Perfectly wrong for me

∆six∆

Po obědě jsem se vydala domů, tentokrát sama protože Car měla nějakého doktora. U skříněk jsem si vzala tašku a rozešla jsem se ke dveřím, když v tom mě zastavila jakási holka. I když nebyla to jakási holka, byla to ta holka, co seděla na obědě u stolu s Mendesem a tou jeho partou.

"Potřebuješ něco??" Zeptala jsem se jí. "No ne jen jsem ti chtěla říct, že je super co jsi dneska řekla Lucasovi, zasloužil si to." Řekla a já se na ní usmála. "Jo děkuju....ehm" " Amanda, jsem Amanda, ty si??" Odpověděla. "Já jsem Emily ale říkej mi Em" řekla jsem a společně jsme se vydali ke ven ze školy. " Já jsem tě ve škole párkrát viděla ale mockrát ne, hlavně ne u těch jakoby 'oblíbených' promiň za to slovo, bavíš se s nimi dlouho?" Zeptala jsem se jí po dlouhém tichu. "Ehm no já jsem se nedávno na jedné párty seznámila se Shawnem a od té doby se s nimi bavím" odpověděla po celkem dlouhé odmlce a já se na ní usmála. "Dobře, tak já jdu domů. Ráda jsem tě poznala Amando" řekla jsem když jsem se vzdalovala. "Jo ahoj" odpověděla a já se vydala domů. Byla to fajn holka, nevím proč se baví s tou bandou neandrtálců.

Když jsem došla domů, dala jsem si opět něco k jídlu i když jsem měla oběd ve škole a i s tím jsem si sedla k notebooku. Najela jsem na různé stránky a začala si číst o spoustě věcech, které mě ani nějak nezajímali, jen jsem se nudila.

Ráno jsem se probudila na zvuk budíku a vysoukala jsem se z postele. Včera už se nic zajímavého nedělo, jen přijeli rodiče a tak jsem si s nima popovídala. Nikdy jsem s rodiči neměla nějaký extra dobrý vztah, jen takový ten rodiče a jejich dcera, nevím jestli jsem to zmiňovala, asi ne ale mám i staršího bratra, je o 5 let starší, takže mu je 22. On měl ale vždycky s rodiči ještě horší vztah než bych já kdy chtěla. Už když mu bylo 16 začal se s nimi hádat, tedy spíše s tátou a když mu bylo 18, rychle se od nás odstěhoval...a to pěkně daleko.

Teď žije v LA v USA. Jednou jsem tam za ním byla. Ačkoli měl s rodiči vždycky špatný vztah, já jsem ho s ním měla moc dobrý už od mala. Vždycky to byl můj vzor už jenom tím jak si stál za svým názorem. Jak se odstěhoval, tak mě hodně ranil protože mě doma nechal samotnou ale od té doby začali rodiče doma trávit minimum času, takže se to dá snášet. Jak mi ale bude 18, chci se taky odstěhovat. 

Jak jsem říkala, vysoukala jsem se z postele a udělala jsem si svou ranní hygienu. Dneska jsem si na sebe vzala ⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️

Obyčejné tričko a džíny s vysokým pasem. Lehce jsem se namalovala a sešla jsem dolů. Pro mé překvapení tady byli ještě rodiče.
"Ahoj" pozdravila jsem. "Ahoj" odpověděli oba zároveň. Když jsem se najedla a brala jsem si věci tak na mě máma konečně promluvila. "Em s tátou máme výročí svatby a tak jedeme na týden na Kubu, jen aby ses nedivila." Řekla a já nad tím protočila tajně oči. "Počítám s tím" řekla jsem když jsem vycházela z domu.

Nasedla jsem do svého auta a dojela jsem ke škole. U školy už na mě čekala Car.
"Ahoj kočko, sluší ti to" řekla a objala mě. "Nápodobně" řekla jsem jí nazpět a rozešly jsme se do třídy. Ještě jsme se stavili ve skříňkám pro učebnici chemie kterou teď máme a šly jsme rovnou do třídy. Když jsem ale vešla dostala jsem infarkt. Úplně jsem zapomněla, že jí máme spojenou s třeťákama. A ještě k tomu nám ty dementi zasedli naše místa, přesně řečeno Mendes a Dallas, Jak znám Mendese tak to udělal schválně.
"Co je Em??" Zeptala se mě Car když jsem stála na místě. "Ty dementi nám zasedli místo" řekla jsem skrze zuby.

"Tak na to kašli" řekla mi Car ale to už jsem se rozcházela směrem k nim. "Kam jdeš" ještě jsem za sebou slyšela hlas mé nejlepší kamarádky ale ignorovala jsem to.
"Tohle místo je obsazený" řekla jsem když jsem došla až k nim. "Jo je, my tady sedíme" řekl Mendes. "No to vidím ale špatně obsazené, tady sedíme my, takže si seberte ty vaše silikonový mozky a posaďte se jinam" řekla jsem s vážnou tváří. "Ani mě nehne" řekl s důrazem na každé slovo. "Vypadni" už jsem na něj skoro zařvala, Dallas to celé jen s úšklebkem pozoroval. Jen letmo jsem se podívala na dveře ale v ten moment mi tam spočinul pohled a já jsem ho nemohla odtrhnout.

Do dveří vešel Ryan, ten Ryan s kterým jsem měla tu čest, ten který se choval jako kretén a ten který by mě i znásilnil kdyby tam nepřišel Mendes. Ani nevím, že sem chodí do školy a to už jsem v druháku...asi je nový. Bála jsem se ho. Periferně jsem viděla pohled Mendese na mě a pak jak ho přesunul tam kam jsem se dívala já. Podívala jsem se na něj. Jeho pohled jakoby ztuhnul a sledoval Ryana jak se pomalu blíží k nám.

Pak se podíval na mě, myslím, že ihned poznal strach v mých očích protože chtěl něco říct ale to už jsem se druhou půlkou třídy vracela ke Car. Sedli jsme si to třetí lavice a já jsem se nebyla ani schopná otočit, kde sedí Ryan. "Hele viděla si toho kluka, já ho neznám asi je nový. Je pěkný ale na Mendese nemá" řekla. Jo na Mendese nemá... počkat na co to myslím. "Hmm" odpověděla jsem, vytáhla jsem si mobil a přestala vnímat realitu.

Jakmile zazvonilo na konec hodiny ani jsem nečekala na Carol a vyletěla jsem ze třídy jako splašená střela. Ale před třídou matiky mě někdo zatáhl do nějakého kabinetu. Podívala jsem se mu do tváře a spatřila jsem jeho krásně v tomto světle karamelové oči.
Chtěla jsem na něj začít křičet řvát ale on promluvil první.
"Nemusíš se ho bát" řekl a vpíjel své oči do těch mých, já ale uhýbala. Když to ale řekl podívala jsem se na něj.
"To myslíš vážně?! Bůhví co by mi udělal kdybys tam nepřišel, je to magor a nemusím se ho bát, vtipný po týhle zkušenosti jsem si přece jistá, že se ho nemusím bát." Zařvala jsem na něj šeptem ani nevím proč. Chvíli se na mě díval s lítostivou tváří, pak jí ale změnil na arogantní. "Neboj se, na tebe by už nesáhl, už jsem mu domluvil lepší, tak se neboj" řekl a odešel. Cože to řekl, já nejsem dost dobrá. Nevím proč ale jeho slova mě zabolela ale co, já si nemám co dokazovat.