Perfectly wrong for me

∆twenty one∆

"Zůstaň tady, sakra. Domů to máš daleko" řekl a já se zastavila ve dveřích, na něho jsem se ale neotočila. "Jako by to byla tvoje starost" řekla jsem mu chladně a zabouchla jsem za sebou dveře. Sešla jsem dolů ze schodů a konečně jsem uviděla Rose u vchodových dveří. Stála tam sama a byla ke mě zády. "Rose co tady... Rose co se stalo?" Vystrašeně jsem se jí zeptala když jsem uviděla slzy v jejích očích a její uslzenou tvář. Neodpovídala mi. "Rose kruci, co se stalo?" Zvýšila jsem hlas a čekala na její odpověď. "E-em" zase se naplno rozbrečela a já jí objala. "On on m-mě z-z-znási-lnil" vyhrkla ze sebe mezi vzlyky a já se od ní vystrašeně odtáhla. "Co, cože?" Pohlédla jsem na ní a o z očí se mi začaly kutálet slzy jako jí. "Kdo ti to udělal, jak se to kruci mohlo stát!" Zařvala jsem si spíš pro sebe a začala jsem brečet ještě víc. "Já nevim, šla jsem si pro pití a on tam stál, byl milej, chtěl jít tancovat a tak jsem šla. Začal mě už tam ale osahávat a tak jsem mu řekla, že chci jít zpátky za vámi ale on to ignoroval, nechtěl mě nechat jít. Když jsem se mu vytrhla rychle jsem šla směrem k vám ale on mě chytl za ruku a táhl mě ven z baráku. "Pak-pak odemkl nějaké auto a-a..." "Pssst nemusíš to říkat znovu" pevně jsem jí objala. Musela jsem s ní domů, tady jsem nemohla zůstat ani chvíli, teď už vůbec ne. Kluci se ale někam ztratili a my tady auto neměli. Autobusem jsem s ní jet nemohla. Napadl mě jen jeden člověk, kdo nás mohl odvézt. "Pojď se mnou" vzala jsem jí za ruku a táhla jsem jí do obýváku, kde jsem doufala, že už bude. K mému štěstí tam už opravdu byl, nerada bych totiž znovu šla do jeho pokoje. S velkou nechutí jsem se k němu svižně prodrala. Drkla jsem do něj a on se na mě se smíchem otočil. Když mě ale spatřil smát se přestal. Nevím jestli kvůli tomu, co se stalo před chvílí v jeho pokoji nebo kvůli mému obličeji který byl celý od slz a řasenky, stejně jako ten Rose vedle mě. "Co se stalo?" Rychle zareagoval když nás uviděl. "Na nic se neptej, jen nás prosím hoď domů. Prosím, si jediný kdo je ve stavu, že může řídit." Poprosila jsem ho snad poprvé v životě a z očí mi vytekly další slzy. Nechápavě zakroutil hlavou a přejížděl pohledem ze mě na Rose. "Tak pojďte" chytl mě za ruku a táhl mě a Rose kterou jsem zase držela za ruku já, davem. Normálně bych se mu z té ruky vysmekla a dala mu facku ale teď jsem jeho pomoc opravdu potřebovala. Dovedl nás až k autu a my jsme si obě sedly do zadu. Přivinula jsem si Rose do objetí, když mi došlo, proč se hned jak jsme nastoupili do auta rozbrečela mnohem víc. "Bude to dobrý, všechno bude dobrý" šeptala jsem jí do ucha a z očí se mi taky kutálely slzy.

Mlčky jsme dorazili před můj barák a já dala Rose klíče aby mohla, co nejrychleji vypadnout z toho auta. Sama jsem vylezla a Mendes taky. Chtěla jsem jít za ní ale jeho hlas mě zastavil. "Stalo se ti něco? Stalo se vám něco? Někdo ti něco udělal?" Zeptal se mě a já se k němu otočila. "Mě se nic nestalo, ale Rose asi zažila to nejhorší, co se jí kdy stalo. Na tý tvý párty jí kurva někdo znásilnil" zařvala jsem na něj, všimla jsem si jak se mu změnil výraz a pokračovala jsem. "Kdybych" utřela jsem si slzy. "Kdybych jí ale šla hledat dřív, kdybych si všimla, že odchází nemuselo se to stát. Byla jsem zabraná do sebe abych si toho všimla a takhle to dopadlo. Můžu za to já. Měla jsem si toho všimnout." Dořekla jsem a brečela jsem u toho tak moc, že jsem přes ty slzy skoro ani neviděla. Chtěl něco říct ale já ho přerušila. "Nechápu proč ti to tady říkám, když tě vážně nemám ráda a to fakt nemám..." Chtěla jsem ještě pokračovat ale on ke mě přistoupil a pevně mě obejmul. Překvapilo mě to a tak jsem se napnula a zadržela jsem dech. Po chvíli jsem se ale vzpamatovala a objetí jsem mu opětovala, potřebovala jsem obejmout a on to udělal. "Není to tvoje chyba." Šeptal mi pořád do ucha a já mu brečela do ramene. "Ten kluk, je kretén, grázl. To on za to může, ty NE!" Řekl a pohladil mě po vlasech. Nic jsem na to neřekla. Jen jsem mu brečela do ramene a nasávala jsem jeho vůni. Voněl tak skvěle, byl to slabý nádech nějaké kolínské a něčeho, co jsem mohla popsat jenom jako jeho. Byl tam i slabý nádech kouře a alkoholu ale i tak voněl úžasně. Když jsem si uvědomila na co myslím, zařazeně jsem se od něho odtáhla. On na mě ukázal kousek těch jeho bílých perel a já jsem se otočila a zamířila domů. U dveří jsem se na něj ještě otočila. "Shawne" promluvila jsem na něj a on se šokovaně otočil, nikdy jsem mu tak neřekla. "Děkuju za všechno" slabě jsem se usmála.

Shawn je zpět. Tak jsem zvědavá, co říkáte na tuhle kapitolu. Napsala jsem jí při biologii ve škole a docela jsem se nad ní zamýšlela❤️. Jinak opravdu děkuju za všechno.