Perfectly wrong for me

∆seventy∆

Nohy jsem svěsila podél postele, oblékla jsem se do velké mikiny a rozešla jsem se směrem do kuchyně. Nic tu nebylo, máma asi nenakoupila...Udělala jsem si kakao a sedla jsem si s hrnkem v ruce k oknu směrem na zahradu.

Mohla jsem v něm vidět i kus toho baráku, který jsem ještě před půl rokem proklínala za to, kdo v něm žil. Teď jsem se ale při pohledu na něj musela usmát. Srkla jsem si teplého kakaa a zadívala jsem se do horního okna, ve kterém jsem tolikrát hledala kudrnatého kluka.

Chybí mi.Už to je nějaký čas, co tu není, ale i tak ho každý den vyčkávám v okně. Přesně řečeno 3 měsíce. Možná jsem zvláštní ale nemůžu se na ten dům přestat dívat.

Když Shawn odjel, nejradši bych ho nechala zbourat ale teď jsem ráda, že mi po něm vůbec něco zbylo. Občas vidím nějaké fotky na Instagramu nebo tweety na Twitteru ale jinak o něm nevím nic. Naprosto jsme ztratili kontakt...asi je to tak nejlepší. Často vzpomínám na těch pár posledních dnů, které jsme spolu strávili a uvědomím si, jak moc mi chybí.

Flashback
"Máš všechno sbalené?" Zeptala jsem se ho s jemným úsměvem. "Notak Em, teď se o tom nechci bavit" smutně se na mně usmál a sedl si na mou postel. "A kdy jindy se tě mám ptát? Zítra už odlétáš" podotkla jsem. On jenom smutně kývl a lehl si na mé břicho. "Co jen budu bez tebe dělat?!" Zeptal se a hlas se mu přitom zachvěl. "Budeme v kontaktu zlato" pohladil jsem ho po tváři, "budeme" kývl na souhlas a zhasl lampičku na stole.

Ráno jsem se probudila překvapivě brzy. Vstala jsem a šla jsem hned do kuchyně, chtěla jsem Shawnovi něco uvařit. Opravdu jsem se snažila. Napekla jsem mu muffiny, udělala jsem vafle, které jsem polila javorovým sirupem a k tomu všemu jsem mu udělala kafe.

Všechno jsem to donesla do postele a políbila jsem Shawna na tvář. " Shawny vstávej" zašeptala jsem a on neochotně otevřel oči. "Udělala jsem snídani" oznámila jsem mu a jemu se nebezpečně zablísklo v očích. Rychle se vyhoupl do sedu a zbystřil muffiny s vaflemi vedle postele. "Mňam" pronesl a rychle se do toho pustil.

"Bylo to úžasný" pochválil mě, když dojedl. "Děkuju" vlepila jsem mu pusu na tvář a talíře jsem odložila na stolek. "Kruci!" Vykřikl Shawn a já k němu polekaně vzhlédla. "Za 5 hodin mi letí letadlo a já nejsem ještě úplně sbalený" začal vyšilovat . Klidně jsem mu položila ruku na rameno. "Shawne dobrý" usmála jsem se na něj, "to stihneš" povzbudila jsem ho a on se rychle vydal domů.

"Tak mám to" řekl Shawn jakmile jsem mu otevřela dveře a ukázal na kufry, které byly naskládané na trávníku. "Vidíš jak si to zvládl" smutně jsem se usmála a on mi prsty zvedl hlavu abych se mu podívala do očí. "Emily já.." chtěl mi něco říct ale přerušilo ho vyzvánění jeho telefonu.

"Musím jet" prohlásil když dohovořil. "Tak jedeme" vzala jsem ho za ruku a zamkla jsem barák. V tichosti jsem mu pomohla s kufry a poté jsme vyjeli směrem na letiště.

"Máš je tady všechny" usmála jsem se i když mi do smíchu vůbec nebylo a pohladila jsem Shawna po paži. "Em...moc mě to mrzí" zaleskly se mu oči a já na tom nebyla jinak. "To je v pořádku" usmála jsem se tím nejupřímějším úsměvem a on mě chytl za ruku.

"Když jsem se sem před pěti lety přestěhoval, byla si jen překážka. Překážka kterou jsem potkával každý den víc a víc a neskutečně jsi mě přitahovala. Na tom se nic nezměnilo ani do teď....Miluju tě Emily, ani nevíš jak moc tě miluju" nadechl se a stisknul mi ruku, "jak moc jsem do tebe zamilovaný a jak moc si tě cením" z očí se mu valily slzy a já brečela s ním. "Ale musím to udělat, prosím pochop to" snažil se uklidnit a utíral si slzy do rukávu od mikiny. "Chápu to, Shawne" objala jsem ho a pak jsem se od něj zase odtáhla abych se mu mohla podívat do očí. "Všechno bude dobrý, ty to zvládneš" usmála jsem se i přes pláč a pokračovala jsem. "Jsi láska mého života Shawne a já tě miluju víc než kohokoliv...proto tě musím nechat jít" sklopila jsem zrak a pak jsem ho dlouze políbila.

Líbali jsme se dlouho, dokud nám nedošel kyslík a pak jsme se od sebe s úsměvem odtáhli. Dlouho mi trvalo než jsem se k tomu slovu odhodlala ale nakonec jsem ho řekla. "Sbohem" vyřkla jsem tato slova, která mnou projela v takové dávce bolesti, jakou jsem ještě nezažila. "Ne tohle není sbohem Emily" pohladil mě po vlasech. Ještě jsme se políbili a pak už se rozešel směr letištní hala. Nechtěl abych šla s ním až tam. Prý by pak nedokázal odletět. Možná by to bylo lepší.

Zůstala jsem tak sama. Naprosto sama.

End of flashback

Nad touto vzpomínkou jsem se zatřásla. Tak moc mi chyběl. Rozklikla jsem jeho Instagram a najela jsem na fotku, na které jsme byli spolu.

5867 likes

shawnmendes mine

Komentáře jsem neřešila a se slzami v očích jsem koukala na tu fotku. Pravda je, že ačkoliv to mezi námi bylo cokoliv, bylo to skutečné.

Nic ale netrvá navěky. Láska neláska, co je na tom. Na konci každý musí jít svou cestou. I já se jí vydala. Jediné na čem záleží je to, že Shawn Peter Raul Mendes byl moje první opravdová láska a on mé city opětoval. Pro lásku jsem se radovala a trpěla...i tak to ale stálo za to.

Možná jsme si v tomhle životě nebyli souzení, ale já si tě v příštím najdu, to ti slibuju, Shawne.

Taaak a je tu KONEC. Tuhle knížku jsem psala jenom pro zábavu a to, kolik vás jí začalo číst a čte i tohle je neuvěřitelně moc oproti tomu, co jsem čekala. Omlouvám se za ten konec ale už od začátku jsem to takhle cítila. PŘEMÝŠLELA JSEM, ŽE BYCH UDĚLALA POKRAČOVÁNÍ A NEBO PŘIŠLA S NOVOU KNÍŽKOU.Tohle chci nechat na vás, napište mi prosím, co by jste chtěli víc❤️🖤. Každopádně zpátky k příběhu, jsem moc ráda, za komentáře, které se objevovaly u kapitol a vždycky mi zlepšily den. I když jsem občas neměla čas odpovědět, četla jsem je všechny a dělaly mi hroznou radost a za to vám děkuju💞. Miluju vás a děkuju moc za podporu❤️❤️. Rozhodně nekončím a budu psát dál, tak doufám, že se vám to bude líbit a budete mé příběhy číst dál.