Fake Love (Shawn Mendes CZ)

6. Kapitola

AIMEE
Nechce se mi jít pěšky, tak chci sáhnout do kabelky pro mobil, abych si zavolala taxíka, ale mám smůlu. Kabelku nemám. Nechala jsme jí nahoře v bytě. Skvělý!
Vracet se mi tam nechce, když mě vyhodil. Povzdechnu si a dojdu domů po svých.
Přede dveřmi bytu se modlím, aby náhradní klíče pořád byly pod rohožkou.
Oddechnu si, když tam klíče uvidím ležet a už odemykám dvře. Vejdu dovnitř, vyzuju si lodičky a valím se převléknout. Ta sukně je děsně nepohodlná. Převléknu se do pohodlné teplákové soupravy a odlíčím se. Pak si v obyváku zacvičím před televizí pár cviků na břicho a zadek. Po cvičení si udělám večeři. Salát s kuřecím masem. Salát jím u nějakého filmu. Moc mu nevěnuju pozornost. Musím myslet na Shawna. Proč mě vyhodil? Udělala jsem něco špatně? Myslela jsem, že když se svlíknu, tak po mě hned skočí a on mě místo toho vykopnul... Ne, že by mi to nějak extra vadilo. Jsem ráda, že jsem s ním nemusela spát. Jenže šéfová bude naštvaná. Příjde o peníze, a já vlastně taky.. Říkala, že zaplatil tučnou sumu.. Určitě jí zavolá a bude chtít peníze vrátit, jelikož si neužil. Ale nebyla to moje chyba, nebo snad byla?

Po desáté hodině večer si zalezu do postele. Za chvilku spím jako mimino.
Druhý den ráno jdu hned k Shawnovi do bytu. Zazvoním a čekám. Nic. Že by nebyl doma? Zazvoním ještě jednou a za chvilku už slyším kroky. Už čekám, že se dveře otevřou, ale kroky se začnou vzdalovat. Skvělý, co teď? Určitě se podíval kukátkem, kdo to je, a když spatřil mě, rozhodl se, že mě bude ignorovat. Fakt skvělý! Jak teď kabelku dostanu zpátky? Srdce mi poskočí, když uslyším opět kroky. Otevřou se dveře a v nich stojí on. Jen v boxerkách. Nemůžu si pomoct, musím zírat na jeho vypracované tělo.
Na břiše se mu rýsuje pekáč buchet. Protáhne se, určitě naschvál. Odvrátím zrak a vyblekotám, že jsem u něho nechala kabelku. Pustí mě do bytu, chci si vyzout tenisky, ale on mě zarazí s tím, že dnes má přijít uklízečka na úklid. Vejdu tedy rovnou do obyváku, kde jsem kabelku nechala. Je přesně tam, kde jsem jí nechala, jenže moje věci byly poházeny po sedačce.
,,Ty ses mi hrabal ve věcech?!" okřiknu ho. To snad není možný! Co si o sobě vůbec myslí?! Začne se vymlouvat, že hledal jen mou občanku, aby zjistil, kde bydlím, a mohl mi kabelku vrátit. Ten lhář jeden! Moc dobře ví, kde bydlím! Taky mu to řeknu a začnu vytočeně házet věci do kabelky. Doufám, že se nedíval do diáře..
,,Takže jsi doma byla. Já to věděl!" vykřikne.
,,Byla jsem doma. No a co?" hodím si kabelku na rameno. Zeptá se mě, co proti němu mám. Odpovím, že moc dobře znám kluky,jako je on. Nemám zapotřebí se s ním dohadovat, tak chci odejít, ale on mě chytne za ruku.
,,Typy, jako jsem já? To mi teda vysvětli."
,,Děláš, jak jsi strašně hodnej, zveš holky na rande, a pak, když dosáhneš svýho, odkopneš je jako kus hadru! A jak si mě včera vyhodil, to mě upřímně zmátlo... Ale určitě jsi to udělal jen proto, že ti došlo, že se přece nemusíš zahazovat s nějakou štětkou, můžeš mít holku na kterou si jen ukážeš prstem." Celou dobu, co to říkam, mu zírám do očí, aby věděl, že to myslím vážně.
,,Takže jsi přece jenom moje fanynka, co?" ušklíbne se.
,,Ne, nejsem tvoje fanynka.... Byla jsem. Pak jsi začal holky střídat jako ponožky."
,,Ty máš, co říkat." odsekne. To už nevydržím a vybouchnu vzteky.
,,Já nejsem jako ty! Neopovažuj se nás srovnávat! Já si tím vydělávám! Nemůžu mít stálého partnera, ty ano! Tobě stačí jen zazpívat a máš vyděláno. Jenže já každej večer musím jít šukat s někým jiným. Nevíš, jaký to je, když musíš s někým dělat nechutný věci, který nechceš dělat. Nechceš, ale musíš, protože je to tvoje práce."
,,Včera jsi mluvila jinak. Prachy luxusní a skoro za nic." připomene mi mou lež.
,,Snažila jsem se být nad věci. Pravda je, že jsem úplně v prdeli. Nesnáším tu práci." Rozbrečím se, ikdyž nechci. Přivine si mě do náručí a pokusí se mě uklidnit. Zhluboka se nadechnu a do nosu mě udeří jeho vůně. Okamžitě si tu vůni zamiluju. Voní jako javorový sirup a pak něco, co nemůžu identifikovat. Ale voní to skvěle.
Omluvím se, odtáhnu se od jeho nahé hrudi a utřu si slzy. Zarazí mě, že se nemusím omlouvat.
,,Zase mě mateš... Proč se ke mně chovaš tak hezky?"
,,Nejsem zas takovej kretén, jak si myslíš. Umím se chovat i mile, když chci." pousměje se. Nevím, co na to říct, tak jen zamumlám, že musím jít a rychle výjdu z bytu. Uslyším za sebou jeho hlas a pak dupot. Zastavím se, otočím se, a vidím ho, jak vybíhá z bytu.
,,Měl bych pro tebe práci." vyhrkne.
,,Práci?" To si ten včerejšek snad rozmyslel?
,,Budeš hrát moji přítelkyni?"
Cože? Právě řekl, abych přestírala, že jsem jeho přítelkyně? On se snad pomátl.
,,Co to obnáší?" zeptám se jen ze zvědavosti. Rozhodně nad tou nabídkou neuvažuju, jen mě to zajímá..
,,No.. Musela by ses  se mnou ukazovat na veřejnosti, jezdit se mnou na různé akce, na pár koncertů.. Prostě, aby si lidi mysleli, že jsi moje přítelkyně."
,,Na jak dlouho?"
,,Já nevím.. Tak rok?"
Rok? Takže rok s ním budu jezdit jen na různý akce apod. To je všechno? To je jak splněny sen, kdybych byla jeho fanynka. Což už nejsem. Rozhodně s nim nikam jezdit nebudu.
,,Nebudu hrát tvou přítelkyni. Ani náhodou." odmítnu. Ať si najde jinou hračku na hraní.
,,Počkej, zaplatil bych ti. Hodně. Řekněme tak... Já nevím.. Šest milionů?"
,,Šest milionů?" vyhrknu. Tím bych poplatila půjčky a ještě by mi zbylo tolik, že bych nemusela pár let pracovat...
,,Tak osm milionů?" zeptá se, když mlčím. Z té sumy se mi málem zamotá hlava.
,,Tak deset milionů. Bereš? Prosím. Myslím to vážně, já nikdy nikoho neprosím.."
On mi tu nabízí deset mega jen za to, že budu rok hrát jeho přítelkyni? Tohle si přece nemůžu nechat proklouznout mezi prsty. Je fakt, že toho kluka nesnáším, ale ta vidina peněz je silnější, než nenávist k němu.
,,Fajn, beru." odpovím.
,,Skvělý." zazubí se.
,,Jen mám otázku. Co z toho budeš mít?"
,,Slávu. Fanynky mě konečně budou mít zase v lásce, když zjistí, že už nejsem ten děvkař."
Bože, to je vážně pitomec! Ale já chci ty prachy, tak vytáhnu z kabelky propisku a napíšu mu moje číslo mobilu přímo na jeho ruku.
,,Zavolej mi." fouknu na inkoust, aby zaschnul a odcházím.
Celou cestu domů mám v hlavě jen těch deset milionů. Nemůžu tomu uvěřit. Kdyby mi někdo řekl, že mi sám Shawn Mendes nabídne práci za deset milionů, tak bych se mu vysmála do očí. O ničem takovém se mi nesnilo, ani když jsem ještě byla jeho fanynka.
Dojdu domů a zazvoní mi mobil. Šéfová. Skvělý, teď jí klidně můžu poslat někam. Jestli volá kvůli klientovi, tak se jí vysměju, že budu mít deset mega na kontě.
,,Ano?" ozvu se do mobilu.
,,Díky bohu, žiješ. Volala jsem ti včera asi deset krát. Co se stalo? Kdybych byla v Londýně, tak bych za tebou jela až domů. Proč jsi mi nezavolala?"
,,Ehm.. Já... Měla jsem vypnuté zvuky." zalžu.
,,Aha.. Já jen, že jsme dohodly, že mi jako vždy po schůzce zavoláš." připomene mi.
,,Vypadlo mi to, promiň." Pravda je, že nevypadlo. Jen jsem neměla, jak zavolat..
,,Ať už se to nestane. S klientem vše ok?" On ještě mé šéfové nevolal? Docela mě to překvapilo.
,,Jo, jasně." zalžu znovu.
,,Dobře. K večeru ti pošlu peníze na účet." Rozloučí se a zavěsí.
Takže Shawn jí ještě nevolal. Zavolá jí vůbec? Kdy začnu předstírat, že jsem jeho přítelkyně? S povzdechem se převleču do sprotovního oblečení a utíkám do posilovny.
Tam dám svému tělu pořádně zabrat. Nejdříve pár dřepů, výpadů, přítahů na hrazdě a pak popadnu těžké činky. Posiluju ramena, prsa a triceps. Po hodině jsem tak spocená a všechno mě bolí, že jsem ráda, že se doplazím domů. Sotva vypnu sprchu, ozve se zvonek. Kdo to sakra je? Hodím na sebe župan a jdu otevřít. Kukátko na dveřích mi prozradí, že je to Shawn.
,,Čau." pozdravím.
,,Ehmm... Ahoj." odkašle si.
,,Můžu dál?"
,,Klidně." pokrčím rameny a ustoupím ode dveří.
,,Tady se vyzuj." ukážu na botník.
,,Nemám uklízečku, jako ty."
Moji poznámku ignoruje, vyzuje si černé adidas botasky a jde přes malou chodbičku dál do bytu.
,,Malé, ale útulné." okomentuje můj obývací pokoj. Sedne si na sedačku a poplácá na místo vedle sebe. Ignoruju to, a sednu si do křesla na proti.
,,Takže, proč jsi přišel?"
,,Byl jsem za právníkem. Kvůli, Ehm, tvojí práci. Dostaneš pět milionů po naší první veřejné schůzce a zbývajících pět milionů až za rok. Je to ok?" zeptá se. Omg budu už tak brzo bohatá! V duchu jásám.
,,Jasně." přikývnu.
,,Fajn. Jen potřebuju tvoji občanku, nebo chceš za právníkem zajít se mnou? Mám se s ním setkat za dvě hodiny."
,,Ne, to je v pohodě. Dám ti tu občanku." zvednu se z křesla a jdu do ložnice, kde mám kabelku. Vytáhnu občanský průzkaz a jdu ho dát Shawnovi.
,,Já věděl, že se nejmenuješ Brownie Shitles." zasměje se a strčí si občanku do peněženky.
,,Jo, to je moje pracovní jméno." zasměju se a sednu si zpátky do křesla.
,,Jak jsi na to vůbec přišla?"
,,Šéfka chtěla, abych si nějaké jméno vymyslela a napadlo mě jenom tohle." pokrčím rameny.
,,Díky bohu, že se tak nejmenuješ doopravdy. Brownie Shitles." rozesměje se.
,,Ryan Sendes je taky něco." odvětím.
,,Já vím." přestane se smát a upře na mě pohled.
,,Dneska máme rande." oznámí.
,,Už dnes?" Páni, to je rychlý..
,,Kolem sedmé pro tebe příjdu. Půjdeme do restaurace. Do luxusní restauce." Slovo luxusní zdrůrazní.
,,Rozumím."
,,Tak fajn, tak v sedm." zvedne se z pohovky.
,,Ty, Shawne... Kdy zavoláš mé šéfové?" ptám se, když se obouvá.
,,Proč bych jí měl volal?"
,,No, neužil sis... a... hodně... si zaplatil.." vykoktám.
,,To neřeš. Prostě si ty peníze nech." mavne rukou, jako kdyby o nic nešlo.
,,Ale správně bych ty peníze neměla dostat." namítnu. Nepříjde mi správné, abych dostala peníze za práci, kterou jsem neudělala.
,,Viděl jsem tvoje prsa. Stalo to za ty prachy." uculí se.
,,Tak v sedm hodin se uvidíme. Zatím." nakloní se a dá mi pusu na tvář.
,,Zatím." zamumlám.
Nechápu proč, ale jsem v jeho přítomnosti nesvá, hrozně nervózní. Co když na tom rande něco pokazím a rozhodne se, že mě jako falešnou přítelkyni už nechce?

Tohle byl poslední díl ve kterém byl kus minulého dílu. V dalších kapitolách už to nebude ;)
A děkuji moc už za 1K přečtení. Neuvěřitelný 💖