Perfectly wrong for me

∆fifty three∆

Byli jsme tam tři. Já s nechápajícím pohledem, Shawn s pohledem který říkal, že absolutně neví co dělat a Lauren. Její pohled jsem nedokázala popsat, prostě jsem z něj nevyčetla vůbec nic. "Shawne..."nadechla se k dalšímu slovu a já i Shawn jsme jí bedlivě poslouchali. "Opustil si mě když víš, že jsem tě milovala a pořád miluju. Nechal si mě tam a jen tak sis odjel...pak se vrátíš a dáš mi zase naději a teď mi říkáš, že nevíš co chceš i když jsem měla pocit, že si to věděl" dívala se jenom na něj, já pro ní byla vzduch.

"Laur já nevím, nevím co mám dělat pochop to. Mám tady školu, mám tady kamarády, mám tady dům a mám tady Emily" při každém vyslovení mého jména v této konverzaci jsem se zachvěla. "Shawne! Něco si už ale slíbil. Mě i tvým rodičům, měl sis to rozmyslet než si to začal slibovat. Máš tam i kariéru Shawne!" Vřískala na něj. Jakou kariéru tím měla na mysli?

"Na tom teď vůbec nezáleží kruci. Jednou v životě nechci myslet na to co bych měl, jednou bych mohl něco udělat protože to tak chci!" Zvýšil hlas i Shawn. "Vždyť tak to taky bylo, nikdo tě nenutil se vracet ale vrátil ses tam a slíbil si to! Proč to nedokážeš pochopit" hádali se tam mezi sebou a já jenom stála a neměla, co říct. Měla jsem pocit, že bych měla odejít ale moje nohy zamrzly. Shawn si povzdychl.

"Shawne" šeptla jsem a on se na mě podíval těma unavenýma očima. "Je to pořád to samý, nezdá se ti? Pořád se hádáme a pak se usmiřujeme. Jsme jako v nějakým blbým filmu, prostě mi přijde, že se nikam nehýbeme, jsme na místě" sdělila jsem mu pohled na věc a čekala, co mi odpoví. "Pořád lepší stát na místě než se vrátit zpátky" odpověděl vážně a já na něm poznala, že se v něm bouřil vztek.

"Vy dvě jste prostě výborný!" Zakřičel a my obě otevřely pusu aby jsme něco řekly. "Obě se mě snažíte přesvědčit ve vaší 'teorii' i když já vím svoje." Zlobil se. "Ty" ukázal na mě "se mě snažíš odehnat protože se bojíš a nechceš riskovat a ty" dopověděl a ukázal na ní "zase riskuješ až moc a chceš aby všechno bylo podle tebe" dopověděl a já ani ona jsme k tomu neměly co říct.

Měl pravdu, bála jsem se toho co by se mohlo stát. Ale věděla jsem přesně, čeho jsem se bála. A to toho, že Shawn odjede. Vztek ve mě taky začal bublat a já překročila plot na místě, kde byl nižší. "Tak mě posluchej!" Šla jsem k němu blíž.

"Možná se bojím ano" zapíchla jsem mu prst do hrudi. "Ale víš čeho? Víš čeho se bojím?" Zuřila jsem. "Bojím se toho, že odjedeš. Toho že odjedeš a už se nevrátíš. Toho že bych tě teď mohla vidět naposledy" křičela jsem na něj. "A já se za to nestydím, nevadí mi, že se toho bojím, protože mi nevadí přiznat, že k tobě něco cítím a to, že ty z toho máš srandu tak" pokračovala bych ale moje řeč byla přerušena jeho rty.

Doslova se na mě namáčkl a okamžitě verval jazyk do mé pusy. V nejmenším mi to nevadilo. Moje ruce vystřelily k jeho vlasům a po nich sklouzly na jeho zátylek. Úplně jsem zapomněla na Lauren. Ale ona tady byla.

"Děláte si srandu?!" Odtrhla mě od Shawna a nejdřív vlepila facku Shawnovi, hned potom se pustila na mě. Vlepila mi takovou facku, že jsem to ještě neviděla. Dotčeně jsem se chytla za tvář a ona bušila do Shawnovi hrudi. "Ty parchante! Proč mi to děláš" hysterčila a já se jí ani nedivila ale neměla právo mě udeřit.

Shawn jí chytil za ruce a snažil se jí uklidnit. "Laur! Laur! Uklidni se prosím" prosil jí Shawn ale ona začala brečet. "Jdu si sbalit, ráno odjíždíme tak by si taky měl" řekla a odešla do domu. Musela si být 100% jistá že Shawn s ní odjede.

"Emily" zašeptal teď on moje jméno a já si zkousla ret, bála jsem se, že se chce rozloučit. "Nebudu se omlouvat" řekla jsem mu a koukla se na něj. "Nechci tvojí omluvu" popošel blíž ke mě. "Něco mi řekni" poprosila jsem ho a on mě pobídl.

"Bylo to mezi námi skutečné?" Zašeptala jsem zatímco jsem se bála odpovědi. Chvíli mlčel ale potom ke mě přistoupil a pohladil mé zápěstí, které držel ve svém sevření. "Je to skutečné" odpověděl, já se k němu nahla a obmotala jsem mu ruce okolo krku. On mi to opětoval a sázel mi malé polibky na krk.

Poté se ode mě odtáhl a dal mi lehkou pusu na rty. "Měla bych jít spát" řekla jsem a pohladila jsem mu lícní kost. "Můžu jít s tebou?" Zeptal se mě a propletl si se mnou prsty. Kývla jsem a společně přes plot jsme se vydali ke mě domů.

O můj bože 8k přečtení. To je hrozně moc. Hlavně je to jak Shawna tak moje oblíbený číslo a jsem z toho hrozně nadšená. Děkuju ❤️