Fake Love (Shawn Mendes CZ)

52. Kapitola

SHAWN
,,Tu nohu šetřete. Ještě pár rehabilitací a budete ji mít zase jako novou." říká mi doktor, když mě po třech týdnech propouští z kliniky.
,,Dobře, děkuju vám za všechno. Mějte se." opřu se o berle a vybelhám se ven z ordinace.
,,Můžu ti nějak pomoct?" ptá se můj manažer Andrew, který mě přijel vyzvednout.
,,Jen mi vem prosím tašku. Nechal jsem ji na recepci." dokulhám se ven k autu. Než Andrew příjde, zkontroluju mobil. Žádné zprávy ani zmeškané hovory. Pořád se mi neozvala. Ale proč by taky měla? Odkopla mě jako kus hadru. Pořád mě to bolí, ale jsem pořád stejně odhodlanej jí získat zpátky.

,,Tak kam mám koupit letenky? Chceš se vrátit do Londýna? Pořád chceš zpátky tu holku? Nebo se konečně vrátíš do Kanady? Já ti doporučuju tu druhou možnost, už jsi díky té holce ztratil dost." ozve se  Andrew, když zastavíme u letiště.
,,Tak ty taky? Nejdřív Jake a teď ty. Říkal jsem, že ji chci zpátky a nic se nezměnilo."
,,Proč proboha? Podívej se na sebe, jsi kvůli ní o berlích a posunul jsi svoje turné o půl roku!" naštvaně vystoupí z auta.
,,Andrew, raději mlč. Nechtěj mě naštvat." řeknu, když vystoupím z auta.
,,Nechci tě naštvat, ale jsi jak úplně slepej. Díky ní si zničíš kariéru!" zvýší na mě hlas.
,,Nemíním se s tebou hádat, tak si ty kecy nechej laskavě pro sebe, děkuju." snažím se to říct v klidu, ale stejně mluvím uštěpačně. Nikdo mi nemůže říkat, co mám a nemám dělat. Je to můj život, tak proč se mi do něj musí pořád někdo plést?
,,Vem mi prosím tu tašku. Jdu si koupit letenku do Londýna. Jestli chceš, můžeš letět se mnou, nebo se můžeš vrátit do Toronta. Ale už mi laskavě nemluv do soukromého života."
Andrew si jen povzdechne, vezme mou tašku a jde za mnou do letištní haly. Jako vždy se kolem mě seběhne pár fanoušků. S každým se s úsměvem vyfotím a odpovím na pár otázek. Taky je ujistím, že koncertování určitě za půl roku začne, že do té doby bude má noha už jistě celkem v pořádku.
,,Dvě letenky do Londýna, prosím. První třída." řekne Andrew ženě za pultem.
,,Takže letíš se mnou." divím se. Myslel jsem, že odletí zpátky do Kanady.
,,Musím tu holku poznat. Musím vědět, čím je tak výjmečná, že se jí nechceš vzdát."
,,Ukradla mi srdce, tím je výjmečná." odpovím upřímně.
Do Londýna se dostaneme v noci. Taxíkem dojedeme do mého bytu. Andrew si ustele na pohovce v obýváku a já ulehnu do postele v ložnici. Jsem sice strašně unavenej, ale mozek mi nedovolí usnout. Musím přemýšlet nad tím, co Aimee řeknu. Pak mě přemůžou zlé myšlenky, že Bruno zase Aimee unesl. Od police vím, že se jim Bruna nepodařilo chytit, že musel utéct někam do zahraničí. Co, když se vrátil zpátky sem a znovu jí unesl? Mám takový strach, že hned v šest ráno vyskočím z postele, rychle se obléknu, provedu ranní hygienu a bez jediného slova opustím byt. Celkem rychle dojdu k bytu Aimee. Několikrát zazvoním na zvonek. Panebože, ať tam je, prosím!
,,Aimee, jestli tam jsi, otevři, prosím. Mám o tebe strach." začnu bouchat berlí na dveře. Jestli uvnitř není, nevím, co budu dělat. Kde jí budu hledat? Když už si začínám myslet, že v bytě opravdu není, dveře se konečně otevřou.
,,Jdeš pozdě, Mendesi." zachechtá se muž ve dveřích.
,,Bruno?!" zahodím berle a chytnu ho pod krkem.
,,Seš slabej, tak si nehraj na hrdinu." strčí do mě, ztratím rovnováhu a skončím na zemi. Bruno projde kolem mě a než se stačím zvednout, je pryč. Okamžitě vytáhnu z kapsy od džínů mobil a zavolám na policii. Řeknu jim, že Bruno nemůže být daleko a hovor ukončím.
,,Aimee? Jsi tu?" pomocí berlí se dostanu do bytu. Srdce mi bije jako na poplach. Mám strach, že jí ten hajzl něco udělal.
,,Sha-wne? Co ta-dy děl-áš?" vykoktá Aimee, když ji najdu v ložnici. Stojí u skříně, na sobě má jen krátký saténový župan.
,,Jsi v pořádku?" rychle se k ní dobelhám, odhodím berle na stranu a pevně ji obejmu kolem pasu.
,,Já.." hlas se jí zlomí a rozbrečí se. Její ruce opětují mé objetí.
,,Shhht, nebreč." hladím ji po vlasech. Nos zabořím do jejího krku a zhluboka se nadechnu. Panebože, tak strašně mi chyběla její vůně.
,,Udělal ti něco? Jsi v pořádku?" malinko se od ní odtáhnu a chytnu její tvář do dlaní. Palci šetřu každou slzu, kterou ještě vyroní. Dívám se do jejích uslzených očích a snažím se v nich najít nějakou odpověď. Žádnou však nenajdu. Vidím jen tmavě zelené smutné oči.
,,Nic se nestalo. Nic se nestalo." zamumlá.
,,Jak se dostal dovnitř?"
,,Já..Nevím. Najednou byl prostě tady... Ale co tady děláš, Shawne? Nemáš tu být." poodstoupí ode mě.
,,Přišel jsem si pro tebe." odpovím jednoduše.
,,Cože? Ale my jsme se rozešli. Opustila jsem tě."
,,Ne, neopustila. Ty jsi jen odešla. Já se s tebou nechci rozejít, Aimee."
,,Ale já se s tebou rozešla. Já s tebou už nemůžu být. Podívej se na sebe, jsi o berlích a to jen díky mně."
,,Ne, díky mně." opáčím.
,,Co tím chceš říct? Bruno tě postřelil kvůli mně."
,,Ne, on mě nepostřelil. Postřelil jsem se sám." prozradím.
,,Cože? Proč by jsi to dělal? Co mi to říkáš, Shawne?"
,,Nevěděl jsem, co jiného dělat, jak se ho zbavit. Nejdřív jsem ho chtěl postřelit, ale do vězení bych šel já a on by se z tvého únosu nakonec nějak vykroutil, propustili by ho na kauci. Tak jsem se postřelil a řekl, že to udělal on. Policie tomu uvěřila. Teď jen, aby ho konečně chytili."
,,Mohl jsi umřít, Shawne!" vykřikne rozrušeně.
,,Ale neumřel. Věděl jsem, co dělám. Jen jsem mířil trochu blbě a netrefil se přímo do svalu, ale tu nohu budu mít úplně v pořádku, stačí pár rehabilitací."
,,Jak se s tebou můžu rozejít, když vím, co jsi kvůli mému bezpečí schopen udělat?" povzdechne si.
,,Nemůžeš se se mnou rozejít." usměju se.
,,To nemůžu." potvrdí.
,,Miluju tě." vyhrknu bez rozmyslu.
,,Miluješ?" šokovaně se mi zadívá do očí. Teď už to nemůžu vzít zpátky, a ani nechci, měla by to vědět.
,,Ano, miluju tě. Zamiloval jsem se. Ukradla jsi mi srdce. Když jsem bez tebe, je to jako kdybych žádné srdce neměl. A když jsem s tebou, je to jako kdybych ho našel. Miluju tě, Aimee."
,,Já..." neví, co říct.
,,Nemusíš odpovídat. Nemusíš říkat, že mě taky miluješ, když to tak necítíš." ujistim ji, ikdyž si strašně přeju, aby mi taky řekla, že mě miluje.
,,Dobře." přikývne.

Další dily už budou o něco lepší, ale nic neslibuju 😁