se slečnou hrozně moc šipuju, protože jste spolu strašně zlatí, tak tedy můžete zůstat." odpoví mi s úsměvem na rtech.
,,Děkuji moc. Máte to u mě." normálně bych se usmál, ale nemám na to sílu.
,,Budu si to pamatovat." zasměje se a doveze Aimee do pokoje. Tam nasadí Aimee přístroj na dýchání a připojí ji kapačku.
,,Kdyby jste něco potřeboval, budu na sesterně." řekne, než odejde. Přikývnu a jsem rád, že můžu být zase při Aimee. Sundám si boty a opatrně si lehnu vedle ní. Postel je malá, ale nevadí mi to. Jsem rád, že můžu cítit teplo jejího těla.
,,Kde to jsem?" slyším hlas. To je Aimee? Prudce otevřu oči. Musel jsem usnout.
,,Aimee?" posadím se a podívám se na ni. Oči má ze široka otevřené a v ruce drží masku na dýchání.
,,Lásko." zašeptám a z očí mi uniknou slzy štěstí.
,,Lásko?" v jejím hlase slyším překvapení.
,,No, ano. Jsi moje láska. Copak mě nepoznáváš?" hruď se mi sevře při pomyšlení, že by mohla ztratit paměť.
,,Poznávám." odpoví a já si oddechu. Nakloním se k jejímu obličeji a lehce se rty otřu o její. Bylo to sice jen pár hodin, co jsem jí naposledy políbil, ale přišlo mi to jak kdyby uběhly roky.
,,Vím, že jsi ten zpěvák. Ale nechápu, proč mě nazýváš láskou a proč mě líbáš..."

Tak konec se odkládá :D chtěla jsem napsat konec jen kvůli tomu, že mě už nic nenapadlo na pokračování, ale dle konce vidíte, že mě pokračování napadlo. Je to sice taková klasika, ale pokusím se to něčím okořenit :D