Perfectly wrong for me

∆thirteen∆

Pustili jsme si znovu zkus mě rozesmát a za celý večer už jsme se sebe ani nedotkli. Mě to nevadilo. To celé co se stalo bylo hezký, to jo ale přece jenom je to můj kamarád. "U toho kluka vedle se zas něco děje" poznamenal když se film ztišil. "Jo děje" jen jsem ledabyle prohodila a dál se o tom už nechtěla bavit. "Nepůjdeme tam" zeptal se a já se zakašlala. "C-co?? To teda nepůjdeme. Víš že ho nemám ráda" řekla jsem a naštvaně jsem se na něj otočila. "Já vím ale je to party, prosím" prosil ale já si tohle prostě nenechám rozmluvit. "Ne prostě ne, nikam nejdu" řekla jsem mu celkem dost hnusně a on už byl radši zticha.

Po asi deseti minutách někdo zazvonil. "Jdu otevřít" řekla jsem Chrisovi a sešla jsem ke dveřím.

"Shawne co tu děláš?" Zeptala jsem se když jsem ho uviděla před našimi dveřmi. Stál tam a nic neříkal. Bylo na něm vidět, že už něco pil ale taky na mě koukal s takovou vážností, až mi z toho naskočila husí kůže. "N-nooo já..." Začal mluvit a koukal mi do očí když v tom dolů sešel Chris. "Em kdo to je?" Zeptal se. Podívala jsem se na něj a pak zpátky na Shawna. Všechna vážnost z jeho tváře vyprchala a zůstalo tam něco, co jsem nebyla schopna popsat. Dost mě to ale děsilo." Chápu to" řekl a odešel. Co jako chápe. Mohla jsem za ním jít a zeptat se ho, co to mělo znamenat. Já ale zůstala stát mezi dveřmi a sledovala jsem jak se oddaluje a pak jak úplně zmizí.

Na celý víkend jsem radši jela ke Chrisovi. Když jsem se ale v neděli večer vracela, čekalo mě nečekané překvapení. U nás doma se svítilo a byla otevřená okna. "Doprdele!" Vykřikla jsem pro sebe a opatrně jsem se plížila ke dveřím. Vyndala jsem si kapesní nůž a byla jsem připravená jakkoliv zloděje přemoct. Vešla jsem dovnitř a pomalu jsem šla do obýváku odkud se ozýval hluk. Když už jsem tak vkročila a chtěla udeřit, čekal mě celkem velký šok....

"Mami?" Skoro jsem zašeptala a schovala jsem nůž do kabelky. "Ahoj zlatíčko" pozdravila mě a letmo mě obejmula. "Co tady děláš? Je tu i táta?" Ptala jsem se a žasla nad její přítomností. "Ano ale je ještě v práci, později přijede" odpověděla s klidem a dál se věnovala krájení zeleniny. "Já jsem mami unavená, jdu už spát" řekla jsem a ona kývla. Osprchovala jsem se a ulehla jsem do postele.

*******

Ráno jsem se probudila, udělala svojí obvyklou ranní hygienu a oblékla jsem se. Sešla jsem dolů a ihned mě omámila úžasná vůně lívanců. "Mami ty vaříš?" Zeptala jsem se udiveně a přesunula svůj zrak na tátu, co už pořádal svojí porci. "Přesně tak" řekla a usmála se. Byla jsem z toho lehce vyvedená, máma totiž nikdy nevařila, ani na moje narozeniny.

"Co se tu děje" zeptala jsem se jich a opřela jsem se o linku, hned jsem si vzpomněla na Shawna a na mě. "My víme, že jsme tě dost zanedbávali a nevěnovali se ti ale teď jsme si to uvědomili a chceme ti to vynahradit" řekla máma a táta kývl. "Na to už je ale trochu pozdě. Teď už to nepotřebuju. Potřebovala jsem to když mě neměl kdo učit na kole a tak to dělal brácha, když jsem neuměla látku a měla jsem z ní úkol, když mi poprvé vypadl zub a když jsem jen tak ležela a brečela jak je můj život k ničemu!"

Skoro až jsem na ně vykřikla a z očí se mi valily slzy. Vzala jsem si tašku a i když bylo brzo tak jsem odešla z domu. Procházela jsem se a myslela na to všechno, co se v mém životě stalo a vždycky jsem přišla na jedno...byli a jsou příšerní rodiče, omluva to nezmění. Když už bylo kolem sedmé tak jsem se otočila a šla jsem ke škole, když jsem vzazila do člověka, co zrovna přebíhal silnici.
"Ahoj Em..." Řekl a já začala přemýšlet jen nad ním.