Perfectly wrong for me

∆twenty three∆

Byla jsem na Rose naštvaná. Beze slova jsem se zvedla, vzala si bundu a zamkla jsem za sebou dveře. Vyšla jsem do chladného ovzduší a bundu jsem si přitáhla víc k sobě. Zítra už půjdu do školy, už tak jsem teď zameškala hodně, přemýšlela jsem zatím, co jsem šla tmavou ulicí.

Jen tak jsem se procházela ulicemi a už mi začínala být zima. Proto jsem se rozešla směrem domů. Když jsem tam dorazila, nikde se už nesvítilo a Rose jsem našla spát na gauči. Sama jsem už byla dost unavená a tak jsem po nařízení budíku na ráno šla spát. Nemohla jsem ale usnout. Zase mi myšlenky ubíhaly každým směrem a zastavily se jako vždy u Mendese. Jednou se choval hezky a pak zase hnusně, nechápu ho. Zvedla jsem se a skrz mé okno jsem se podívala, do toho jeho. Nikdy jsem u něj v pokoji nebyla, vždycky když jsme tam byli jsem do druhého patra ani nechodila. V celé místnosti byla tma až v rohu jsem uviděla nějaké světlo. Radši jsem to nezkoumala a zase jsem si lehla.

Ráno mi zazvonil budík v šest hodin a já litovala toho, že dneska do té školy jdu. Šla jsem do sprchy, umyla jsem si vlasy, vyfoukala jsem si je a konečky jsem si natočila. Teple oblečená jsem sešla dolů kde jsem našla spící Rose.
"Rose, musím do školy, taky by si měla" zašeptala jsem jí do ucha a ona se probrala. "Jojo, musím" řekla a já se otočila a šla směrem do kuchyně. 

"Em" promluvila na mě Rose když jsem se loučili u baráku. "No" odpověděla jsem a dál jsem hledala klíče od auta. "Mrzí mě že jsem včera šla do toho baru, neměla jsem" řekla mi a já se na ní podívala. "Tak aspoň, že to víš" objala jsem jí a nastoupila jsem do auta. "Zatím" nastartovala jsem a odjela.

Ve škole jsem se potkala s Car a povyprávěla jsem jí, kdy se Rose vrátila a tak. "Takže se vrátila s Mendesem? Má docela štěstí a ty taky, mluvila si s ním?" Zeptala se mě a já si unaveně promnula spánky. "Jo mluvila ale nic výjimečnýho, vyčetl mi to" odpověděla jsem jí popravdě a věnovala se dál výuce.

"Em co se děje? Celý den skoro nemluvíš a nevnímáš" zeptala se mě Carol u oběda když jsem se jenom rýpala v jídle. "Nic moc, jen jsem unavená" zalhala jsem jí ale doufala jsem, že to nepozná, ale poznala. "Tak mluv"pobídla mě a já nevěděla co říct. O Mendesovi jsem jí říkat nechtěla. "No Chris se do mě zamiloval" řekla jsem po chvíli přemýšlení a ona vykulila oči. "Jako vážně? Chodíš s ním?" Vychrlila na mě. "Ne proč bych měla, vnímám ho jenom jako kamaráda...ale chybí mi, hodně" řekla jsem jednu z věcí která mě opravdu trápila a ulevilo se mi. "Chápu, nutit tě k tomu nebudu" podpořila mě a objala mě kolem ramen. Očima jsem zabloudila k velkému stolu. Byli tam jako vždy všechni. Mendes se zrovna bavil s nějakou holkou, něco jí šeptal do ucha a ona se tomu smála. Nezajímalo mě jak to asi vypadá jen jsem na ně zůstala zírat a přemýšlela jsem nad vším. Probralo mě až když se Mendes k té dívce nahnul a políbil jí. Ona mu jeho polibky ihned oplácela. Nevím jestli to byla náhoda nebo ne ale zrovna když jsem viděla, že Mendes jejich polibek prohloubil, podíval se na mě a usmál se do polibku. Odvrátila jsem od nich zrak a s tácem plným nedojezeného jídla jsem se zvedla a odnesla ho. U východu jsem počkala na Car a společně jsme se vydaly ke skříňkám.

Doma jsem zase potkala s mámou jako každý den ale dneska jsem měla chuť si s ní povídat. Povídaly jsme si o všem a já jsem v tu chvíli byla opravdu ráda, že jí mám. Pak přišel i táta. Když mi řekl, že mu brácha taky chybí, rozzářily se mi oči. "Tak co kdybych ho pozvala na večeři?" Zeptala jsem se nadšeně. "To by bylo skvělé" řekla mamka zasněně a táta jenom pochybně koukal. "Nevím jestli potom všem přijede" promluvil nakonec. "To nech na mě" odpověděla jsem a naplno se usmála. Povídali jsme si dlouho, poznala jsem to až tak když se venku setmělo. "Kolik je?" Zeptala jsem se mámy. "Už je deset, ty jo. Dnešek se mi moc líbil zlatíčko, jsem ti vděčná" řekla mi upřímně a objala mě.

Ještě jsem se najedla a vydala jsem se nahoru. Byla jsem už unavená a tak jsem se jenom převlékla do pyžama a zachumlala jsem se do deky. S dekou obmotanou okolo mého těla jsem se ještě vydala pro telefon na poličce vedle okna. Periferně jsem uviděla pohyb v okně naproti a tak jsem se tam podívala. Naše pohledy se střetnuly. Zdál se mi jiný. Hlavu jsem naklonila mírně na stranu a pořádně jsem si ho z té dálky prohlédla. Všimla jsem si tržné rány na jeho tváři a nevím jestli to byly slzy nebo jenom odraz světla na jeho tváři. Radši jsem odvrátila zrak a zhasla jsem. Podívala jsem se na něj zpátky. Ještě chvíli koukal do mého tmavého okna a pak se otočil a šel od okna pryč, ještě než zhasl se ohlédl, jakoby čekal, že ještě rozsvítím. Já už ale radši zalezla do postele a otevřela jsem instagram.