Perfectly wrong for me

∆fourty nine∆

Shawna jsem už týden neviděla. Od té doby, co jsem s ním mluvila před naším domem, už ne. Věděla jsem, že bych na něj neměla myslet ale nešlo to. Chyběl mi i přes to jak moc mi ublížil.

Dylan mi psal čím dál víc, s Chrisem jsem nebyla v kontaktu, Rose na mě byla nejspíš naštvaná a Car nevěděla ani trochu jak se cítím. Nevyčítala jsem jí to, neměla jak na to přijít.

"Takže dneska si probereme anglickou literaturu" započala učitelka téma které mě bavilo a tak jsem po dlouhé době spolupracovala.

"Jdeš na oběd?" Zeptala se mě Carol, se kterou jsem se potkala u skříněk. "Jojo" rychle jsem za sebou skříňku zavřela a rozešla jsem se s ní do jídelny. Bylo tam přeplněno. Společně s Car jsme si stoupli do dlouhé fronty na jídlo a začali vyčkávat až se konečně dostaneme na řadu. "Slyšela si to?" Zaslechla jsem rozhovor holek přede mnou "Shawn tu už dlouho nebyl, slyšela jsem že se prý odstěhoval" řekla brunetka blodýnce, která na ní vyvalila oči. Já na tom nebyla jinak. Ne ne ne, to nemůže být pravda. Snažila jsem se rozdýchat všechno co jsem od těch holek slyšela.

Car mluvila o spoustě věcí ale já byla pořád myšlenkami mimo. Zdálo se mi jakobych už na nic jiného než na něj snad v poslední době nemyslela. "Emily notak, co se děje?" Zeptala se mě a já měla najednou hroznou chuť jí to říct. Bála jsem se ale toho, že bych ztratila i jí. Nemohla jsem ji už ale nadále lhát. "Car...já ti musím něco říct" vydala jsem ze sebe a podívala jsem se jí do očí, které mě prosily abych už začala. "Ale tady ne" vzala jsem jí za ruku a táhla jsem jí na lavičku před školou.

"Já jsem z něj ale tak mimo. Nedokážu myslet na nikoho jinýho, dívat se na nikoho jinýho jenom na něj. Ublížil mi a i tak na něj pořád myslím jenom v dobrém a mám ho plnou hlavu. Nevím co se se mnou děje" dořekla jsem to a podívala jsem se na ní s obavami v očích, jelikož jsem se bála její reakce. "Em... nezlobím se na tebe" usmála se na mě a vtáhla mě do objetí. "Jasně že se mi Mendes líbil... líbí ale nikdy bych ho nechtěla kdybych věděla jak se cítíš. To s Rose mě mrzí ale asi to tak mělo být, uvidíš třeba se ještě přijde omluvit a ano ona tobě, chovala se hnusně. Shawn se neodstěhoval, určitě ne. On by se tě nevzdal" říkala mi mezitím, co měla na tváři ten nejkrásnější úsměv. "Já doufám, snad máš pravdu" usmála jsem se na ní i když můj úsměv byl plný obav. "Opravdu neboj" snažila se mě Car utvrdit v její myšlence a já si přála aby to byla pravda. Už jsem u školy nadále být nechtěla a tak jsem už radši šla domů.

Nedalo mi to a musela jsem jít zazvonit na Shawnův dům. Chtělo to pro mě hodně odvahy ale nakonec jsem čudlík opravdu zmáčkla. Nikdo se neozval. Zkusila jsem to znovu ale opět nic. Přepadla mě panika. Co když je opravdu pryč.

Fuj s touhle kapitolou jsem snad nejvíc nespokojená ze všech, přijde mi hrozně o ničem 😂 jsem nemocná takže dneska vydám možná ještě jednu ❤️❤️