Fake Love (Shawn Mendes CZ)

50.Kapitola

Shawn
Po dvou dnech v nemocnici, podepíšu reverz. Už tu nehodlám být déle. Pojedu do nemocnice v Los Angeles, tam jsou nejlepší chirurgové. Tam si s mou nohou jistě poradí.
,,Hlavně mě nevyklop." upozorním Aimee, když mě veze na mechanickém křesle k taxíku.
,,Neboj, vždyť je to hračka." ujistí mě a opravdu mě v pořádku doveze až ke dveřím žlutého auta. Za její a taxikářovi pomoci se dostanu na sedadlo v autě. Aimee si sedne ke mně dozadu a řidič hodí vozík do kufru.
,,Tak kam to bude?" zeptá se muž, jak nasedne za volant. Odpovím, že na letiště do New Yorku, ale ještě předtím mu nadiktuju adresu, kde se mi stala ta ošklivá věc s nohou. Auto se dá ihned do pohybu.
,,Shawne, proč jedeme tam?" zeptá se mě tiše Aimee.
,,Pod botníkem by měla být pistole, pokud si jí policie nevšimla... Vezmeš jí a schováš si jí za opasek kalhot, aby nebyla vidět." pošeptám ji do ucha.
,,Cože? Ale proč.."
,,Je Jakeova." objasním.
,,Proč jsi jí vůbec měl? To jsi chtěl Bruna zabít?!" křičí na mě šeptem.
,,Buď to a nebo..." větu teď raději nedokončím.
,,Nebo?"
,,Řeknu ti to potom."
Aimee otevře pusu, že něco řekne, ale umlčím ji svými rty.
,,Na nic se už neptej." zašeptám do polibku.
,,Fajn." odtáhne se ode mě a opře si hlavu o sedačku. Cesta k tomu domu už probíhá v tichosti.
,,Pod botníkem, jo?" ujistí se Aimee, když vystupuje. Přikývnu a ona jde do domu. Dveře jsou pořád vyražené od poslední návštěvy policie. Doufám, že ta pistole tam pořád je. Nevím, jak bych jim vysvětlil, proč jsem měl Jakeovu zbraň u sebe a ještě jí zahodil pod nábytek. Ještě předtím, než se Aimee vrátí, napíšu Jakeovi, jestli už přistál na letišti. Včera jsem mu totiž volal, ať si vezme zbrojní pas a přiletí na letiště v New Yorku. Samozřejmě mě nezapomněl seřvat jako malýho kluka, že jsem mu tu zbraň ukradl a vypařil se bez jediného slova.
,,Mám ji." zašeptá Aimee, když nasedne zpátky do taxíku. Oddechnu si a zrovna mi přijde sms. Jake píše, že před pár minutami přistál na letišti. Oznámím řídiči, aby jel trochu rychleji, protože letadlo do L.A odletá už za hodinu a pár minut, a na letiště je to skoro ještě hodina cesty. Během jízdy držím Aimee za ruku. Líbí se mi, když se jí můžu jen tak dotýkat. S holkama předtím jsem se nikdy za ruku nedržel, připadalo mi to dětinské. Teď mi to připadá naprosto přirozené a hezké.
                                                              *********
,,Panebože, co se ti stalo?" Jake na mě šokovaně zírá, když mě Aimee veze na vozíku ke vchodu letiště.
,,Jenom mi v noze skončila kulka. Musím na pár operací."
,,Za to může ona, že?!" nenávistně pohlédne na Aimee.
,,Ona za nic nemůže, Jakeu. Za všechno může ten psychopat Bruno."
,,Hmm, ale kdyby jsi si s tou holkou nic nezačal, tak by se ti nic nestalo! Proč už se s ní proboha nerozejdeš?! Raději ty holky zase střídej jako ponožky. Bude to lepší než tohle!" mluví zvýšeným hlasem, skoro až křičí. Lidé na nás zírají, ale Jakeovi je to očividně úplně jedno.
,,Mně je úplně jedno, co si ty myslíš. Můžeš se klidně postavit na hlavu, ale s Aimee se nerozejdu!"
,,Shawne, Jake má pravdu." špitne Aimee a vozík se zastaví.
,,Cože?" nevěřím svým uším.
,,Jakeu, tady máš svou zbraň." přejde k mému bodygardovi a rychle mu pistol předá do rukou.
,,Bude lepší, když už se neuvidíme, Shawne." otočí se čelem ke mně, ale vůbec se na mě nepodívá.
,,To nemůžeš myslet vážně." hlesnu.
,,Vrátím se domů. Doufám, že ti tu nohu dají do pořádku. Měj se." otočí se a utíká pryč.
,,Aimeeeeee!" zařvu její jméno. Nebýt toho zatraceného vozíku, ihned bych se za ní rozeběhnul.
,,Tak je to lepší." ozve se Jake.
,,Mlč a utíkej za ní! Přiveď ji zpátky!!" vykřiknu zoufale.
,,Proč bych to dělal? Takhle je to opravdu lepší."
,,Jestli nechceš, abych tě okamžitě nevyhodil, tak ji přivedeš!"
,,Tak mě vyhoď! Ale jako kamarád ti říkám, aby jsi ji nechal jít."
,,Vypadni! Máš padáka!" zařvu vzteky.
,,Fajn." odsekne a odejde. Do očí se mi začnou nahrnovat slzy. Několikrát zamrkám, abych je zahnal. Párkrát se zhluboka nadechnu, abych se aspoň trochu uklidnil.
,,Může mi někdo prosím pomoci?" ohlédnu se po davu, který celou situaci sledoval.
Okamžitě ke mně pár holek přiběhne. Začnou mě zahrnovat otazkami, co se mi stalo, kam šla moje holka, jestli jsem už single...
,,Prosím, na nic se mě neptejte. Jen mě někdo, prosím, odvezte dovnitř, do haly. Musím si koupit letenku."
,,Já tě odvezu.. Ne, já!... To já ho odvezu!" začnou se o ten vozík přetahovat.
,,Proboha, dámy, uklidněte se! Opravdu spěchám, tak mě prosím jedna odvezte a nedohadujte se!" jestli kvůli nim to letadlo nestihnu..
Vozík se konečně rozjede kupředu. Jede tak moc rychle, že se musím pevně držet opěradel, abych neskončil na zemi. Jak se v pořádku dostanu k přepážce, oddechnu si.
Koupím si letenku do L.A a požádám ženu za pultem, aby mi někoho sehnala, kdo mi pomůže až do letadla. Za pár minut se mě ujme muž z ochranky a na poslední chvíli se dostanu do letadla. Doufám, že v Los Angeles jsou natolik schopní doktroři, že mě na tu nohu postaví, co nejdříve, abych mohl získat zpátky holku do které jsme se šíleně zamiloval....

Omlouvám se, že jste na díl museli čekat tak dlouho, ale nebyla vůbec nálada psát, vlastně není ani teď, něco se v mým životě stalo... No, nebudu to tady vypisovat.... Tak aspoň něco jsem pro vás sepsala...
Děkuju, že stále tuto patlaninu čtete... ❤️