Perfectly wrong for me

∆twenty five∆

Celou dobu se mi díval do očí a pak se začal sklánět a přitiskl své rty na ty mé. Byly stejné jako jsem si je pamatovala. Ale ještě lepší. Všechny mé smysly mi říkaly abych se okamžitě odtáhla ale ta touha po jeho rtech byla větší. Povolila jsem mu vstup do mé pusy a on se začal svým jazykem otírat o ten můj. Slastně jsem zavzdychala a on si mě k sobě přitáhl ještě víc. Ruce jsem přesunula z jeho zátylku do jeho vlasů a užívala jsem si jak hebké a pevné jsou. Vzpomněla jsem si jak se to stalo naposledy...ale pak taky proč se to stalo. Jak moc mi tím ublížil a jak mě využil. V tu chvíli jakoby ve mě hrklo a já jsem se spěšně odtáhla. Šokem otevřel oči ale ty jsem zahlédla jen letmo jelikož už jsem se otáčela k odchodu a rychle jsem se rozešla pryč. Nechala jsem ho tam zmateného a sama jsem na tom nebyla o nic líp. Nevěděla jsem, co jsem to zase provedla. Slíbila jsem si, že už si ho nepustím k tělu a co se stalo? Pravý opak. V tu chvíli jsem na sebe začala být hodně naštvaná. Nechápala jsem se, nechápala jsem svoje pocity. Jediné, co jsem ale věděla bylo, že když mě políbil, nebyla jsem schopná se odtáhnout, tak moc jsem po tom toužila. To mě vyvádělo z míry ještě víc než všechno ostatní.

Seděla jsem na posteli už rovné dvě hodiny a Rose pořád nepřicházela. Už bylo hodně hodin a já jsem se o ní bála. Už jenom kvůli tomu, v jakém stavu byla když jsem odcházela. Poté jsem uslyšela velký hluk zvenku.

Rose se jak je vidět přidala do partičky Shawn a spol. a společně s nimi, šla směrem k naší chatě. Zalezla jsem rychle pod peřinu a zachumlala jsem se tak, aby to vypadalo, že spím.

"Psstt, pssst" slyšela jsem Rose, když odemykaka dveře. Bylo tedy jasné, že společně s ní jsem někdo přišel. Jakmile jeho vůně vyplnila místnost, věděla jsem o koho se jedná. Shawn. Nebyl tu s ní asi jediný ale byl tady a to bylo to poslední, co jsem po dnešním večeru chtěla. Cítila jsem na sobě jeho pohled a měla jsem hrozné nutkání se k němu otočit čelem a podívat se s kým vším mám tu čest u nás v chatě, ve 4 hodiny ráno. Nepohnula jsem se ale ani malinko, jen jsem se zavřenýma očima poslouchala, co si povídají. "Kluci, díky, už můžete jít" zašeptala Rose a slyšela jsem hned několik zamumlání. "Tak běžte" pobídla je a po chvíli už jsem slyšela zámek dveří. Rose se šla osprchovat a já na ní chtěla počkat. Než ale stihla přijít, ponořila jsem se do tmy.

Výstřel. To bylo to jediné, co jsem slyšela. Rychle jsem se otočila a spatřila jsem ho ležet v kaluži krve. Rychle jsem k němu přiskočila a začala jsem hystericky brečet. "Shawne prosím neopouštěj mě, prosím! Pomoc prosím, pomozte mi!" Řvala jsem na lidi okolo sebe. Ty ale jakoby mě neslyšeli. "Jsi tak krásná" zachraptěl a oči se mu začaly pomalu zavírat. Ne ne ne ne ne. "Shawne prosím, to ne, neopouštěj mě" vzlykala jsem čím dál tím víc. Pomalu se dotkl mé tváře a lehce se usmál. Poté se jeho tep zastavil.

Rychle jsem se vyzdvihla do sedu a snažila jsem se zastavit horké slzy. Brečela jsem tak moc, že jsem měla tváře celé ulepené a oči napuchlé. Nikdy se mi o něm nezdálo, tak proč teď a proč tohle. Tížil mě špatný pocit a já potřebovala vědět, že je v pořádku. Nemám ho ráda a už jenom kvůli tomu jsem nechápala důvody svého jednání. Postavila jsem se a na sebe jsem hodila šedou mikinu. Vyšla jsem do zimy a hned jsem toho litovala. Zpět jsem ale nezašla. Na mobilu mi to ukazovala 5 hodin. Za chvilku by se mělo rozednívat. Šla jsem se tedy podívat na místo kde jsem ho viděla naposledy ale tam nebyl.

Prošla jsem skoro celý areál a nikde nebyl. Můj špatný pocit se zvětšoval. Poslední šance byla ještě 'pláž' u vody. Rychlostí blesku jsem se tam vydala. Byly tam hloučky lidí ale jeho jsem nikde nezahlédla. Jeho čokoládové oči ani vlnité vlasy nikde nevyčnívaly. Z očí mi vytriskly další slzy a já se pomalu rozešla zpět. "Ale ale, koho to tu máme" promluvil za mnou a já se na něj rychle otočila. Pocítila jsem hroznou úlevu. Otřela jsem si své uslzené oči a podívala jsem se do těch jeho. "Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se ho. On se na mě nechápavě podíval. "Brečelas kvůli mě?" Zeptal se pobaveně a mojí úlevu hned vystřídal hněv. "Ne vůbec ne, jenom vypadáš hůř jak obvykle" vyštěkla jsem na něj a rozešla jsem se pryč. Slzám už jsem nechala volný průběh, stejně by nakonec vyšly ven.