Perfectly wrong for me

∆thirty seven∆

Ráno jsem s těží vstala a začala jsem se připravovat do školy. Udělala jsem hygienu a oblékla jsem se. Rodiče zřejmě v noci přišli jelikož jsem na mámu narazila hned v kuchyni. Udělala jsem si snídani a v rychlosti jsem se do ní pustila. Do školy jsem se dnes celkem těšila, aspoň přijdu na jiné myšlenky.

Vystoupila jsem z auta a vydala jsem se do školy. Hned jsem viděla partičku Mendese a spol a nevím jestli jsem byla ráda nebo ne, že tam je. Shawn se na mě ani nepodíval. Ucítila jsem prudké píchnutí v hrudníku a radši jsem taky odvrátila zrak. Zatlačila jsem slzy a spatřila jsem Car. "Ahoj" pozdravila mě objetím a podívala se na mě. "Co je?" Zeptala se a začala si mě prohlížet důkladněji. "Nic jen jsem málo spala" falešně jsem se na ní usmála a pobídla jsem jí směrem do třídy.

Pokud jsem si myslela, že ve škole přijdu na jiné myšlenky tak jsem se spletla. Myslela jsem na něj, na jeho oči které až do včerejška byly plné jiskřiček, na to tělo které nikdo jiný nemá, na ten úsměv s dokonalými zuby a na ty dokonalé kudrnaté vlasy.
Tak moc jsem teď chtěla být u něj. Musím s ním mluvit.

Celý den jsem nevnímala vůbec nic a jen jsem byla ve svých myšlenkách. Párkrát jsem Shawna potkala ale bylo to stejné jako ráno, ignoroval mě. Chtěla jsem na něj počkat před školou ale vyšla s ním snad celá třída a já neměla možnost se k němu dostat. Teď stojím před jeho barákem, s bolavým žaludkem od toho stresu a nadějí, že mi odpustí.

Lehce jsem zaklepala na dveře ale nic se neozývalo. Po chvilce jsem sama otevřela dveře a nekoukla jsem dovnitř. Nikde nikdo. Jediná možnost byla, že je u sebe v pokoji. Rychle jsem se tam vydala a otevřela jsem dveře. "Kruci, kolikrát jsem vám říkal ať...." Nedořekl to když ve dveřích uviděl stát mě. " Co, co tady děláš?" zeptal se mě a upřel na mě pohled. "Musíme si promluvit" vysoukala jsem ze sebe a zadívala jsem se na něj. "Nemáme o čem mlu..." Začal. "Neříkej že nemáme o čem, sakra máme o čem tak mě poslouchej" vybouchla jsem. "Já... mrzí mě co se včera stalo ale nenechal si mě to ani vysvětlit" začala jsem ale ani jsem nečekala že bude pokračovat. "Em... nemáš si co vyčítat, koneckonců spolu ani nic nemáme, líbala si se s někým na kom ti záleží a já se taky nedávno líbal s Rose" unaveně si promnul spánky a pohled mi opětoval. "Takže...je tohle prostě konec?" Zeptala jsem se a snažila jsem se potlačit ten knedlík v krku. "Nemůže být konec, když ani nic nezačalo" dořekl to a zvedl se. "Fajn" otočila jsem se a začala jsem utíkat pryč. Slzy už jsem nechala vyjít ven a rychle jsem vypadla z jeho domu. Když jsem přiběhla ke mě, zavřela jsem dveře a už jsem se vydávala nahoru ale uslyšela jsem zvonek. S velkou námahou jsem se tam vydala a otevřela. "Lhal jsem" řekl a než jsem si stihla uvědomit co říká přitiskl ke mě své rty. S chutí jsem se k němu přitáhla ještě víc a zavřela jsem za námi dveře. "Chci tě" pošeptala jsem mu s naprostou jistotou a on se mi usmál do polibku.