∆fourty five∆

4.5K 151 0
                                    

Chvíli jsem přemýšlela jestli odepsat a hlavně co. Když jsem ale odvrátila hlavu na Shawnovu tvář, ve které se hned vykouzlil ten nejkrásnější úsměv, mobil jsem hned odložila.

Po večeři jsem pomohla mámě uklidnit věci ze stolu a rozloučila jsem se se Shawnem, který šel domů. Táta s Mattem už se bavili trochu klidněji ale pořád se hádali. Sama jsem odešla do pokoje a po chvíli rozmýšlení jsem vzala mobil a odepsala jsem Dylanovi.
'ahoj'. Jakmile jsem to odeslala, přišla mi odpovědět. Ptal se mě jak se mám a tak. Už jsem chtěla napsat, že dobře ale pak se z dola ozvala obrovská rána. Rychle jsem vyběhla na chodbu a pelášila jsem ze schodů. "Takhle se mnou mluvit nebudeš ty malej parchante! Rozumíš!" Řval táta na Matta a ten ho zabíjel očima. "Chováš se ještě hůř než dřív! Nechápu jak tady s tebou máma a hlavně Em můžou vydržet!" Zařval na něj brácha zpátky a táta zrudnul v obličeji tak, že napodoboval rajče. "Vypadni! Vypadni z mýho domu! Hned!" Zařval na Matta a ten se na chvíli podíval na mě. Potom se rozešel do předsíně a já už slyšela jenom bouchnutí dveří. Rozeběhla jsem se za ním ale už byl pryč. Do ruky jsem vzala mobil a napsala zprávu kterou bych jindy nenapsala. 'nechceš se sejít? Teď?' odeslala jsem Dylanovi. 'Jasně, za 10 minut v parku?' odpověděl hned a já souhlasila.

Uviděla jsem jeho siluetu už z dálky a tak jsem se za ním vydala. "Ahoj" špitla jsem. "Ahoj je všechno v pořádku?" Zeptal se starostlivě a já v tu chvíli začala brečet. Ihned si mě vtáhl do objetí a já mu ho opětovala. "Problémy doma" brečela jsem mu do ramene a byla jsem ráda, že teď nejsem sama. Podíval se mi zhluboka do očí a pousmál se. "Bude to dobrý" pohladil mě bříškem palce po tváři a já ztuhla. Nestihla jsem už ale nic říct a on mě políbil. Asi milisekundu jsem nic neudělala ale pak jsem ho od sebe prudce odžďuchla.

Na nic jsem nečekala a i přes jeho řvaní mé jméno jsem se nazastavovala. Litovala jsem, že jsem mu odepisovala. A taky toho, že jsem šla ven s ním, když jsem mohla jít za Shawnem. Jsem prostě kráva. Ačkoliv on políbil mě a ne já jeho, cítila jsem se tak špatně. Tak špatně zevnitř, jakobych Shawna podvedla. Nešla jsem domů. Šla jsem za tím jediným člověkem, kterého jsem potřebovala...a to byl Shawn.

Když mi otevřel a uviděl mě ve stavu v jakém jsem byla, vystrašeně se na mě podíval. "Co se stalo?" Zeptal se na typickou otázku a objal mě. V jeho objetí mi bylo tak dobře, mnohem líp než v Dylanově. "Hrozně se pohádali Shawne... hrozně moc" brečela jsem ale věděla jsem, že jsem teď brečela kvůli jiné věci.

Odnesl mě k sobě do pokoje a položil mě do postele. "Shawne já ti musím něco říct" vzlykla jsem a už jsem to chtěla dostat ven. "Povídej" řekl a pohladil mě po vlasech. "Já jsem dneska v kavárně potkala kluka, chtěl po mě číslo ale já mu řekla že mám kluka. Nakonec jsem mu ho ale dala když řekl že chce být kamarád. To on mi pak napsal při té večeři ale já mu neodepsala. Až po tom co si odešel jsem mu odepsala a pak se tak strašně pohádali. Byla jsem z toho tak mimo a zoufalá a napsala jsem mu jestli nepůjde ven...a on šel. Přišla jsem a brečela a on mě objal a říkal, že to bude dobrý. Neřekla jsem mu co se stalo,jen že máme problémy doma no a...pak se to stalo. On...on mě políbil Shawne, políbil mě. Já ho od sebe hned odžďuchla ale měla jsem to vědět... tušit to" vzlykla jsem. "Zklamala jsem tě já vím" brečela jsem. "Ale byla to chyba a moc toho lituju, prosím odpusť mi" dořekla jsem a podívala jsem se mu do očí. "Em..." Začal a já se tak bála. "Jsem rád, že si mi to řekla a nebyla to tvoje chyba. Pokud si ho opravdu nelíbala zpátky a tak, nezlobím se" pohladil mě po rameni. "Vážně?" Podívala jsem se na něj uslzenýma očima. "Ano... víš já už v životě udělal tolik chyb, co se týče holek...ani to nepočítám" řekl mi "a nikdy jsem nedostal druhou šanci ani když jsem nic neprovedl, jako teď ty" dopověděl. Políbila jsem ho a on se ke mě přitáhl blíž. Potom mu začal zvonit mobil. Byla to Rose. Oba jsme to viděli ale ani jeden jsme s tím nic neudělali. Hltavě mi přes hlavu přetáhl mikinu a hned po ní i tričko a já udělala to samé. Rukama jsem zatlačila do jeho hrudi a on si tak lehnul na postel. Chtěla jsem to teď převzít já.

Perfectly wrong for me Kde žijí příběhy. Začni objevovat