Perfectly wrong for me

∆sixty six∆

Hned jak jsem zalezla domů, jsem se chtěla jenom svalit do postele a zachumlat se do teplé peřiny...to mi ale přerušila máma, která mě hned přišla vítat do dveří. "Zlatíčko co kdyby jsme jeli na chatu?" Zeptala se a já na ní vyvalila oči. "My máme chatu?" šokovaně jsem na ní hleděla. O tom se mi za těch 17 let asi zapomněli zmínit.

"Ano" kývla, "nejezdili jsme tam, já sama jsem tam nebyla roky ale chci aby se kluci měli trochu radši... třeba by je to mohlo sblížit" podívala se mi prosebně do očí. Haha to tak. "Faajn... teď jestli mě omluvíš půjdu už spát" chtěla jsem okolo ní projít ale její ruka mě zastavila. "Myslela jsem, že bychom jsme vyjeli hned teď" zaryla mi nehty do kůže až jsem sykla. "Teď?" Vytrhla jsem jí ruku ze sevření. "Přesně tak, běž se sbalit" rozkázala mi a sama se otočila a zmizela v kuchyni. Pochopila jsem, že se mě vůbec neptala na to, co na to říkám já...oznamovala mi to.

Do tašky jsem rychle naházela věci a vzala si všechno potřebné k přežití na chatě. "Už ti to taky řekla?" promluvil Matt který se opíral o rám dveří. "Ehm jo, bude to zábava" uchechtla jsem se a on si přisedl ke mě na postel. "Kde teď pořád lítáš? Máš někoho?" Zeptal se a podíval se na mě těma očima, které jsme měli skoro stejné.

"Jo, někoho mám ale prosím neříkej to mámě ani tátovi" poprosila jsem ho a věnovala mu jemný úsměv. "Je to ten odvedle, že jo?" Ušklíbl se a já na něm poznala, že o tom věděl už nějakou tu dobu. "No jo, no jo" zvedla jsem ruce nad hlavu, "máš pravdu" přiznala jsem a on se vítězně usmál. "Na jak dlouho tam jedeme?" Zeptala jsem se ho, když vycházel ze dveří. "Jenom na dva dny, neboj" odpověděl a odešel k sobě. Možná jenom dva dny ale ve škole toho zase zameškám hodně.

Po půl hodině jsme už byli opravdu na cestě. Máma si vepředu pobrukovala jakousi písničku, která se ozývala z rádia, táta sledoval cestu, Matt si s někým psal na mobilu a já měla sluchátka v uších a přemýšlela jsem nad Shawnem. Jak vždycky bubnuje prsty o volanta  jak si zpívá a u toho dělá různé taneční kreace. Když jsem nad ním přemýšlela, rovnou jsem mu napsala zprávu, že teď do školy opět nepůjdu a mobil jsem vypnula. Potřebuju se trochu odreagovat. Zavřela jsem oči a za doprovodu kolébajícího auta jsem po chvíli usla.

"Zlatíčko vstávej" šťouchla mě máma do ramene. Otevřela jsem oči a pohlédla jsem na velkou dřevěnou budovu. Tohle má být chata?

Vystoupila jsem z auta a vydala jsem se za ostatními dovnitř. Všude to bylo hezky zařízené a vonělo to dřevem. "Běžte do pokojů, udělám něco k jídlu" pobídla nás máma a s vysvětlením kde kdo má svůj pokoj, jsme se tam s Mattem odebrali.

Unaveně jsem se svezla do postele a zapla jsem si telefon. Hned na mě vyskočilo několik zpráv a zmeškaných hovorů od Shawna. Jeho číslo jsem vytočila a dala jsem to nahlas abych se mohla rovnou převléknout. 'Ahoj' ozvalo po chvíli z telefonu. 'Ahooj' rychle jsem přiskočila k telefonu a lehla jsem si s ním do postele. 'Tak co chata? Chybíš mi" řekl a i když jsem ho neviděla, věděla jsem, že udělal štěněčí pohled. 'Ty mě taky, ale zachvíli jsem zpátky neboj'.

Když jsem dovolala se Shawnem, únava mě zase přemohla a já usnula i přes to, že mě máma volala na jídlo.

Rychle jsem se vyzdvihla do sedu a začala hledat mobil, ze kterého se ozývala písnička oznamující hovor. I když jsem byla unavená a mrzutá, že mě to probudilo, úsměv se mi hned vrátil jakmile jsem na obrazovce uviděla jméno Shawna. 'Ano?' zeptala jsem se a hned na to jsem zívla. 'Potřebuju pomoc Em, nevím co mám dělat' řekl zoufale a já ho pobídla aby pokračoval.

'Mám se vzdát všeho... včetně tebe jenom pro kariéru?' zašeptal a mě se zatajil dech. Típla jsem to.