Perfectly wrong for me

∆twenty two∆

"Tak co jak ti je?" Zeptala jsem se Rose, když přišla dolů do kuchyně. "Blbě" řekla ledabyle a sedla si vedle mě na židli. "Chceš si o tom promluvit?" Zeptala jsem se jí když ani jedna z nás nic neříkala. Jenom zakroutila hlavou a z oka jí vytekla slza. "Pojď sem" přivinula jsem si jí do objetí.

"Em někdo zvoní" zavolala na mě Rose zrovna když jsem si umyla hlavu. "Jo jdu tam" seběhla jsem schody a otevřela jsem dveře. Za nimi stála Car. "Ahoj" objala jsem jí s radostí. "Ahoj Em, někdo tu je?" Zeptala se mě. "Jo je tu Rose, prosím jenom se na nic neptej, něco zlého se jí stalo" řekla jsem jí a soucitně jsem se na ní usmála. Jenom přikývla a šla se mnou do obýváku za Rose.

Pustily jsme si film a ani jedna jsme nemluvily. Na Rose jsem viděla, že se snaží nemyslet na to, co se stalo včera. Já jsem si zase třídila myšlenky co se týkaly Mendese. Včera nám pomohl ale to nemění nic na tom jak se ke mě dříve zachoval a jak mě využil. Car se snad jako jediná opravdu věnovala filmu.

Když film skončil bylo už kolem sedmé hodiny večer. "Co kdyby jsme šli do nějakého baru?" Vykřikla Rose chvíli po tom, co nikdo nic neříkal. "Rose....jsi si jistá? Nepřijde mi to jako dobrý nápad." Řekla jsem jí popravdě a já doufala, že to zavrhne taky. "Ale mě jo. Jdu ať chceš nebo ne" řekla a zvedla se na nohy. "Hele Rose, tohle není dobrý" řekla jsem jí a šla jsem za ní do předsíně. Už si obouvala boty. "Rose pokud chceš nějak zapomenout na včerejšek taak se můžeme opít i tady" skoro až jsem jí prosila aby nikam nechodila. "Nebuď jak malá, budu v pohodě, zatím" řekla a práskla mi dveřmi před nosem. "Kam šla?" Slyšela jsem hlas Car a to mě probralo. Rychle jsem zabrala za kliku s cílem dovést jí zpátky ale když jsem vystoupila ven z baráku, nikde jsem jí neviděla. "Rose!!" Zavolala jsem na ní ale nikdy se mi neozval. Krucii. "Kam šla?" Zeptala se mě Car. "Nemám tušení" pověděla jsem jí po pravdě a opravdu jsem doufala, že bude v pořádku.

Celou noc jsem nemohla spát, pořád jsem měla výčitky, že jsem jí nechala jít. Měla jsem jí zabránit a to klidně i násilím. Přes otevřené okno jsem pak uslyšela zvuk motoru, blízko našeho baráku. Rychle jsem se vyhoupla na nohy a přešla jsem k oknu. Mendes. Vystoupil z auta, které pak obešel a otevřel dveře na pravé straně. Z nich vystoupila Rose. Hrozně se mi ulevilo. Oběsila se mu kolem krku a on se něčemu zasmál. K baráku šli opravdu pomalu, Rose pořád padala. Pak jsem ale uslyšela zvonek. Rychle jsem seběhla dolů a otevřela jsem dveře. "Ahooj Em" přešla ke mě Rose a objala mě. "No ahoj" odpověděla jsem jí a zatáhla jsem jí za ruku aby šla dovnitř. "Proč si jí pustila se znovu ožrat? Ještě ke všemu samotnou?" Vyštěkl na mě potichu Mendes když zmizela v obýváku. "Já ji nepustila, odešla sama, nemohla jsem ji bránit!" Vrátila jsem mu to stejným tónem. "Každopádně díky, že si jí přivezl, nazdar" řekla jsem a zabouchla jsem dveře. Neměla jsem na něj náladu. Mendes je zpátky.

Hrozně se omlouvám, že je to tak krátké a v podstatě o ničem ale vůbec nic teď nestíhám a jsem ráda, že teď jsem si našla aspoň trošku času vydat kapitolu❤️.